V areálu, kam letos zamířilo přes 200 tisíc lidí, to i bez ohledu na velká jména, o nichž dokola spekulují titulky britských deníků, už teď pořádně žije. Třeba slavným nothinghamským karnevalem, který prošel areálem, ale hlavně samotnou hudbou. Jak už to bývá, tak hlavně na malých pódiích.
Ale popořadě.
I když se o tom příliš nedočtete a Britové zachovávají vůči svému největšímu festivalu značnou míru gentlemanství, slibovaný obří opening letošního ročníku příliš neklapnul. Měl mít podobu obřího novocirkusového spektáklu a všechno předem opravdu vypadalo úchvatně. Obří jeřáby před hlavní scénou, desítky tanečníků a různě zavěšených či nezavěšených akrobatů, ohně, ohňostroje. Zdálo se, že představení nazvané Pohlédni nahoru k obloze, předem aspiruje na pamětihodnost.
Foto: Marek Reinoha
Po pár okamžicích, kdy se vysoko nad hlavami návštěvníků, rozjel vzduchem na kole sommersetský Jan Tleskač, se ale začalo zdát, že technicky se něco nepovedlo. Z pódia, kde zpívaly a postupně na různé bicí i jiné nástroje udávaly rytmus hudebníci, totiž nebylo slyšet zhola nic. A přes všechny půvaby a obdiv k fyzickým výkonům artistů, dojem zbyl při nejlepším poloviční. Berme to tedy raději jako důmyslný a na tomto místě velmi příhodný důkaz toho, jak by vypadal svět bez hudby– i ve vší bohatosti dost chudě.
Foto: Honza Vedral
Během středeční a čtvrteční noci se ale naštěstí začaly probouzet malé scény a průchod areálem ukázal nová místa. Rodina Eavisových, kterým farma patří, dokoupila pár přilehlých pozemků u zdejší proslulé noční zóny Shangri-La, a přizvala na ně draky. Nejvíce se mluví o tom vitrážovém od avalonského výtvarníka Edgara Phillipse, který je k vidění právě v Dračím ocasu, jak se jedna z nových zón jmenuje. Ale na obří farmě jich letos v různých lesících a jiných porostech dlí daleko více. A i když jsou tu nováčci, v kraji plném esoteriky a rurální magie jakoby žili o pár staletí déle než samotný festival.
Foto: Marek Reinoha
Pro návštěvníky a jejich pohodlí draci přinesli důležitou věc – samotný prostor, kterého se letos zatím zdá být alespoň pocitově opravdu o něco více. Ocenil jsem ho hned ve čtvrtek, když ve čtvrtek v nové Shangri–Le na pódium vstoupila zambijská psycho–rocková kapela WITCH, která splnila všechno, co od ní Jiří Moravčík výpravě Headlineru sliboval. Frontman Jagari – jediný z původní sestavy ze 70. let, který nezemřel na AIDS – nemusel nijak zvlášť kouzli a čarovat. Když se zvuk hutných zeppelínovský typ riffů protnul s jeho africkým zpěvem, zaslouženě si pozornost publika užíval s až klukovskou radostí. A jeho čarodějnický afro–kytarový rituál v zastrčené zóně posloužil bez vší opulence jako mnohem případnější start festivalu.
WITCH, foto: Honza Vedral
Však už ve čtvrtek se toho na něm dělo tolik, že to jeden člověk nemohl pobrat. Odpoledne někde u vstupních bran vítali přitékající davy prvovstupitelů mezi jinými i čeští Songs of Roma, pozdě v noci je v hippícké čtvrti posílali spát slovenští Toystols, kteří tu letos plánují hned několik malých koncertů.
A nahoře na Strummerville, ve čtvrti zasvěcené frontmanovi The Clash, se sedělo kolem ohně. Znělo reggae, dub a první davy se tísnily na skvělé mladé kapely jako jsou londýnští Heartworms nebo manchesterská senzace Maruja, která vydá první album až v září. A podle vizuálně i hudebně „šíleného“ koncertu, který tu tahle parta předvedla, o ní v následujících měsících na nezávislé scéně ještě hodně uslyšíme. Zdá se, že renezance alt saxofonu v undergroundové rockové hudbě v nich našla dost šikovné vlajkonoše! Možná by se to líbilo i Plastikům.
Heartworms, foto: Marek Reinoha
A jak dnes začne oficiální program? Šuškanda říká, že pod písmeny TBA v malé scéně Woodsies, se skrývá novozélandská zpěvačka Lorda. A také, že vůbec není náhoda, že právě dnes vydal psychickými obtížemi stíhaný a nádherným hlasem, jakož i břitkým vtipem obdařený zpěvák Lewis Capaldi comebackový singl Survive. Pokud to tu přežijeme i my, podáme vám v Headlineru v následujících hodinách a dnech zprávy o všem, co letos na nejúžasnějším festivalu světa zažijeme. Draci i čarodějnice jsou v tom s námi.
Foto: Honza Vedral