Pár kapel (např. Bílé světlo) v tomto „katalogu“ chybí, ale i tak album co do délky praská ve švech. Zajímavé je rozvrstvení účastných souborů – jsou tu klasici ze sedmdesátek (Plastic People, Umělá hmota, vlastně i MCh Band), soubory, které se k psychedelicko-artrockovému stylu připojily v osmdesátých letech (BBP Podzemní orchestr, Prasečí farma), novější generace českého podzemí a překvapivě i několik interpretů, které bychom v tomto prostředí nečekali – Monika Načeva, Martin Kyšperský, Moimir Papalescu, a dokonce Jakub König.
Přijmout specifiku Zajíčkova uměleckého projevu nebylo snadné. Klasik undergroundu byl především básník a také jeho projev byl spíš recitací než zpěvem. Tu a tam se někdo pokusil dát jeho kompozicím charakter písně, což nebylo jednoduché. Skvěle se s tím vyrovnali Plastici (na desce označovaní jen zkratkou PPU), kteří z Hudebníků z konzervy udělali hospodský popěvek, jenž by se nejspíš líbil prvorepublikovým osobnostem typu Ladislava Klímy nebo T. R. Fielda. O zpěv se například se střídavými úspěchy pokoušejí v hardrockovém stylu BBP nebo ve stylu současné alternativy Monika Načeva, doprovázená zbytkem DG 307.
Většina ostatních kapel zůstává při způsobu, kterým Zajíček recitoval své básně do doprovodu kapely. Liší se tím, jak nový doprovod vypadá. Máme tu jednak všudypřítomný hard rock, ale i čistě elektronické kreace Moimira Papalescu nebo Jakuba Königa. Ty se zdají být největším přínosem desky.
Nejzajímavější jsou samozřejmě největší „hity“ DG 307 a jak se s nimi hudebníci porovnali. Papírový aPsolutno zvládl MCH Band na výtečnou a Chadimovo saxofonové sólo v druhé polovině této nejdelší skladby desky patří do zlatého fondu českého undergroundu. Očišťování z roku 1974 připadlo Nadnárodnímu obrození a to dalo pověstné litanii odvážný novovlnný šmrnc. Další v podzemních kruzích oblíbený text Sv. („Svatý Pavel celý život stíhán / Svatý Štěpán ukamenován…“) bravurně zpracoval Moimir Papalescu elektronickým podkresem do tak aktuální podoby, že člověku běhá mráz po zádech. S violoncellem jako dominujícím nástrojem doprovodu se s Příběhem II popral J. H. Krchovský. Vyzní to trochu jako pověstný recitativ Balíček karet, ale výsledek je vcelku dobrý, neboť básník ví a hluboce cítí, co chtěl jiný básník říci.
Pozn.: K základnímu albu je jako bonus připojeno ještě druhé CD s jedinou třiapůlminutovou skladbou Slunce, který zapadá (Pustina) na slova T. S. Eliotta v původním provedení, tj. i s Pavlem Zajíčkem, z ledna 2017.
VERDIKT: 77 %
DG 307 Tribute je zajímavá deska, která ukazuje, jak výrazná osobnost Pavla Zajíčka dokáže i posmrtně ovlivnit řadu umělců a jakou sílu mají a budou mít jeho básně. Tím, že se v nich střídají různé hlasy a kapely, je deska pestrá a překvapivá.