V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v červnu roku 1994?

Ačkoli se to z české perspektivy nemusí zdát, i rock může brzy potkat to, co dechovku nebo country. Zestárne a odejde spolu s těmi, kteří na něm vyrostli. Jen zlomek kdysi velkých rockových jmen dnes dovede promluvit s novou tvorbou do hitparád. A nějaká nová kapela? Žádná! Co se stalo s někdejší revoltou?

Není žádným tajemstvím, že česká populární hudba zčásti stojí na zpívajících hercích. Richard Krajčo, Tomáš Klus, Vojta Dyk, Michal Malátný, Jiří Macháček, Štěpán Kozub… V poslední době se připojila další herecká hvězda Igor Orozovič. Debutovat v devětatřiceti je odvážný krok i pro tak výraznou osobnost, která je idolem mnoha českých paní a dívek. Nic naplat, nositeli pop kultury jsou obvykle mladší ročníky, ale ty Orozovič neoslovuje.

Písničkářka nebo spíš šansoniérka Rozálie pochází z rodiny, v níž dědeček byl jedním z nejvýznamnějších českých skladatelů vážné hudby druhé poloviny minulého století, babička herečkou a otec je swingovým zpěvákem, hercem a režisérem. Hudby a divadla je kolem ní víc než dost, ale psaní textů jí v genech chybí.

Motorband patří do teplické větve klasiků českého hard rocku s kořeny v osmdesátých letech. Od doby svého prvního vokalisty Kamila Střihavky prodělal řadu personálních změn a v kapele dnes zůstává už jen jediný ze zakladatelů, kytarista Libor Matějčík, jenž je autorem hudby ke všem skladbám sedmého alba sehrané party zkušených muzikantů, možná nejlepší sestavy, kterou vedl. Přinejmenším od poloviny devadesátek.

Kde je hranice mezi soudobou vážnou hudbou a alternativní hudební scénou? Projekt zpěvačky Ridiny Ahmedové a kontrabasisty Petra Tichého stojí na jedné z takových pomyslných hraničních čar. A nabízí neobvyklou hudbu, plnou pozoruhodných impresí, zvláštních prostorů a barev. Název alba Kaleidoscapes říká vše.

Byl to zvláštní pocit. Ne že by Rammstein v neděli hráli špatně. Celek ale působil temněji.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v květnu roku 1994?

Ve svých sedmdesáti osmi vydal zpívající básník Vladimír Merta konečně desku nových skladeb. Od té předchozí Domilováno uplynulo už deset let, která Merta vyplnil vydáváním historických koncertních nahrávek a albem židovských písní. Dlouhé čekání se vyplatilo, kolekce České sny. Nejisté jistoty 1 obsahuje několik silných písní, nálož hutných slov a zajímavých myšlenek, které se budou v útrobách duše citlivého posluchače trávit ještě hezkých pár týdnů nebo měsíců.

Symfonická pocta devadesátým letům? Hra na Las Vegas v Lázních Libverda? Něco mezi Sinatrou a Dylanem? Jak udělat z pop rocku vyšší populár? Tak všelijak by mohl znít nadpis recenze koncertu Ledecký Symphonic, který proběhl v pražské Hybernii 26. dubna.