Výroční, od roku 1991 už třicáté album Čechomoru potvrzuje mnohokrát opakovanou, byť stále nedostatečně naplněnou tezi, že jde o jeden z mála produktů české populární hudby, který může znít zajímavě i kus za šumavskými hvozdy. Bohužel, svět se žene za inspiracemi lidovou kulturou z Indie, Portorika nebo jižní Afriky a středoevropský svět ho nezajímá.

„Ke čtyřicetiletému výročí vzniku skupiny Krausberry natočil režisér Michal Rákosník televizní dokument Krausberry Day.“ Josef Vlček ve své pravidelné glose tentokrát píše o muzikantských cestách za koncerty.

Zpívající básník už podruhé provádí inventuru svých dosud nevydaných písní, tentokrát pod hlavičkou Vzdálená blízká. Nevíme přitom, které z písní jsou starší a které novější, ba ani netušíme, kolik dílů série Nejisté jistoty bude mít. Stejně tak zvláštní je Mertův přednes. V některých skladbách bychom spíš než o zpěvu mohli mluvit o recitaci s kytarovým doprovodem.

„Na třídě Milady Horákové, tehdy ještě Obránců míru, stával malý obchod s gramofonovými deskami, který jsem svého času hojně navštěvoval,“ vypráví Josef Vlček v pravidelné pondělní glose.

Prosím, nezaměňovat s brněnskou hardrockovou kapelou podobného jména! Tamto je Divá Bára, pojmenovaná podle povídky Boženy Němcové, zatímco tady bude řeč o Divě Baaře, jinak Báře Vaculíkové, známé z Yellow Sisters a Mateřská.com. Řekněme si upřímně, že její pseudonym je to jediné, co je vtipné na hrsti písní jak ze sedmdesátých let, které by klidně v té době mohla zpívat její matka Petra Černocká.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v lednu roku 1995?

„Dělali jsme to album s láskou,“ píše spoluproducent druhého sólového alba Marie Puttnerové Petr Ostrouchov v tiskové zprávě k vydání desky Zelená oblaka, růžové stromy a tohle poselství stačí nahradit celou recenzi. Na desce s atmosférou pozdního listopadu nebo raného března je znát, jak všechno jde ze srdce – ze srdce všech, kdo se na albu podíleli. Tvoří ho písně Zuzany Navarové.

„Mezi Vánocemi a posledním dnem daňového přiznání přichází popový úhor. A to dokonce na obou stranách barikády – lidi nemají peníze a muzikanti jsou po předvánoční vichřici koncertů tak unaveni, že potřebují dovolenou.“ Pravidelná glosa Josefa Vlčka se tentokrát věnuje začátku roku, kdy hudební svět víceméně hibernuje.

Jaroslav Riedel napsal jednu z nejskvělejších prací, zabývajících se českou rockovou hudbou od konce šedesátých let do sametové revoluce. Vyšla v nakladatelství Galén a má podtitul Zákazům navzdory 1969 až 1989 a jak už název říká, zachycuje na základě zachovalých nahrávek historii dvou generací českého undergroundu, alternativní scény a kus příběhu české nové vlny.

„Rok 2035 vstoupil sice do dějin jako rok, kdy se konečně Brno stalo místo Prahy hlavním městem europrovincie Čechy, ale je třeba uznat, že i v populární hudbě se toho dělo víc než dost.“ Poslední letošní glosa Josefa Vlčka přenese čtenáře do budoucnosti.