Budeme se zaobírat především tématikou popové složky Cen OSA. Statistika rozhodla všechno úplně jasně a pro toho, kdo sleduje čísla přehrání na YouTube nebo na Spotify, nebyly výsledky žádným překvapením. Calin vyhrál vše co se dalo, ale pro ceny si – rovněž podle očekávání – nepřišel. On je to takový rapperský zvyk, ignorovat podobné akce.
Na výsledcích je znát, co dnes dovedou streamingové služby. V podstatě jak vítěz, tak i celé nominované trojice jsou jimi definovány. Krásný důkaz toho, že pevné nosiče víceméně skončily. Mnohem zajímavější než informace o tom, kdo vyhrál, by proto byla analýza přehrání právě na streamingových službách – která z nich má největší vliv. Podle některých výzkumů se na internetu odehrává neviditelná bitva mezi přehrávacím servery typu Spotify/Apple Music na jedné straně a YouTube na straně protější. Hudba versus hudba s obrázky. Vítěz tohoto „souboje“ nejspíš výrazně ovlivní další vývoj celé světové hudební scény.
Zlatá cena OSA za celoživotní dílo byla udělena Michalu Pavlíčkovi. Zlatá cena za nejvýznamnější skladbu šla tentokrát mimo pop. Získala ji skladba Petra Ebena. I když v obou případech šlo o ceny, které udělovala Dozorčí rada OSA, rozhodnutí to jsou nezpochybnitelná. 
Co se hrálo
Slavnostní večer, spojený s udílením cen se konal 10. června v divadle Archa+ a přenášela ho Česká televize. Nešlo ovšem o žádnou televizní estrádu – ve zhruba devadesáti minutovém celku proběhlo jen šest hudebních kousků, takže pořad musel pro běžného televizního diváka působit poměrně nezábavně, ale estráda určitě nebyla cílem večera.
Řekněme si na rovinu, že akce, na níž hraje jakákoli doprovodná kapela pod vedením klávesisty Jana Steinsdőrfera nemůže z hudebního hlediska dopadnout špatně. Stálo za to slyšet v provedení jeho sedmičlenného souboru barevně zaranžované Vodopády od Chaozzu v provedení Kata a DJe Ramela z Prago Union. Tady už nešlo jen o obyčejný podkres hiphopové skladby, ale o originální, až novátorské provedení klasického kousku.
Patří k významným tradičním dramaturgickým počinům Cen OSA, že se v hudebním programu nesází na velká jména interpretů. Je tu snaha upozornit na někdy podceňované talenty a osobnosti. Akce začala brilantním provedením slavné Suchého a Šlitrovy pop jazzové pěvecké exhibice Dotýkat se hvězd v provedení Jana Smigmatora a Dashy. Tahle skladba, toť ideální voda na Smigmatorův mlýn, v němž ho nikoho nenapadne srovnávat s Karlem Gottem. Dasha to měla horší, vždyť zastupovala původní interpretku Evu Pilarovou, a i když je sice pěvecky rovněž perfektní, působí méně výrazně. Snažila se daný part dělat po svém, ale konkurovat největšímu Pilarčinýmu majstrštyku, na to nemá v téhle zemi bohužel nikdo. Nicméně to byl výborný start večera.
Marcell potom zpíval známou píseň ostravské skupiny Buty Nad stádem koní. Trochu v něm chyběla bolestná emoce, kterou sebou panychida za mrtvého kamaráda nese. Začátek byl příliš při zdi, ale nápad s větším vygradováním závěrečné části byl funkční. O Katově vzpomínce na mladá léta už byla řeč – dobrá práce, Kato je prostě Kato, co víc k tomu říct. Následovala směska citátů ze tří písní oceněného Michala Pavlíčka v provedení trochu přehrávajícího Vojty Bureše z Doctor Victor a Venduly Příhodové. Asi by bylo lepší zahrát jednu celou skladbu, takhle jimi předvedené medley vyznělo chaoticky, Jana Jelínková a Míra Barabáš přišli s melodií Noční ptáci od 100 zvířat. Podtrhli tím lesně zvířecí tematiku večera, ale zázrak to nebyl. Tečka patřila nejlepšímu kousku večera, Ptákovinám pro klarinet Karla Dohnala. Byl to dokonalý a vtipný důkaz toho, že klasická hudba nemusí být vážná.
Taková směska stylů a žánrů je v případě širokého záběru Cen OSA fér, ale každý pes jiná ves nemůže přesvědčivě vyznít jako celek. Písně fungovaly spíš jako oddychové momenty mezi přehršlemi udělovaných cen.
A jak to vypadalo jako celek?
Často je dojem ze sálu úplně jiný než ten, co vidí televizní diváci. Akce byla tentokrát koncipována v lesním stylu. Díky tomu vypadala z hlediště scéna, připomínající lesní palouk, mnohem vtipnější než všechno, co na takových akcích vídáme. Navíc nabízela moderátorům Petru Prokopovi a Ondřeji Cihlářovi bohatý prostor k žertování, postaveném na tématice myslivectví a lesních zvířátek včetně mravenců. Fóry se pánům většinou dařily, ať už byly předem připravené nebo improvizované. Samozřejmě, dělat humor je vždycky kontroverzní. To, co se někomu líbí, jinému může vadit, ale žertování o lese a lesním ptactvu patří k těm nejméně konfliktním formám legrace. Bohužel, částečně i díky množství cen bylo toho mluvení až příliš. Ale to je problém, s nímž se potýkají všechny podobné akce, plné nezáživného řečnění a děkování oceněných.
Ať se Ceny OSA někomu líbily nebo někomu ne, přenos byl na důstojné úrovni, kterou od ČT Art obvykle očekáváme. V první řadě šlo o oceněné. A to bylo naplněno.
Kompletní přehled oceněných
Zlatá cena OSA: Michal Pavlíček
Zlatý fond OSA – autor: Karel Velebný (in memoriam)
Zlatý fond OSA – skladba: Nedělní hudba – Petr Eben
Cena za propagaci a šíření české hudby: Magdalena Kožená
Populární skladba roku: Pistácie – Calin, Sofian Medjmedj, D.Kop, El Mehdi Zeroual
Vážná skladba roku: Labyrint paměti – Jiří Teml
Nejúspěšnější skladatel populární hudby: Hard Rico
Nejúspěšnější textař: Hard Rico
Nejúspěšnější streamovaný autor: Calin
Nejúspěšnější skladatel vážné hudby: Kryštof Marek
Nejúspěšnější nakladatel: Warner Chappell Music s.r.o. CZ
Nejúspěšnější mladý autor populární hudby: Stein27
Nejúspěšnější mladý autor vážné hudby: Pavel Šabacký
Nejúspěšnější autor populární hudby v zahraničí: Jan Hasenöhrl
Nejúspěšnější autor vážné hudby v zahraničí: Miroslav Srnka