Čtou vůbec muzikanti to, co o jejich výtvorech píší hudební novináři? Vzhledem k tomu, že v posledních letech na ně nejsem zlý, tu a tam se z jejich reakcí dozvím, že to, co jsem napsal, si někdo z nich nejspíš na doporučení kamarádů přečetl. Takže obvykle sbírám úsměvy. Chápu, každý má radost, když slyší nebo vidí na sebe chválu.

Zlatá éra profesionálních českých textařů v druhé polovině dvacátého století měla čtyři výrazné osobnosti. Eduarda Krečmara, Zdeňka Rytíře, Zdeňka Borovce a Pavla Vrbu. Všichni psali pro popovou scénu, ale každý z nich měl navíc svou specializaci. Pro Vrbu (1938–2011) to byl pop, rock a hlavně art rock. Psal tedy snad pro všechny české popové hvězdy, ale také pro Blue Effect, Citron, Synkopy.

Kapele Turbo i jejím fanouškům se splnil kdysi nepředstavitelný sen. Nejen, že kapela má zahraničního producenta, ale dokonce slavného Kissáka! Spolupracoval na písni Vidím tu lásky svý stát.

Tak jsem bloumal muzeem rádií a gramofonů v pražském klubu Doupě a říkal si, kolikrát se za posledních sto padesát let změnily hudební nosiče. Věřte nebo ne, každý ten nosič se výrazně podepsal i na hudbě a jejích formátech.

V regálech obchodů najdete toto album pod písmenem B, ale jde o nové album Richarda Müllera. Po čtyřiceti letech se vrátil k projektu, který ho proslavil v druhé polovině osmdesátých let, a znovu postavil skupinu Banket. Ne, nejsou to slovenští depešáci. Není to ani žádné retro, ale tucet typických müllerovských šansonů s jiným než obvyklým doprovodem, tentokrát většinou postavených na syntezátorovém doprovodu.

Slyšel jsem vyprávět rozkošnou historku. Blue Effect hráli někdy kolem roku 2010 v jakémsi klubu a Radim Hladík zpozoroval, že v první řadě mezi diváky je nějaká dívka, která mu nadšeně mává a posílá na dálku hubičky. Po koncertě ji vyhledal celý natěšený dívčím zájmem a zeptal se, co jí k tomu líbání na dálku vedlo. „Takovýho dědečka bych chtěla mít!“ zněla odpověď.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v listopadu roku 1995?

V Praze usazený, původně manchesterský písničkář James Harries vydal své deváté album Love & Desire. Je plné prosluněných písní, které dovedou během půlhodiny udělat dobře na duchu i tomu nejzarytějšímu škarohlídovi.

Mr. Symarip, v Evropě jedna z nejznámějších postav jamajského stylu ska, rozpálil návštěvníky Malostranské besedy doběla. Dupot a jásot tanečníků musel být slyšet až na náměstí, až ke stanici dvaadvacítky.

Pověstná klasická česká hardrocková kapela tentokrát přišla s něčím neobyčejným. Nejdřív vydala druhý díl kompilace k třiceti letům své existence a teprve teď dává na trh díl první, zahrnující nejznámější písně z prvního desetiletí své existence. Důvod? Na druhém dílu, který směřuje až do současnosti, je několik nových skladeb, které se dají zařadit do novějších rotací v rockových rádiích a upozornit na celou ediční akci.