Sympatická, původem česko-německá, většinou anglicky zpívající Debbi nahrává na naší scéně už 14 let. Deep Emotion je její čtvrté album po poměrně dlouhé odmlce. Zároveň také první, pod nímž je podepsán jako skladatel vší hudby renomovaný producent Boris Carloff.
První, čeho si člověk na nové desce Debbi všimne, je do popředí vytlačený klavír a výrazné bicí. Bicí dokonce skoro jako vůdčí melodický nástroj, jak to známe například z nahrávek Emeli Sandé. To jsou dva hlavní instrumenty, které pomáhají dodat co nejvíc energie osmi nahrávkám, které se pohodlně vejdou do půlhodiny. Potíž je totiž v tom, že Debbi je sice obdařena hezky zabarveným hlasem a vzorně intonuje, ale jejím pěveckým výkonům chybí často energie, zaujetí a někdy i emoce. To je s podivem. Zdá se, že dříve působila temperamentnějším, i když nikdy ne úplně živelným dojmem.
Možná je problém i v nás. Před nějakými patnácti nebo dvaceti lety by nám ani nepřišlo na mysl, že u některé zpěvačky postrádáme větší průbojnost. Středoproudá ženská scéna se ale v posledních letech proměnila a všechny ty Sii, Rihanny nebo Carrie Underwoodové se předhánějí v co největší síle expresivního projevu a my jsme na to přistoupili. Debbi je proti tomuto trendu moc pohodová, ale nedaří se jí tu pohodu dostatečně vypíchnout a prodat. Dát najevo, že jde proti trendu a stojí si za tím.
Písně toho typu, který pro ni složil a nahrál Boris Carloff, nejsou jednoduché a vyžadují i určitý typ hereckého talentu. Daly by se přirovnat k divadelním etudám. Přímo lákají k tomu, aby v každé z nich zpěvačka rozehrála nějaký příběh a vytvořila v něm napětí. Jenže Debbi je zpěvačka, ne herečka. Nepřekvapí proto, že se po celou desku snaží držet jeden a týž charakter projevu, který se posluchači může zdát místy až příliš neosobní. Na druhou stranu díky jejímu pečlivě v jedné rovině drženému projevu má deska jednolitý charakter a dá se vnímat jako záměrně vytvořený náladotvorný celek. Když si na tuto filozofii posluchač zvykne, dostane album jakýsi ambientní charakter. Čili v tomto případě svou atmosférou nejspíš nejlépe zapadne do menšího, nepříliš přeplácaného panelákového bytu. V takovém, v jakém bydlí většina z nás.
Tak vyloženě středoproudé desky se u nás vyskytují jen vzácně. Česká scéna je z větší části úplně jinde. Je až příliš rocková, přičemž u Debbi pracuje producent s vyloženě popovými melodiemi, jež jsou v našem kontextu nezvyklé. Má to své historické opodstatnění jako následek toho, co u nás vznikalo v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Debbi s Carloffem zkouší tenhle stav narovnat. V tom jsou poměrně blízko daleko slabšímu, ale stejným směrem směřujícího pokusu poslední desky Divé Baary.
Verdikt: 65%
Přes všechny výhrady je to poctivá, slušňácká a velmi dobře vyprodukovaná deska, která nikoho neurazí. V tom je možná i její další problém. Proteče ušima a tím to končí. Člověk neřekne ani ano, ani ne. Neláká ho zaujmout k ní nějaké stanovisko.