Jasně, není to fér srovnávat Springsteena s AC/DC. Jenže hráli na stejném místě a téměř za stejných podmínek, co se počasí týče, a zněli bohužel ne o třídu, ale o dvě hůř. Což o to, setlist měli vynikající. Na světě není moc kapel, které si své největší hity vystřílí do první půlky koncertu, protože jsou si vědomy, že i tak mají dál co hrát. AC/DC to dokázali, a celkem s bravurou.
Teď, po těch letech, už můžeme říct, že tahle kapela stojí primárně na zpěvu Briana Johnsona, a především na kytaře Anguse Younga. Ten chlap je ďábel, mistr bezkonkurenčních riffů, a i když mu bylo letos sedmdesát, působí tak, že se svým „esgéčkem“ bude řádit minimálně do stovky. Ať se přihlásí ten, kdo se během večera nedojal, mně stačil jen úvodní riff z Hells Bells a už mě měl Young pod palcem.
Brian Johnson zase dojímal sám o sobě svým příběhem. Ještě před pár lety nebylo jasné, zda se k muzice kvůli problémům se sluchem bude moct vrátit, a tak jeho přítomnost na pódiu bezesporu potěšila nejednoho fanouška. Nehledě na to, že je pořád stejný, čtyřicet nebo sedmasedmdesát, je svůj a pořád si to dává.
Problém byl ovšem v počasí. AC/DC hráli s větrem zápas v oslabení, a já na tribuně první půlku koncertu neslyšel nic kromě kytary, perkusí a sem tam Johnsonův zpěv. Vím, toto je subjektivní, řada z vás měla třeba lepší místo, a tudíž máte plné právo se mnou nesouhlasit. Pokud jste slyšeli lépe, jedině dobře. „Lítá to“, odpověděl mi na zprávu kamarád sedící na tribuně na druhém konci areálu, když jsem se ho zeptal, jak to slyší. Kolega Ondřej Kubín v kotli byl spokojený, což budiž důkazem, že to tentokrát byla v Letňanech trochu loterie. Vítr zvuk zanášel po celé Praze, ale ke mně se zkrátka nedostal.
Což mě osobně mrzí, těšil jsem se samozřejmě na rockovou klasiku, ale taktéž jsem byl zvědavý, jak do kapely zapadne Chris Chaney, basák Jane’s Addiction, který s AC/DC jede momentálně turné jako záskok za Cliffa Williamse. Smůla, prostě jsem ho neslyšel.
Snažím se být objektivní, ale reportáž z koncertu zkrátka má být o tom, jak jsem to slyšel teď a tady. Vítr tentokrát přetlačil pekelné zvony, a já bohužel nemůžu napsat nic jiného. Snad příště, přál bych si, aby AC/DC ještě přijeli a neztratili nic z té energie, kterou na pódiu sršeli. Jen byla víc vidět než slyšet.
Na koncert AC/DC do Letňan zavítal i prezident Petr Pavel.