Skupina Tři sestry oslavila 40. výročí svého vzniku novým albem. První kolekcí nových písní po pěti letech. Pub art tvoří šestnáct sympaticky stručných písní, v nichž se podle jejich ustáleného receptu střídají historky a vzpomínky s pivní tématikou. Některé z nich jistě zazní i 20. prosince v O2 areně, kde se Sestrami vystoupí skupina Trautenberk.

Mikulášem končí ideální čas pro nasazování vánočních písní. Pak už se nedá taková skladba do svátků dostatečně rozrotovat, aby ji posluchači aspoň párkrát uslyšeli. Letošní úroda téhle hudební speciality byla poměrně chudá, Michal Horák se svým novým singlem Ponožky nemá žádnou velkou konkurenci.

Pod pojmem populární hudba si představujeme především písně nebo instrumentální skladby všeho druhu. Můžeme je dělit na hodnotné a méně hodnotné, jak je libo. Ale pojem populární hudba zasahuje i jiné druhy hudebních produktů, jimiž jsme obklopeni a často o nich ani nevíme nebo je nevnímáme.

Samir Hauser je na scéně nějakých pětatřicet let, ale pokaždé dokáže překvapit. Nepřekvapuje proto, že nové album Pacient 0 je zase plné odlišné od věcí, které dělal v posledních letech. Spolu s autorem většiny hudby Markem Gatsbym vytvořil desetisongovou hudební kreaci, která se uhnízdila v popovějším koutku EBM. Texty mají ovšem s elektronickým popem jen málo společného, tady je Hauser provokatérem jako kdykoli předtím.

„Máme dar dostat se s chlastem do světa kouzel,“ zpívá skupina Alkehol v jedné z nejzdařilejších písní šestatřicetiminutové novinky Připíjím. Jak už název kapely říká, i od tohoto alba můžeme čekat monotematickou sérii songů, stoprocentně spojených s jedním z nejvděčnějších písňových témat. Vždyť už folklorista Čeněk Zíbrt kdesi poznamenal, že množství lidových pijáckých písní překonává i počet písní milostných.

Tak Lucie má za sebou první den pražských oslav 40. výročí svého založení. A jaké to bylo? Něco se povedlo, něco se spíš ne. David Koller o němž mluvili ještě na loňské tiskové konferenci, přítomen nebyl. Z jejich strany to bylo 125 minut tvrdé dřiny, slavnostního programu, jehož dramaturgii se snažili dotáhnout do poslední mrtě.

Zprávy o rozšířeném výskytu žloutenky mi připomněly příběh předlistopadového fenoménu jménem Radikální dechovka Žloutenka. Byl jsem u toho a dodávám, že to byla jedna z nejlegračnějších kapitol mého života.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v prosinci roku 1995?

V posledním listopadovém týdnu se dostala na trh knížka Jiřího „George“ Kozla Ostnatej drát nenaladíš. Starší pamětníci českého bigbítu jméno George Kozel dobře znají. Fanoušky obdivovaný baskytarista prošel řadou pražských kapel šedesátých let a spolu s Radimem Hladíkem založil Blue Effect.

Čtou vůbec muzikanti to, co o jejich výtvorech píší hudební novináři? Vzhledem k tomu, že v posledních letech na ně nejsem zlý, tu a tam se z jejich reakcí dozvím, že to, co jsem napsal, si někdo z nich nejspíš na doporučení kamarádů přečetl. Takže obvykle sbírám úsměvy. Chápu, každý má radost, když slyší nebo vidí na sebe chválu.