Nové album se jmenuje Trustfall neboli pád důvěry. Řada lidí si na tuhle hru nepochybně vzpomene z letních táborů, v podání Pink jde ale více než o utužování kolektivu o vztahy, vzájemnost, víru a samozřejmě i tu důvěru… Z toho také vycházejí ústřední motivy desky i její zvuk. Zpěvačka se nikdy nebála být ve svých textech upřímná, otevřená a syrová, a to ani v době, kdy něco takového zdaleka nebylo trendem. Trustfall je v tomto ohledu dost možná nejosobnějším albem, které má na kontě. Rebelství a drzost už dávno ustoupily zralosti a životním zkušenostem plynoucím třeba z mateřství.
Snad i proto zpěvačka stále více inklinuje k baladám, které tvoří podstatnou část alba. Přestože v prvním singlu Never Gonna Not Dance Again slibovala tanec, je ho tu bytostně málo, v podstatě tři písničky. Je škoda, že právě dynamičtější songy Pink v posledních letech spíše upozaďuje, i když jí tak sedí. V titulní skladbě se inspirovala typickým zvukem skandinávského popu a výraznými synťáky ve stylu Robyn a jejího hitu Dancing on My Own. To je dobrý směr, který ale bohužel nikam dál nerozvíjí a neposouvá. Jednou a dost. Stejně to dopadne s osmdesátkovou Runaway, která jako by vypadla z Flashdance.
Většinu času album upadá do jakési spirály zapomnění s veskrze zaměnitelnými baladami, jimž Pink dodává naléhavost a potřebné emoce svým charakteristicky nakřáplým hlasem, ale na deváté album je to docela málo. Připočtěme k tomu trojici hostujících interpretů, mezi nimiž jsou The Lumineers, First Aid Kit a Chris Stapleton, kteří desku posouvají do třetí roviny, tedy ke country. Znovu tady ale platí, že zpěvačka tento směr nikam nerozvine.
Právě tahle neposednost a nahodilé přelétávání mezi žánry jsou největší slabinou alba. Desce se nedaří najít větší ucelenost, je bezradná v tom, čím chce vlastně být – seriózní sondou do lidských duší, nebo bezstarostnou jízdou na kolečkových bruslích v sámošce? Nahrávka ukrajuje od každého něco, což ji tříští a ve výsledku je to vlastně nuda. Obzvlášť s přihlédnutím k tomu, jaká třeskutě zábavná alba P!nk natočila v minulosti. Na Trustfall je několik super písniček, které obohatí zpěvaččin koncertní setlist, ale pak taky řada vaty, jež není ničím zvlášť výjimečná.
Pink se na deváté desce drží v bezpečné a komfortní zóně. Na příštím kulatém albu číslo 10 by se neměla bát z ní vykročit a nespoléhat jen na svůj hlas. Ten sice dokáže zachránit mnohé, ale to je docela líný přístup.
Verdikt 69 %
Na svém devátém albu se P!nk výrazně neposouvá. Naznačuje zajímavé směry, kterými by se mohla vydat, u toho ale také končí. Její hlavní zbraní zůstává její hlas.