Ve svých sedmdesáti osmi vydal zpívající básník Vladimír Merta konečně desku nových skladeb. Od té předchozí Domilováno uplynulo už deset let, která Merta vyplnil vydáváním historických koncertních nahrávek a albem židovských písní. Dlouhé čekání se vyplatilo, kolekce České sny. Nejisté jistoty 1 obsahuje několik silných písní, nálož hutných slov a zajímavých myšlenek, které se budou v útrobách duše citlivého posluchače trávit ještě hezkých pár týdnů nebo měsíců.

Symfonická pocta devadesátým letům? Hra na Las Vegas v Lázních Libverda? Něco mezi Sinatrou a Dylanem? Jak udělat z pop rocku vyšší populár? Tak všelijak by mohl znít nadpis recenze koncertu Ledecký Symphonic, který proběhl v pražské Hybernii 26. dubna.

Lucie Bílá má nový klip Stroj času. Na její poslední desce Ta o mně tahle píseň chybí, takže se můžeme domnívat, že je to možná předzvěst nového alba.

Jeden z nejlepších queenovských revivalů na světě, čeští Queenie, si k osmnáctým narozeninám dopřáli dva koncerty v O2 universu. Show pojali vskutku velkolepě, tak jak se na následovníky Queen patří.

Ve věku osmdesáti čtyř let zemřel jeden z posledních velkých koryfejů české populární hudby šedesátých let Josef Laufer. Poslední čtyři roky po operaci srdeční chlopně byl v umělém spánku. Přitom si na operaci jen tak odskočil z muzikálového angažmá v divadle Broadway.

Temný blackmetalový Törr a bujarý pijácký Alkehol patří mezi základní kameny českého metalu. Oba soubory propojuje Ota Hereš. „Chci, aby si lidi tuhle tvrdou muziku zapamatovali,“ říká o psaní textů pro dva na pohled tak rozdílné soubory. Doopravdy se přitom jen liší v úhlu pohledu na stejnou věc.

„Jsme asi poslední generace, která ještě čte tištěné knihy,“ povzdychl si můj knihkupec. Přikývl jsem: „Jsme asi poslední generace, která poslouchá rádio.“ Ale je to opravdu tak horké? Kolikrát se už psalo o konci klasických médií – rádia, televize, tisku – a tahle média přesto existují dál. Jen se dokázala přizpůsobit. Samozřejmě že řeč bude hlavně o čtenářích, posluchačích a divácích Generace Z, ale internetová revoluce zasahuje všechny vrstvy veřejnosti.

Devětasedmdesátiletý Rod Stewart se přihlásil s novou deskou, tentokrát kolabem s brilantním britským honky‑tonk-blues‑rock-jazz pianistou Joolsem Hollandem. Společně sáhli po skladbách ze čtyřicátých let, které už v mnoha okamžicích signalizovaly blížící se příchod rokenrolu. Mnohé písně z jeho desky známe i v českých verzích z šedesátých let, takže temperamentního dědka Stewarta můžeme alespoň pro tuto desku označit za Milana Chladila na druhou.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v dubnu roku 1994?

Shakiře trvalo sedm let, než vydala nové album. Slovo nové by ale mělo být v uvozovkách – sedm z celkem šestnácti písní už totiž předtím vyšlo jako singly. Moment překvapení se tedy nekoná.