S odstupem dvou dnů oslavil Xindl X koncertem v rámci Prague Open Air v Riegrových sadech své sedmačtyřicáté narozeniny. I když se snažil pojímat oslavu co nejveseleji, zazněly i neveselé tóny. Možná proto, že koncert začínal jednou z jeho nejsmutnějších (ale taky nejkrásnějších) písní, Popelkou, a skoro končil stejně neradostnou Chemií. A do toho pršelo.

Kdysi nadějná sopranistka a později operní rockerka Tarja se vrátila ke studiové práci po sedmileté pauze. Výsledkem je album Frisson Noir, jež sama považuje za nejtvrdší desku mezi jedenácti sólovými alby, která natočila. Většinu skladeb si napsala sama a na nahrávání si přizvala pár docela zvučných jmen včetně Apocalyptiky, zpěváka z Cradle of Filth nebo Chada Smithe z Red Hot Chili Peppers.

Když jsem teď psal profil Karla Kryla jako textaře, narazil jsem po letech znovu na jeho konflikty s většinovou polistopadovou českou společností ze začátku devadesátých let.

Slavíček svým albem Z pokoje do boje prokázal, že začíná být fenoménem české populární hudby. Ne že by vytvořil něco zázračného, ale přišel s neuvěřitelně pozitivní, nepředstíranou atmosférou a s texty, které sice mají spoustu formálních chyb, ale na nic si nehrají. Jednoduše řečeno, přišel s komunikativním přístupem, který dokonale dokáže oslovit jeho cílovou skupinu lidí generačně definovatelnou jako „prvních pár kroků za pubertou“.

Máte rádi hospodské zpívání? A nezdá se vám, že ho v posledních letech ubylo? Zrovna jsem byl za Prahou v jedné zahradní restauraci, která byla odjakživa proslulá tím, že se tam týden co týden pravidelně scházely party a při kytaře sjížděly své oblíbené songy. Party tam jsou pořád, to ano, ale místo zpěvu všichni čumí do mobilů.

Tak se zdá, že jsme se v Česku naučili dělat efektní koncertní show, které si nezadají s největšími světovými podívanými. Po úspěšných třech koncertech Ewy Farné v Edenu se letos vydařila podívaná také Marku Ztracenému.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v srpnu roku 1996?

Desetičlenné komando Sto zvířat je jedním z pozůstatků poměrně široké ska scény, která v českém prostředí na přelomu devadesátých a nultých let nabobtnala až do nečekaných rozměrů. Na příjemném koncertě v Riegráku kapela připomněla, že na konec září chystá vydání nové desky Žádná poezie.

Máme partu muzikantů a ti hrají písničky, které se nám líbí. To by mělo k úspěchu stačit, jenže doba je jiná a úspěch nezáleží jen na písničkách. Je v něm skryta i spousta drobných detailů, které pomáhají zformovat komplexní celek. Jednou takovou banalitou, která má na úspěchu umělců nečekaný vliv, je název kapely.

„Oskare, já jsem na cestě k doktorovi. Zavolej, prosím tě, tak za dvě hodiny.“ Oskar už za dvě hodiny nezavolal. Táňu to nepřekvapilo, vždyť byl svérázný, což v jeho případě znamenalo kromě jiného i nespolehlivý. V tu dobu se už ale na internetu objevily první zprávy o tom, že zemřel písničkář Oskar Petr.