„Jsem jako infekce, co způsobí ti sepsi,“ varuje Řezník hned na začátku před nářezem, který má přijít, a sám na svou adresu dodává, že je zpíčenec. Tím předem odráží všechny ataky na svou osobu. Jsem debil, tak vo co de?
„Proč já, kurva, tolik zaprodaných zmrdů znám,“ rapuje o kus dál ve skladbě Proč je všechno taková sračka?, která podle běžného úzu hejtů atakuje kolegy rappery, kteří se nechávají zlákat do reklam a dalších sociálních her a švindlů. Přes ně pak Řezník napadá všechny, kdo těm manipulacím napomáhají.
Řezník jako moralista? Ne, spíš reprezentant běžných občanů, otrávených z manipulací zájmových skupin, který na ně často útočí v rozměrech blbosti: „Chytrý lidi jsou většinou tiše / takoví ti idioti bejvaj nejvíc slyšet / nejvíc se chytaj dezinformací a zkratek / ti, co ovládaj svět a nikdy neopustili statek,“ sděluje v písni Volební systém. A o chvíli dál zdůrazňuje: „Zaprodat se politice / je jak prodávat opiáty.“
Tím spíš mu vadí komouši, protože ti spustili tyhle manipulace už dávno jako první: „Zdevastuju konečník / Kateřiny Konečný / Flaškou vodky Stolichny, bude to předmět doličný / Komunisti zpíčený, zaútočim tyčemi / Vyšlu čokly cvičený, ať zničí ničemy!“
Jestli ho něco vytáčí ještě víc, tak je to nadvláda určitých menšin nad většinou: „Největší
pičovina jsou povinný kvóty / Není to fér, zvýhodňujou idioty / Bez ohledu na tvý schopnosti tě prosadí / Kvůli orientaci nebo barvě tvýho pozadí.“ Může ho ale také štvát například tyranie cyklistů ve světě městské dopravy, zneužívání umělců pro cizí cíle nebo nadřazování LGBT+ kultury nad ostatní umělecké směry. Prostě parazitování.
Odpověď na otázku, co s tím, najdeme v posledním tracku: „Potřebujem Boha, sme kompletně bez morálky / Furt tu bují násilí a furt tu zuří války / Žádnej posun lidstva, dyť se furt tu dějou svinstva / Izraelsko-Palestínská válka, Rusko-Ukrajinská.“
Řezníkovu hněvu lze rozumět. Muselo to z něj vylézt ven. Ale snad by bylo lepší a hlavně
zábavnější zůstat u klinické sexuologie. Tak je Řezník bez moralizování přesvědčivější.
Obzvláště drsná je skladba Transylvánie, která bohatě syrovým jazykem popisuje případy
nesmyslné změny pohlaví.
Sběratel originálních moudrostí neboli, jak říkával Škvorecký, wisecracků má na Řezníkově desce žně. Na desce najdeme pár literárních perel: „Jak hejno netopýrů nalétám na tvoji díru“ nebo „Kundy uměj čarovat, moh by si havarovat!“
Verdikt:
Jak z citátů vyplývá, opravdu to není deska pro krasoduchy. Koneckonců, když někomu vadí sprostá slova nebo Řezníkovy názory, nemusí Hrozny hněvu poslouchat. Na Spotify nebo Apple Music jsou miliony jiných skladeb.