„Kdy začala sametová revoluce, je celkem jasné. Ale kdy vyvrcholila? Možná, že to bylo AŽ nebo UŽ 4. prosince 1989. Proč právě 4. prosince? Tehdy společně vystoupili před statisícovým davem na Václavském náměstí Karel Gott a Karel Kryl.“ Pondělní glosa Josefa Vlčka se ohlíží za ikonickým momentem sametové revoluce.

Po patnácti letech se průkopníci českého ska‑jazzu vrací s deskou Carousel of Pain. Parta kolem herce Filipa Kaňkovského nabízí solidní hráčství, sóla i zvuk. Se ska se jim podařilo spojit dokonce i klezmer. Album, které je v tuzemské produkci jedinečné, pokřtí 28. listopadu v pražském klubu Futurum.

„Co nás posílí, to nás nezabije / Ale po čertech to bolí, mordyjé!“ zpívá romantický písničkář a karikaturista Mirek Kemel v titulní písni svého pátého alba a definuje tak celkové poselství svého dotaženého dílka. Předem je třeba říct, že je to deska kultivovaná, místy jí nechybí ani humor, ale zároveň je příliš introvertní.

Support Lesbiens patří i po dvaatřiceti letech od vzniku této značky k nejpracovitějším skupinám u nás. Jen od roku 2013, kdy došlo k pověstným zásadním personálním proměnám, nahráli šest studiových alb! I to nejnovější drží stabilní úroveň předchozích desek. Možná, ze subjektivního pohledu recenzenta, tentokrát dokonce vydali melodicky nejinvenčnější desku posledních jedenácti let.

Byl jednou z ikon nezávislé české hudby sedmdesátých let. Originální, bizarní, neuchopitelný. Písničkář, rocker, literát. „Kdyby nebyl tak rozlítanej, tak by byl geniální,“ říkal o Jaroslavu Jeronýmu Neduhovi jeho dávný spoluhráč z Extempore Mikoláš Chadima. Neduhovi bylo 79 let.

„Pane Vlčku, prosím Vás, co se to stalo s tou Montserrat Cabalé, že se spustila s tím Merkurou?“ Touto otázkou začíná další ze série pondělních glos Josefa Vlčka. Zabývá se v ní různými přístupy k populární hudbě.

A ne jen tak obyčejné ctitele! Všech deset skladeb je zkomponováno na texty básníků, kteří patří k okrajovým, chcete‑li excentrickým nebo beatnickým osobnostem české poezie 20. století, úžasným umělcům s podivnými osudy a abstraktním viděním světa, nasáklého totalitou i v těch nejnižších patrech lidského života. „Jdem temným dnem kojíme se jenom snem…“ Egon Bondy

Od roku 2009 vydává Renne Dang nejméně jedno album ročně. To poslední, Problémy v ráji, patří k nejzajímavějším nahrávkám v historii českého hip hopu. Dangovi se na něm povedlo propojit rap s rockem. To dělá dneska spousta rapperů, živá kapela je nejlepším lékem proti monotónním uspávacím beatům, ale Dangovy tracky mají kromě elektrické kytary a charismatického interpreta ještě jednu zajímavou vlastnost – jeho texty by se daly označit za psychologické studie.

Tak Řezník nenápadně přehodil výhybku. Stal se rapperem drsných protest songů. Část jeho nejnovější desky je sice pořád ještě tematicky blízká těm starším, ale dominujícím tématem jeho nejnovějších skladeb je vzteklá a naštvaná kritika současných společenských jevů. Ta spočívá v cílevědomé kontrole a zasahování politiků a různých spin doktorů do přirozeného života společnosti ve znamení jakýchsi „vyšších cílů“.

„Michael Kocáb v letošním roce oslavil sedmdesátiny. A protože sametové revoluci je přesně polovina, spojím ty dvě věci do jednoho celku. Ani nevím, jestli si na tu historku, kterou chci vyprávět, pamatuje,“ začíná pokračování svého pondělního seriálu glos, postřehů a vzpomínek Josef Vlček.