Obrázek k článku Co nekrology zamlčely. Quincy Jones zářil jako hvězda dávno před Michaelem Jacksonem
| Josef Vlček | Foto: Profimedia

Co nekrology zamlčely. Quincy Jones zářil jako hvězda dávno před Michaelem Jacksonem

Zemřel Quincy Jones, muž, který neměl řidičák, a přesto stihl být u kdečeho podstatného, co se v hudebním světě od padesátých do devadesátých let stalo.

Muž mnoha řemesel – trumpetista, aranžér, skladatel, producent, lovec talentů, šéf velkých bigbandů, ale také schopný manažer v gramoprůmyslu. Člověk, který se bez problémů pohyboval mezi jazzem a populární hudbou a jehož filmová hudba patřila mezi hollywoodskými režiséry k té nejžádanější.

Většina nekrologů za jednadevadesátiletého chicagského rodáka se zmiňuje o tom, že byl osmdesátkrát nominován na cenu Grammy a dvacetosmkrát ji nakonec vyhrál. Většina nekrologů také píše o tom, že produkoval tři nejslavnější alba Michaela Jacksona včetně Thrilleru, který je se 75 miliony prodaných alb považován za nejprodávanější desku všech dob. Skoro každý nekrolog také zdůrazňuje, že to byl on, kdo v roce 1985 produkoval a aranžoval nejslavnější dobročinnou píseň We Are The World. Jenže Jones toho udělal mnohem víc.

I výjimečný talent, kterým Jones byl, musí mít v začátcích trochu štěstí. To potkalo Jonese ve čtrnácti, kdy se seznámil s o dva roky starším Rayem Charlesem, který ho navedl na tu správnou dráhu. Druhým velkým impulsem pro jeho tvorbu byl vibrafonista a šéf velkého orchestru Lionel Hampton, který ho vzal po studiu na hudební škole do svého big bandu a dal mu šanci nejen hrát, ale i aranžovat. S Hamptonem ve studiu i na koncertech vystupovaly největší jazzové hvězdy své doby, takže talentovaný Quincy se dostal do kontaktu se Sarah Vaughan, Shirley Horn nebo Dinah Washington.

Jeho hvězda ke konci padesátých let stoupala závratnou rychlostí a dá se říci, že se vedle Jimmyho Dorseyho, Duka Ellingtona a Counta Basieho stal nejvýznamnější osobností big bandového jazzu. Traduje se ale, že byl dokonce členem velkého orchestru, který doprovázel Elvise Presleyho při jeho prvním televizním vystoupení v roce 1956.

Šílenství jménem Bossa Nova

Kolem roku 1962 propuklo hudební šílenství kolem nové módy, bossa novy. Quincy Jones byl vedle Stana Getze jejím největším propagátorem a jeho skladba Soul Bossa Nova patří dodnes do Top 5 nejlepších skladeb tohoto stylu.

V té době už Quincy Jones úzce spolupracoval s Frankem Sinatrou a tak jako později s Michaelem Jacksonem, podílel se jako aranžér a producent v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let na dlouhé řadě řadu jeho desek včetně jeho závěrečného alba  L.A. Is My Lady z roku 1984. Nebyl to jeho jediný předjacksonovský výlet do popu – v roce 1963 produkoval velký hit zpěvačky Lesley Gore It´s My Party, jednu z mála skladeb z té doby, která přežila v desítkách filmů a televizních programů dodnes.

Jonesova tvorba pro film a televizi je neméně obrovská jako jeho přínos gramofonovému průmyslu. Z několika desítek soundtracků zná český filmový divák například V žáru noci, Chladnokrevně nebo Kaktusový květ.

A jestli autor této pocty jedné z nejvlivnějších hudebních osobností může doporučit některé desky, které natočil sám za sebe a ne pro jiné, pak se hlásí především k jeho albu Big Band Bossa Nova z roku 1962 nebo k jeho pozdním deskám Back On The Block (1989) a Q´s Jook Joint (1995). To jsou vrcholy fusion music, které snese jak fanoušek jazzu, tak ctitel rhythm´n´blues a soulu.