Před týdnem umřel Richard Tesařík. Člen Yo Yo Bandu a prima brach, se kterým se člověk nasmál. Už dlouho jsem ho neviděl. Naposledy ve Spálené ulici, ale to už jsou dva nebo tři roky. Richard tam seděl venku s nějakými přáteli u vína, a když mě spatřil, pozdravil mě sloganem z Princezny se zlatou hvězdou na čele: „Poznal jsem tě, ó Jasná!“

To nejhorší, co hudebního novináře může potkat, je interview, na které se místo leadera přivalí celá parta muzikantů a každý chce něco říct. Jeden překřikuje druhého, ze záznamu nepoznáte, kdo je kdo, prostě jde o směs monologů, které se setkávají jen ve vzácných okamžicích. Takhle se na mě přihnali Horkýže slíže před svým letním pražským koncertem. Měli toho na srdci hodně – vždyť mají hotovou novou desku, kterou nazvali gentlemansky: … a čarovné slovíčko?

Horkýže Slíže se s novou deskou …a čarovné slovíčko? dostali do nezáviděníhodné situace klasiků, od nichž se očekává, že jejich nová deska ještě více překoná předcházející alba. Taková pozice zároveň dráždí i svazuje nohy. Slížáci se situaci rozhodli řešit návratem ke kořenům, což znamená kolektivní studiovou tvorbu a sound, který připomíná snímky z devadesátých let.

Písnička Modrá je dobrá od Žlutého psa patří k těm nejslavnějším hitům, které vznikly v devadesátých letech. Přestože byla politicky angažovaná, nikdo ji tak nevnímal. Svým způsobem je to ukázka, jak se takové písně mají dělat, aby naplnily svůj agitační účel.

Za pouhých padesát let svého krátkého života vydal Karel Kryl osm studiových alb a dokončil zhruba 150 písní. Nejméně dvě desítky z nich můžeme označit za národní poklad. Nejsou to písně do rádií, mnohé z nich jsou při určitých příležitostech dokonce schopny v člověku probudit dosti silnou depku, ale i tak je zná skoro každý. Jejich aktuálnost a síla je i po šedesáti letech stejná jako v době vzniku. „Jsem skeptik. Taky nad čím jásat. Jak nám to vzkvétá?“

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v září roku 1996?

Na druhém albu, kterým se skandály provázený rocker chce vrátit na scénu, je ještě víc nekompromisní ke svým nepřátelům i hudebně. Marilyn Manson náhle působí, že má stejně energie jako před dvaceti lety.

Když jsem kdysi v polovině devadesátek dělal rozhovor s bývalým členem Velvet Underground Johnem Calem, přišla také řeč na jeho verzi Cohenovy písně Hallelujah, považované za jednu z největších písní, které zplodila popkultura 20. století.

Slavíček je obecně považován za loňský objev. Na titulce Headlineru jsme ho ostatně měli přesně před rokem. Tajemný mimopražský písničkář ukrývá svou totožnost za šedou mikinu s hluboko do čela staženou kapucí a za velké černé brýle, patří k nejmladší generaci českých songwriterů. Ke Generaci Z, která už nestaví na rozhlasových playlistech a prodejích cédéček. Jak přistupuje k psaní textů?

Letní festival Prague Open Air se pomalu chýlí ke konci. Ten letošní už ani nepřekvapil velkým zájmem veřejnosti. Jak menší prostředí v Riegerových sadech, tak Areál 7 v Holešovicích byly většinou plné, ať už tam hráli zahraniční hosté nebo české kapely. A pak že je o českou muziku menší zájem! Důvodem ale nemusí být jen repertoár. Otevřené letní scény působí příjemně nejen na diváka, ale i na kapely. Středeční koncert Vojty Dyka a jeho kapely toho byl nejlepším příkladem.