Jaroslavu Uhlířovi a Zdeňku Svěrákovi vyšly skoro najednou dvě desky – Aby bylo přímo veselo (B&M Music) a Severní vítr je krutý (BMG). Pianista a komponista Uhlíř v odpovědi na otázku, jak ho inspirují písničky Osvobozeného divadla, říká: „Nemáme je rádi… milujeme je! Ale já bych zašel ještě dál: já miluju už Karla Hašlera, potom Jaroslava Ježka a potom Jiřího Šlitra. Nechci říct, že na ně chci navazovat, to by byla drzost, ale mně se na všech těchhle lidech líbí, že písničky, které dělali, byly okamžitě použitelné pro lidi, jestli mi rozumíte. Nemám rád, když se dělá snobsky stylová věc, která je sice úžasná, ale pro normálního člověka nepoužitelná, přesněji řečeno nezpívatelná. (…) Dneska je lidem jedno, kdo původně zpíval Život je jen náhoda, protože u táboráku si to lidi zpívají sami. A to je největší klika, která může písničku potkat.“ •
• Podobného tématu se dotýká i Míra Wanek z Už jsme doma, když představuje novou desku Pohádky ze Zapotřebí: „Když je ti rádiem předanej nějakej hit pop music, kterej má melodii jasnou hned od začátku, je to totéž, jako když řekneš, že tenhle člověk je takovej a onakej. Ale tohle my netvrdíme, protože to je jenom zdání, on je ve skutečnosti úplně jinej. (…) V hitu je jedna vtíravá melodie, kdežto my tam těch melodií máme víc. Jedna může být hodná, jedna zlá, jedna neutrální atd. Prostě jde nám o to, aby se v tý písničce člověk našel v každý situaci, i když je šťastnej, i když je smutnej.“ •
• Arakain pokřtil své nové album Legendy, složené vesměs z cover verzí starých bigbítových hitů. Kmotrem byl Vlasta Henych z Törru. • Křtu se dočkali také brněnští Narvan. Album Bez filtru pokřtil sám Ivan Král. • Po více než dvou letech průtahů a sporů konečně vyšlo album slovenského bluesmana Jána Liteckého-Švedy a jeho skupiny Víťazný Traktor. Blues polnočného zrkadla nakonec místo Bontonu vydala slovenská firma Pavián Records. •
• V Praze vzniklo volné hudební sdružení Neviditelná vlna. Jeho členy jsou například Posmrtné zkušenosti, Samir, Rány těla, Hausbót nebo Snake in the Circle. Hlavní slogan, který má o sdružení říci všechno, zní „Nová scéna z periferie“. • Blackhosh neboli Petr Hošek, toho času kytarista v brněnských Root, hodlá natočit, nebo už dokonce natáčí album Cales. Z toho důvodu se odsouvá nahrávání čtvrtého alba Root až na podzim. • Recenze alba skupiny Alkehol Na zdraví měla jen jednu větu: „Sebeusvědčující důkaz, že alkohol ničí mozkové buňky.“ • Kniha Tomáše Bednaříka Je to jenom rock and roll mapuje rakovnickou rockovou scénu do roku 1994, tedy především osudy skupiny Brutus a s ní spřízněných místních kapel. • U Monitoru vyšla deska Petra Kalandry Blues Session Vol. 2 složená z cover verzí skladeb Boba Dylana, Robbieho Robertsona, Vana Morrisona, Toma Waitse a dalších angloamerických písničkářů. •
• Vojtěch a Irena Havlovi vydali album Něžně ke světlu. Vojtěch se při té příležitosti rozhovořil o svém tvůrčím osvícení, k němuž došlo před deseti lety při setkání se Svámí Mahešvaránandou: „Dřív jsme dělali tu chybu, že jsme „venku“ hledali to, co je „uvnitř“. Pokud člověk zaparkuje v sobě, najde ztracený klid. Velkou překážkou v dosažení klidu je ale tlak okolního světa. Člověk má pocit, že musí pořád pracovat, něco tvořit. Když se chce na chvilku zastavit a jen si sednout a dát si čaj, má pocit, že se fláká… Ale právě tehdy, kdy se člověk zastaví a ten čaj si dá, objeví v sobě něco, co může předat dál.“ •
• K otázce tlaku zvnějšku se vyjadřuje i Paľo Habera, který vydává třetí sólové album Zhasni a svieť: „Keď nebudeme robiť pre lidi zaujímavé věci, samozrejme si nás nekúpia. To nie je odolavanie tlaku, buď urobíš niečo zaujímave, a predáš to, alebo nie, a potom nepredáš (…) Môžeš luďom natlačiť čokolviek niekoľkokrát za deň, ale tie ludia si to nekúpia, ak sa im to nepáči.“ • Bubeník skupiny Moje řeč, které u Bontonu vychází debut, se jmenuje Michal „Pupík“ Pavlíček. Čípak je to asi synek? „Hudebně se na tom podílet nechtěl, dbal, aby to bylo od nás. Pomohl nám tím, že nám šlapal na paty, celý noci nás držel ve studiu…“ popisuje syn tátovu roli. • Zvlášňý škola z Kdyně říká svému punku knajp´n´roll a odmítá prý jakoukoli snahu o profesionální vystupování. František Sahula, kmotr jejich debutu Na české záchytce I (parodie tehdy populárních desek vydavatelství Carmen), to demonstruje na historce ze zmíněného křtu: „Když jsem přijel odpoledne do Holýšova, kde křest večer probíhal, první, co jsme slyšeli od manažéra Cibulky po příchodu do sálu tamějšího kulturáku, bylo: Pozor, nalevo je kytaristova šavle. V šatně pak ležela mrtvola, což byl právě kytarista Zvlášňý školy. Kdo to ocenil, byl můj basista Posel Poslušný, kterej prohlásil: Ty vole, takhle brzo a voni už blejou…“ • Trendem sezóny se stávají zájezdy na velké zahraniční festivaly. • Hořící sny se jmenuje projekt, ve kterém vedle hlavních protagonistů Otakára Schmidta a Načevy účinkují například Roman Holý nebo Jan Muchow. •
• Pavel Dobeš slibuje, že už brzy vydá desku svých dojmů z cesty o USA. Bude se jmenovat Něco o Americe. • Zásadní album, které mapuje kultovní hudební scénu ve Valašském Meziříčí, se jmenuje Veselý hřbitov. Vedle Mňágy na ní najdeme také Ciment, Misery a další místní legendy. • Tublatanka se stala kmotrem první soukromé televize na Slovensku VTV. • V nikdy nevyhlášené soutěži o nejblbější název kapely by se mohla dobře umístit brněnská kapela s názvem Fibichův úlis. I texty jsou značně neobvyklé. Co třeba „Chytím rybu za nohu a přivážu ji ke břehu?“ • Insania si stěžuje, že Česká televize odmítla vysílat klip Zimní varování s tím, že je to příliš tvrdé. Brnem zároveň obíhá nepodložená zpráva, že jejich příští desku bude produkovat Jello Biafra. •
• Piráti 44 konečně vydali druhé album BoTy. „Takřka hmatatelná je ovšem neustálá práce s aranžemi a se zvukem, aby byl vždy hrozící nudě včas zatnut tipec,“ jásá v recenzi Petr Korál. • „Doba je zlá,“ lamentuje naopak jeho kolega Miloš Latislav. „Už se na nás valí vlna tancovačkového (moravského) bigbítu v čele s Argemou, z druhé strany s neztenčenou silou buší stupidní techno a teď ještě tenhle Premier ze Zlína se svým Hrobařem. A lid si to žádá. Podobným knedlíkově pivním hard rockem naše země přímo oplývá – osobnosti a melodické invence co by se za nehet vešlo, zpěvák navíc s frajersky idiotským výrazem, sem tam přímo trestuhodný plagiát.“ Samozřejmě, kapela s nejpopulárnějším hitem roku 1994 od něj dostala za stejnojmenné elpíčko Hrobař jen jednu hvězdičku. •
„Kdepak, nezáleží na věku, debutu, třetí či desáté desce – jen odvaha, imaginace a inteligence mohou kolíkovat dosud slastně neznámé stezky, které se vryjí do soukromých map našich zážitků. Ať si je doba, jaká chce,“ napsal Vojta Lindaur, ovšem ne o českých hvězdách, ale o Duran Duran, Mudhoney a Neilu Youngovi.