Když jsem teď psal profil Karla Kryla jako textaře, narazil jsem po letech znovu na jeho konflikty s většinovou polistopadovou českou společností ze začátku devadesátých let.

Slavíček svým albem Z pokoje do boje prokázal, že začíná být fenoménem české populární hudby. Ne že by vytvořil něco zázračného, ale přišel s neuvěřitelně pozitivní, nepředstíranou atmosférou a s texty, které sice mají spoustu formálních chyb, ale na nic si nehrají. Jednoduše řečeno, přišel s komunikativním přístupem, který dokonale dokáže oslovit jeho cílovou skupinu lidí generačně definovatelnou jako „prvních pár kroků za pubertou“.

Máte rádi hospodské zpívání? A nezdá se vám, že ho v posledních letech ubylo? Zrovna jsem byl za Prahou v jedné zahradní restauraci, která byla odjakživa proslulá tím, že se tam týden co týden pravidelně scházely party a při kytaře sjížděly své oblíbené songy. Party tam jsou pořád, to ano, ale místo zpěvu všichni čumí do mobilů.

Tak se zdá, že jsme se v Česku naučili dělat efektní koncertní show, které si nezadají s největšími světovými podívanými. Po úspěšných třech koncertech Ewy Farné v Edenu se letos vydařila podívaná také Marku Ztracenému.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v srpnu roku 1996?

Desetičlenné komando Sto zvířat je jedním z pozůstatků poměrně široké ska scény, která v českém prostředí na přelomu devadesátých a nultých let nabobtnala až do nečekaných rozměrů. Na příjemném koncertě v Riegráku kapela připomněla, že na konec září chystá vydání nové desky Žádná poezie.

Máme partu muzikantů a ti hrají písničky, které se nám líbí. To by mělo k úspěchu stačit, jenže doba je jiná a úspěch nezáleží jen na písničkách. Je v něm skryta i spousta drobných detailů, které pomáhají zformovat komplexní celek. Jednou takovou banalitou, která má na úspěchu umělců nečekaný vliv, je název kapely.

„Oskare, já jsem na cestě k doktorovi. Zavolej, prosím tě, tak za dvě hodiny.“ Oskar už za dvě hodiny nezavolal. Táňu to nepřekvapilo, vždyť byl svérázný, což v jeho případě znamenalo kromě jiného i nespolehlivý. V tu dobu se už ale na internetu objevily první zprávy o tom, že zemřel písničkář Oskar Petr.

Dvě špičkové slovenské kapely během dvou dnů, to nebývá v Praze zvykem. Nejdříve Horkýže Slíže v prostoru Areál 7, druhý den IMT Smile o pár stovek metrů dál na Výstavišti v méně známém, ale útulném Gauči. Příjemná změna – i když za oběma soubory je už víc než třicet let koncertování, pořád zní svěže.

Málokterá kapela dovede tak dobře pobavit jako Horkýže Slíže. Není divu, že i na svém úterním koncertě v rámci Prague Open Air zanechala po osmdesáti minutách rozdivočelé publikum ve stavu bujaré blaženosti. Jediné zklamání jejich fandům přinesl fakt, že nezahráli ani jednu novou píseň z alba, které jim oficiálně vyjde přesně za měsíc. Nicméně klasika také dovede potěšit.