Na Instagramu ho najdete pod jménem Čichal Sporák. Už tohle krycí jméno ukazuje, že písničkář Michal Horák má specifický smysl pro humor. Takový by možná byl Harold Lloyd, kdyby ve zlatém věku grotesky mohl zpívat. Michal je svým způsobem zázračné dítě. Vždyť který současný český zpěvák měl svůj první hit už ve dvaceti!

Za slávou jedné z hvězd devadesátých let, moderátora a zpěváka Martina Tankweye, je čaj. Černý kluk ze Zaire jej uměl fantasticky připravovat a na to, že to navíc dokázal předvádět s okouzlující elegancí, se lidi chodili dívat. Nikoho tehdy ani nenapadlo, že se dívá na budoucí hvězdu českého reggae a na dočasného krále diskoték.

Album Soft Rock Line je devátá dvojitá deska z nepojmenované edice, vycházející z archivu Supraphonu z šedesátých až devadesátých let minulého století. Obsahuje zajímavou kolekci třiceti sedmi písní, které mají až překvapivě blízko k dnešní domácí mainstreamové poprockové produkci. Dokonce se dá říci, že řada skladeb mohla klidně vzniknout v dnešní době a nikomu by nepřipadala stylově zastaralá.

Pokud existuje kategorie popůlnoční jazz, nová deska kontrabasisty Roberta Balzara a jeho dvou spoluhráčů toto pojmenování naplňuje měrou vrchovatou. Sedm intimních skladeb pro klavírní trio má v sobě kouzlo samoty a snění beze spánku.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v únoru roku 1994?

Před pár desítkami let svět pobláznila kapela Milli Vanilli, jejíž členové otvírali pusu na hudbu, kterou zpíval někdo jiný. Dnes jejich roli přebrali influenceři. Nový seriál Josefa Vlčka popisuje konec éry, kdy hudba ještě v životě a společnosti znamenala „něco víc“.

Další z ženských hvězd na značce SinglTon Kateřina Marie Tichá vydává své druhé album Plamen. Její kolegyně (anglofilové by řekli label‑mate) Tereza Balonová nastavila laťku hodně vysoko, ale přesto by se dalo říct, že písničkářský souboj obou kamarádek končí nerozhodně. Obě jsou v českém prostředí unikátní svou schopností umět vyjádřit v písních své emoce až do morku kostí, i když každá jinak. Kateřina je ta křehčí.

Tomáš Fröde je zvláštním úkazem české rockové scény. Ve svých čtrnácti založil kapelu Imodium a je jí věrný dodnes. To znamená přesně dvacet let. Je výlučným autorem imodijáckého repertoáru. I jejich zvláštní poetiky, která znovu ožije 4. dubna na speciálním koncertě v pražském Foru Karlín. O psaní písní hovoří v pravidelné rubrice Textaři.

Je až s podivem, jak my, hudební novináři, přistupujeme na různá zažitá klišé. Nedávno jsem třeba narazil na tvrzení, že se za bolševika kradly zahraniční písně, přetextovávaly se, přičemž se za to nic původním autorům neplatilo. Je to trochu naivní představa, tak ji zkusíme upřesnit.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v lednu roku 1994?