Obří letní „třistašedesátkový“ koncert Sofiana Medjmedje na pražské Štvanici ukázal, jak strmě mladá mladá hvězda tuzemské pop music roste a zlepšuje formu. Proměnlivé počasí to jenom podtrhlo. Koncert fungoval sám o sobě, nehledě na efekty. 

Pod dohledem zkušeného, a u nás velmi vyhledávaného producenta Dana Frimla, se Destroy! podařilo nahrát skvěle znějící EP Autostop značí smrt, které zkrátka nemá slabé místo. Pojďme si ho projít pěkně skladbu po skladbě.

Ano. Z pouhého kšeftu vyrostla skupina, která objíždí svět. Bostonské trio GA‑20 hraje chicagské blues v nezvyklé sestavě, kde si dva kytaristé a bubeník vystačí i bez baskytaristy. „Potřeboval jsem prostě jen kapelu, co bude hrát čtyři dny v týdnu, abych mohl zaplatit nájem,“ říká o jejím vzniku kytarista Matt Stubbs, jinak známý z doprovodné kapely Charlieho Musselwhitea.

Zpěvačka a herečka Eva Burešová se vydala na odvážnou cestu. Pod novým jménem Saija startuje novou etapu plnou alternativy, moderního rocku a současného coru. Singlem Mlč ukazuje, že se takový žánr dá dělat světově i v češtině. Klobouk dolů za odvahu.

Kapela MYDY je považovaná za stálici tuzemské klubové scény. Na našem radaru byla prakticky od samého začátku, dokonce vystoupila před deseti lety na 2. narozeninách Headlineru. Před pár týdny MYDY oznámili delší pauzu. Obrátili jsme se proto na producenta a zakládajícího člena Nèra Scartche, aby nám situaci v kapele trochu přiblížil a prozradil víc o poslední chystané desce a rozlučkovém večírku, který proběhne 14. října v klubu Roxy.

Disco začínalo jako komunitní záležitost. Večírky se v první půlce sedmdesátých let odehrávaly za dveřmi soukromých nebo okrajových klubů, nad jejichž existencí většinové publikum přivíralo oči, ať si tam menšiny dělají mecheche a nelezou s tím na veřejnost. V roce 1976 ale přišel zlom. Propukla zlatá éra a disco roztančilo celý svět.

Letošní letní série Headliner Pontonů, kde upozorňujeme na nové talenty, se blíží do finále. Na tom pátém se ale děly věci! Nejprve hrála Taliraw, která si ve svém art‑popu vystačila jen se svým violoncellem a hlasem. A pak přišel excentrik William Valeriána s Nadnárodním Divadlem. A ten večer po boku zlaté kapličky nemohl být barevnější a zábavnější.

Letní festival Prague Open Air se pomalu chýlí ke konci. Ten letošní už ani nepřekvapil velkým zájmem veřejnosti. Jak menší prostředí v Riegerových sadech, tak Areál 7 v Holešovicích byly většinou plné, ať už tam hráli zahraniční hosté nebo české kapely. A pak že je o českou muziku menší zájem! Důvodem ale nemusí být jen repertoár. Otevřené letní scény působí příjemně nejen na diváka, ale i na kapely. Středeční koncert Vojty Dyka a jeho kapely toho byl nejlepším příkladem.   

Nedávno jsem si v práci pouštěl do uší Abbey Road a došlo mi, že na kariéře Beatles je fascinující jedna věc, která v dnešním kontextu působí jako naprostá anomálie. Oni se nejdřív stali slavnými, a pak tu slávu začali „zneužívat“ k tomu, aby dělali čím dál podivnější muziku.

Před pětatřiceti lety vydali Pearl Jam debutovou desku Ten. Dnes jde o jednu ze zásadních nahrávek 90. let, ale zprvu to šlo těžce.