Na své deváté desce dotahují The National své posmutnělé a hymnické poprockové balady ještě k větší dokonalosti. Sladkobolnost, která kapelu dostala na stadiony, o něž prý nikdy neusilovala, tu navíc dostala silnou komerční injekci v podobě hvězdných hostů v čele s Taylor Swift.

Ke svému sólovému albu se zpěvačka Marie Puttnerová odhodlávala dlouho. Snad i proto se na něm chce ukázat v nejrůznějších polohách, poletuje mezi žánry a je patrné, jak moc mu obětovala. A ačkoli se představuje ve vážné, poetické a hudebně seriózní podobě, je všechno, jen ne tradiční.

Nové album Mudhoney dobře ukazuje, jak mohou kapely stárnout s grácií a nestát se jen smutným odleskem své někdejší slávy. Má nápady, napětí, energii i silné melodické linky, a mladším vyznavačům alternativního rocku mimoděk vzkazuje, že to jde i bez zaměnitelnosti. Přesto se občas neubrání jisté schematičnosti.

Své třetí album mladá zpěvačka avizovala slovy, že odráží její znovunalezenou důvěru. Máme očekávat méně trpkosti, melancholie, rezignace a více naděje. Nejenže to vše splnila do puntíku, ale ještě k tomu přidala na intenzitě, energii a zvukové i aranžérské pestrosti.

Dobrodružné, hledající a tajuplné. Takové je druhé album severočeské písničkářky Jany Vébrové. A také poetické, syrové a až nezvykle naturalistické. Možná i proto z něj nevyčnívají ani natolik svébytné písně, jakými jsou dvě zhudebněné balady z Erbenovy Kytice.

Pianistka, zpěvačka a textařka Alen na sebe poprvé skromně upozornila před dvěma lety, kdy jí vyšel něžně písničkářský debut. Aktuální druhé album se jmenuje Tma, produkoval ho Martin E. Kyšperský z Květů a v mezičase se také Alen stala členkou doprovodné sestavy Lenky Dusilové.

Po Davidu Pomahačovi se i druhá polovina rozešlého dua Kieslowski vydala na sólovou dráhu. Zpívající klávesistka Marie Bláhovcová si ponechala umělecký pseudonym a na debutovém albu nabízí velmi osobní, do posmutnělé atmosféry zabalené písně, přelévající se od zvukově i aranžérsky pestrého indiepopu až někam k moderním šansonům.

Poprvé celé album česky, poprvé více elektronické než postavené na akustických nástrojích, poprvé sólově, poprvé s výrazným producentem... Ondřej Galuška překonal sám sebe téměř ve všech směrech.

Vladimír Javorský je nejen respektovaný herec, ale i příležitostný muzikant. Po letech úspěšného hraní v pozici sidemana se představuje poprvé sólovým albem. To má mnoho silných míst, ale jako celek působí žánrově roztříštěně, zbytečně konzervativně a poslepovaným dojmem nesourodého výběru „písní ze šuplíku“.

Už od prvních vteřin nahrávky přesně víme, s kým máme tu čest – nepoznat zpěvačku po pár taktech snad může jen ten, kdo ji z nějakých příčin ještě nikdy neslyšel.