Nedvědova autorská osobnost je přece ve vývoji české populární hudby nesmírně důležitá – patří k těm, kdo posunuli celý žánr akustické hudby z trampské tradice, zrozené ve dvacátých a třicátých letech minulého století, v moderní folk.
Svým způsobem to byl i zajímavý pokus. Oba hlavní protagonisté koncertu, Honzův syn Jan Nedvěd ml. a Vojta, syn Honzova bráchy Františka, spolu nehráli 24 let a po jedné odpolední zkoušce vyšvihli skoro dvouhodinový set písní svých tatíků jako kdyby to byl jejich denní chleba. Stejně bez přípravy jim sekundovali Tomáš Klus a Zdena Tichotová. Nezpívající zakladatel Spirituál kvintetu, skoro devadesátiletý Jiří Tichota přidal alespoň pár historek.
Koncert sám má dvě možné interpretace. Ta první by se dala nazvat jam session u táboráku. Prostě řečeno: Dva muzikanti, kteří spolu desítky let nehráli, se sešli, aby uctili písničky své příbuzného. Oba Nedvědi si k tomu pozvali pár kamarádů, aby si s nimi zahráli pár nejslavnějších písniček jednoho z největších songwriterů (a nejprotivnějších interpretů) naší doby. Cynik by řekl, že v sálku Doupěte se jen taktak nerozhořel oheň.
Druhý výklad vidí věci z jiného úhlu. Byli jsme přítomni tomu, čemu se říká „work in progress“ čili koncept, náčrt něčeho, co je rozpracované a bude se dále vyvíjet až do 25. listopadu, kdy proběhne pod názvem Nedvědi v Lucerně hlavní oslava staříkových osmdesátin. Takže šlo o první nástřel, který bude pokračovat dalších pět měsíců v permanentním stavu nedokončenosti. Vystoupení, které bylo zaznamenáno pro rozhlasové vysílání, tím pádem nebylo ani generálkou, prostě jen prvním náčrtem. Hledáním určité polohy, která by vyhovovala písním i interpretům. Komu a kdy se povede být u startovního bodu takové akce?
Jenže právě ona improvizace – některé písničky hráli účastníci dokonce z jedné rány načisto – dala programu punc něčeho neopakovatelného. Opojného bezprostředního muzikantského souznění. Před našima očima se rodila nová podoba známých písní. Někdy si při tom říkáte „to ne!“ nebo naopak nevěříte vlastním uším, jak se před vámi vykvétá emocionální bomba, jež do sebe vtahuje jak diváky, tak umělce samotné. Už při první verzi závěrečného Valčíčku nezůstalo v sále jedno oko suché a když jako bonus předvedlo „Spirituální Nedvědovovstvo“ jeho ještě vylepšenou verzi, plakala povznášejícími slzami půlka sálku. Jenže to se stane jen v takových komorních souvislostech – za pět měsíců před dvěma tisíci diváky to bude fungovat nejspíš jinak.
Nicméně, i když šlo jen o první náznak toho, co by se mohlo v Lucerně objevit, a z velké části šlo o improvizace, výsledek byl přinejmenším uspokojivý. To může fungovat jedině tehdy, když jsou všichni naladěni na stejnou strunu. V řadě momentů – bez uslintaného, někdy až protivného a vlezlého afektu starého Nedvěda – dokonce písně jako Kohout nebo Na kameni kámen dospěly až do své nejčistší podoby. Pomohl tomu i fakt, že oba mladí Nedvědi se na pódiu nebrali tak vážně jako jejich tatíci a neustálým špičkováním vyprávěním historek se postarali o jistou uvolněnost.
Jádro koncertu tvořily samozřejmě Nedvědovy písně – z těch, které do tohoto ranku nepatřily, jsme zaregistrovali jen skladbu Děda, kterou napsal Vojta s Petrem Hrdličkou (ano, tím ze Škworu!) a Kočovné herce, což je původně song Rainy Day People od amerického písničkáře Gordona Lightfoota s textem Dušana Vančury.
Tomáš Klus zazpíval Na kameni kámen jako kdyby to byla nahrávka na studiovou desku a navíc dodal motor závěrečnému songu díky první sloce už zmíněného Valčíčku. Zdena Tichotová se vzdor sedmdesátce pěvecky blýskla v o trochu méně známých brontosauřích písničkách. Jen tak z fleku po mnoha letech poprvé zazpívaná Hejna včel neměla chybu,
Bude zajímavé sledovat, jak se tento bezprostřední a nekonformní nástřel promění v okázalý slavnostní listopadový koncert. Ten má totiž kromě písničkářových osmdesátin připomenout ještě 30 let od pověstné masové akce na Strahově a deset let od odchodu Honzova bráchy Františka.
P.S. Věděli jste, že Honza Nedvěd složil přes pět tisíc písniček? A že jich bylo oficiálně nahráno jen něco kolem dvě stě dvaceti?