„Mám obavu, aby mně někdo nepovažoval za rasistu nebo xenofoba. To prosím v žádném případě. To, o čem bude řeč, je ve světě naprosto normální jev a tady už pomalu taky.“ Druhý díl nové série textů Josefa Vlčka pojednává o svěžím pohledu, který na zdejší hudební scénu přináší hudebníci s kořeny mimo Českou republiku.

Pověstná postava české rockové a elektronické avantgardy Samir Hauser sepsal to, co si pamatuje z devadesátých let. Kniha se jmenuje příznačně Vyvrhel a má podtitul Kruté střety orientálního křížence s českou realitou. Možná, že stejně výstižný by mohl být podtitul Kruté střety české reality s orientálním křížencem. Hauser byl totiž jedním z těch, kdo v devadesátkách změnili českou realitu – obrátili ji vzhůru nohama.

Tak Lucie už i prakticky odkryla svou novou tvář, když 29. 10. natočila a 5. listopadu v Sedmi pádech Honzy Dědka odvysílala svou první prezentaci v nové sestavě. Nabídla něco jako napůl klip k Nejlepší, kterou znám. Dojem je smíšený.

Zemřel Quincy Jones, muž, který neměl řidičák, a přesto stihl být u kdečeho podstatného, co se v hudebním světě od padesátých do devadesátých let stalo.

„Jak se člověk stane doyenem ve svém oboru? Recept je jednoduchý: přežije všechny starší kolegy.“ Série fejetonů Josefa Vlčka zahajuje pamětnickou historkou.

Na 19. výročních cenách Ochranného svazu autorského vstoupila do Zlatého fondu českých písní skladba Stín katedrál. Václav Neckář ji nazpíval 30. června 1966 a skoro o třicet let později prožila svůj druhý život s Petrem Mukem a jeho Shalomem. Autorovi textu Ivo Fischerovi bylo tehdy dvaačtyřicet. Letos by se dožil stovky.

Je to možný? Circusu Ponorka alias Honzovi Ponocnému konečně vychází nová deska! Po jedenácti letech od vydání předchozího alba, soundtracku Revival Circus! Kolikrát jsme ho za tu dobu slyšeli jako hostujícího nebo stálého člena různých kapel, kolikrát předváděl sám na klubových pódiích v sólových exhibicích, že je technicky a technologicky nejerudovanějším one‑man-band kytaristou své generace. A deska žádná?

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v říjnu roku 1994?

Po prvním poslechu nového Xindlova alba jsem se vyděsil. To je sbírka písní psychicky vyčerpaného člověka, který je málem na dně. Mám obavy o autorův duševní stav. Vždyť co píseň, to jiný obraz depky!

Další větev nekonečného turné Rough and Rowdy Ways odstartoval Bob Dylan v Praze. Třiaosmdesátiletý písničkář na něm propaguje své stejnojmenné, údajně poslední album. Skladby z něj také tvořily většinu programu. Chyběla snad jen pověstná sedmnáctiminutovka Murder Most Foul o vraždě Johna Fitzgeralda Kennedyho.