Třetí deska Jamese Baye je sladká jak cukrkandl. Britský hudebník se sice po zvukovém experimentování vrátil k poctivým kytarám, ale předkládá jeden ulepený cajdák za druhým, až v mnoha okamžicích připomíná Eda Sheerana. Novinka Leap je možná velmi osobní, ale taky postrádá koule.

Zpěvačka Rae Morris nepatří mezi nejzvučnější jména britské scény, ale už v minulosti nabídla zajímavý pohled na současný pop. Na třetí desce Rachel@Fairyland svůj zvuk opět posouvá, tentokrát k velkým smyčcovým aranžím, které příznačně k názvu alba evokují disneyovky. Místy to ale drhne.

Příběh americké zpěvačky Maggie Rogers připomíná pohádku. Anebo film Zrodila se hvězda. Na výsluní totiž osmadvacetiletou muzikantku vytáhl showbyznysem protřelý Pharrell Williams poté, co slyšel na newyorské hudební škole jednu z jejích autorských písní. Labely se po jeho slovech chvály o talentovanou umělkyni málem popraly.

Zpěvačku Alice Merton proslavil singl No Roots, ale už na svém debutu ukázala, že rozhodně není jen one hit wonder. Potvrzuje to i na druhé desce nazvané S.I.D.E.S., kde velmi příznačně ukazuje svou žánrovou obratnost a schopnost měnit hudební tvář.

Na koncert Harryho Stylese si české publikum muselo počkat přes dva roky. Po jeho skončení však zcela jistě nikdo neodcházel s pocitem, že se dlouhé čekání nevyplatilo. Styles, který se mezitím etabloval jako jeden z nejúspěšnějších interpretů současnosti, nezůstal divákům absolutně nic dlužen a koncert si poctivě oddřel. Jeho tuzemská premiéra nemohla dopadnout lépe.

Pro americké duo Sofi Tukker byly poslední dva roky razantní změnou. Namísto takřka nepřetržitého vystupování byli Sophie Hawley‑Weld a Tucker Halpern, stejně jako zbytek planety, nuceni trávit veškerý čas doma. Namísto válení se na gauči a sledování Netflixu však dali dohromady svou druhou desku Wet Tennis, se kterou chtějí posluchače opět přivést do varu.

Věčně sluníčkový George Ezra navazuje s novou deskou na svůj typický sound. Novinka Gold Rush Kid je stejně jako předchůdci ideálním soundtrackem k létu a cestování, i když v druhé polovině překvapí i niternější atmosférou. Dohromady to ale působí trochu křečovitě.

Norská zpěvačka se na druhém albu How to Let Go učí, jak nechat některé věci v životě plavat. Sice přitom nabyla většího sebevědomí, ale z velké části upustila od sympaticky drzého scandipopového zvuku, který tak skvěle fungoval na debutu.

Švédská zpěvačka Lykke Li se na pátém albu EYEYE vrací ke kořenům. Rozloučila se s trapovými beaty a místo nich sází na jednoduchost, melancholickou atmosféru a absolutní minimalismus. Nenabízí tu prakticky žádné rádiové singly, protože na téhle nahrávce jde o mnohem víc.

Většina lidí si Passengera spojí pouze s hitem Let Her Go. Na jeho koncertech jde ale o mnohem víc – o příjemnou atmosféru, skvěle fungující chemii, vtipné historky, a samozřejmě hudbu. A překvapivě je úplně jedno, že Passengerova tvorba zní pořád stejně, naživo takřka zázračně funguje na výbornou.