Taky máte pocit, že se na české scéně nic neděje? Copak o tom, rapery se dají dláždit ulice, ale ti nesednou každému. Středoproudí zpěváci mají zase problémy s tím, aby jim někdo napsal chytlavou píseň, protože jinak si jich nikdo ani nevšimne. A písničkářů, ať už folkových nebo poprockových, kterých bývalo u nás vždycky dost, v poslední době nějak nepřibývá. Jako kdyby neměli co říct. Kde je zakopaný pes?

Nepatří k lidem, u nichž bychom roli textaře brali jako něco klíčového. Vnímáme ho jako nevyhlášeného šéfa dvou kapel – Lucie a Wanastových vjecí – zpěváka, kytaristu nebo autora hudby. Možná je to i tím, že některé z největších hitů Lucie otextoval Oskar Petr. Možná je to i tím, že kromě Petrových textů Lucie dlouhá léta hudbu i texty podepisovala kolektivně. Jak to ale Robert Kodym má s psaním textů?

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety.  Jak vypadala česká hudební scéna v květnu roku  roku 1995?

Už je to devatenáct let, co Michal Prokop poprvé sdělil větu, že natočil poslední desku. Od té doby jich udělal ještě několik – každou vždycky jako svou poslední – ale z labutí písně vždycky nakonec vzniklo parádní dílko, pravidelně překonávající předchozí „poslední“ desku. Prokop nezklamal ani tentokrát. Album Mohlo by bejt nebe, vrcholná nahrávka interpretů Prokopovy generace z roku 2021, je Ostrakou přesaženo.

U nás v ulici přespával před vchodem do Žabky hodný bezdomovec. Měli jsme ho rádi, protože o to, co vyžebral, se dokázal s kolemjdoucími rozdělit. Dokonce mi jednou nabídl chleba se salámem, který mu hodinu předtím přinesla moje partnerka.

Na českou scénu vpadl Mirek Imrich jako bomba. Doslova přes noc. A činil se na mnoha frontách. Vyprávění jeho příběhu jsme v minulém Headlineru zastavili u techno epizody s formací Factory. Hyperaktivní frontman a zpěvák už ale samozřejmě otvíral další hudební kapitolu. Na spadnutí byl jeho návrat do Abraxasu a pak zase jeho odchod. Toto je dokončení příběhu mnohými nepochopeného člověka, který svůj život zasvětil hudbě. Bez ústupků.

Všichni ho v pražských hospodách už léta znají jen jako Hugomíra. Buď tam chodí pít, nebo zpívat. Někdy obojí. Říká se o něm, že je to „český Tom Waits“ nejen proto, že má podobný chraplák, ale také proto, že píše písničky, které vycházejí ze stejných, možná ještě rázovitějších prostředí a někdy i podobných životních situací. Kořalky a zavináče. Vraťte nám bufety. Eine kleine chlast musik. Názvy písniček třicetileté kapely Letouni soumraku říkají všechno.

Deaf Heart mají třetí desku. Nutno říci, že tak výbornou desku, až svou kvalitou překračuje hranice země pod Řípem a Pradědem. Jen to umět prodat dál do světa.

Ke třiceti rokům existence vydali Chinaski speciální album, složené z deseti předělávek neboli remaků starých skladeb, tří novinek a bonusové koncertní verze jejich klasického hitu 1. signální. Proč zvolili právě tohle řešení, je otázka, na niž se dá jen těžko odpovědět. Stačilo přece vydat jen třeba speciálně vybavenou kompilaci největších hitů.

Blíží se máj, měsíc lásky. Bývaly časy, kdy se tvrdilo, že jedinou láskou správného rockera je jeho hudba, to ostatní je jenom fyzická záležitost. Čas ukázal, že je to o dost jinak, někdy dokonce úplně opačně, ale pro tentokrát se podržíme původní premisy.