Když v roce 1993 vydali Arakain čtvrtou studiovku Salto Mortale, překvapili řadu fanoušků. Od thrashového zvuku prvních alb se posunuli k melodičtějšímu metalu.

Podzimní rezidenci v lasvegaské Sphere si Metallica prodloužila o další termíny na začátku roku 2027. Unikátní koncerty se blíží a Lars Ulrich si o nich povídal s Edgem, který zde s U2 vystupoval jako vůbec první. Bubeník v souvislosti s rezidencí použil slova „ohromující“ a „zatraceně děsivé“. „Bude to výzva,“ uznal hudebník.

Nové album po pětadvaceti letech od toho předchozího je asi událost u libovolného interpreta. U tak kultovní formace, jakou texasští Butthole Surfers rozhodně jsou, to pak platí tuplem.

Znáte průpovídku „basa tvrdí muziku“? Nevznikla jen tak pro nic za nic, tenhle robustní nástroj dokáže dodat orchestru pěkné grády. Ondřej Sejkora si ale už v době studií usmyslel, že kontrabas přivede do koncertních síní jako sólista a rozehraje všechny jeho zvukové barvy. A kdo ho zažil na vlastní uši, potvrdí, že se mu to daří. Když slyšíte kontrabas v jeho rukou, nevíte, jestli se neproměnil ve violoncello nebo v mnohem subtilnější nástroj.

Martin Garrix na belgickém festivalu Tomorrowland představil píseň Fireflies. V novince hostuje Bono a také Edge, který ji dokonce do Antverp s nizozemským DJem přijel zahrát.

Seniorský sbor Elpida, buřička Peaches, dravá Meowlau či intenzivní koncert švédského hudebníka Pära Hagströma. Jediný den na Colours of Ostrava přinesl řadu silných zážitků.

Nejen v rozhlasovém byznysu je známo, že hudba z doby dospívání bývá tou hudbou, kterou si člověk s sebou nese celým životem a má ji nejraději. Může se mu samozřejmě líbit i něco novějšího, co posbírá cestou, ale to už v něm nikdy nezakoření tak jako písně, jež poslouchal mezi dvanácti a dvaceti, možná až pětadvaceti roky.

Nastupující hvězdy světové hardcorové scény Guilt Trip přichází s třetí řadovou deskou Armour of Angels. Po veleúspěšném albu Severance pochopitelně naráží na srovnání. V čem je nová tvorba ambicióznější a kde naopak kapela ztrácí kouzlo?

Festival Colours of Ostrava je za námi. Dovolte mi jeden trochu spekulativní závěr. Domnívám se, že kdyby v pátek v podvečer neudeřily bouřky, byl by vůbec nejsilnějším společným zážitkem celého festivalu koncert francouzsko‑libanonského trumpetisty Ibrahima Maaloufa.

Doteď se o Natálii Míšové mluvilo nejvíce v souvislosti s elektronickou stálicí domácí scény Skyline, kde zpívá. To se teď může změnit. Právě totiž debutuje jako sólová interpretka Cindy Marso, jejíž první deska oslovuje nejen skvělým zvukem, ale především svébytným charakterem. Co tvorbu desky provázelo, jaké písně se už stačily usadit v rádiových smyčkách a proč sama podporuje umělce tvořící „skutečnou“ hudbu?