„Ať už se považujete za básníka, nebo textaře, základním krokem k napsání básně či textu je téma. Dobře zvolené téma může i lehce banální melodii posunout někam zcela jinam a kýčovitá říkanka může naopak i geniální skladbu zcela zabít…“ začíná páté pokračování svého povídání o psaní textů Michal Bulíř. Textař, kterého můžete znát třeba z alba Ostraka Michala Prokopa.

Dnešní zamyšlení bude o dětech, respektive o tom, co může muzikantská komunita (a nejen ona) udělat pro to, aby se děti odpoutaly od displejů telefonů a tabletů a věnovaly se něčemu tak přirozenému, jako je hudba, respektive tvorba, neb v každém dítěti je tvořivost zakódována už ze samotné podstaty a jde jen o to jim ty dveře alespoň pootevřít, když už ne otevřít dokořán…

„Takže máme inspiraci, téma, formu, cílovou skupinu a první větu. Na řadě je refrén…“ začíná třetí pokračování svého seriálu o psaní textů Michal Bulíř. Textař, kterého můžete znát třeba z alba Ostraka Michala Prokopa. „Tento seriál nemá ambici postihnout vše, nicméně snaží se být jednoduchým „návodem“, jak na to, případně souhrnem toho, čeho je lepší se vyvarovat… A pro sichr, autor si nemyslí, že by věděl vše, natož že by to věděl nejlépe na celém světě, neb na to toho ještě stále napsal moc málo.“

Dokud s výtvory Umělky podváděly jen streamovací platformy v ambientu, byla to pro většinu lidí jen okrajová a zcela neuchopitelná věc, neb lidí, kteří dobrovolně poslouchají hudbu do výtahů a letištních hal není zrovna moc.

Česká televize plní svou roli. Hudební ceny Anděl to krásně prokázaly, obzvlášť ve srovnání s obdobnými ceremoniemi na současném Slovensku.

„Ať už se považujete za básníka, nebo textaře, základním krokem k napsání básně či textu je téma. Dobře zvolené téma může i lehce banální melodii posunout někam zcela jinam a kýčovitá říkanka může naopak i geniální skladbu zcela zabít…“ začíná druhé pokračování svého seriálu o psaní textů Michal Bulíř. Textař, kterého můžete znát třeba z alba Ostraka Michala Prokopa.

Robert Rauschenberg byl americký výtvarník, díky kterému svět přešel od abstraktního expresionismu k pop artu. Proslavil se Kombinacemi, kdy při tvorbě v jednom díle míchal techniky malířské a sochařské, fotografii s tiskem či sítotiskem a veřejné performance. Bez jeho odvahy by leccos bylo jinak.

Riccardo Muti je dirigent. Dost slavný. V letech 1986–2005 působil jako hudební ředitel milánského operního domu Teatro alla Scala a od roku 2010 je hudebním ředitelem Chicagského symfonického orchestru. To jen trochu suchý fakt na začátek. Jde jen o vysvětlení, že signore Muti není žádné ořezávátko, že jeho slova mají jistou váhu, a to nejen ve světě hudby klasické.

Dobrý český text může i obyčejnou písničku proměnit v hit. Ale jak takový napsat, aby byl chytlavý, srozumitelný, a navíc neklouzal po povrchu? V novém seriálu Headlineru se o své zkušenosti rozhodl podělit Michal Bulíř, kterého můžete znát třeba z alba Ostraka Michala Prokopa. Část první pojednává o inspiraci.

Je to takové zvláštní téma. A půjdu na to dost ze široka. Pokud se jako muzikant vymezíte proti digitálním platformám, dostanete v lepším případě obratem nálepku konzervy bránící rozvoji, v tom horším senilního, nezajímavého, a tudíž neúspěšného tvůrce.