Krom obnošených Kabátů tu jsou četné revivaly Queen, Led Zeppelin, Janis Joplin, Karla Kryla, Abby, Jiřího Schelingera, Kiss, Lucie, Michala Tučného, AC/DC, Bon Jovi, Karla Gotta, Elánu, Europe, Ewy Farne, Čechomoru nebo božechraň i Ivety Bartošové, Dalibora Jandy i Michala Davida… A takhle by se dalo pokračovat téměř donekonečna. A pak tu jsou projekty, které se sice tváří jako originály, leč je to vlastně spíš revival revivalu, neb co jiného je taková produkce potomků bří Nedvědů než prachsprostý revival. V tomto případě (viz Příbuzní) i revival sama sebe. Celý tento fenomén je u nás natolik silný, že by si zasloužil snad i seriózní vědeckou práci. Co vlastně vede posluchače k tomu, aby místo objevování nové autorské hudby vyrazili na takový fejkový koncert? A je vůbec nějaký rozdíl mezi revivalem a třeba travesti show, která spoustu jedinců pobuřuje?
Co je tedy příčinou takové obliby revivalů? V první řadě to bude nostalgie, kdy si každý jeden chce připomenout mládí a slyšet u toho dobový soundtrack. Kulisu doby, ve které „byl svět ještě v pořádku“, kdy dokázal pařit několik dnů za sebou, prožíval první lásky nebo první sexuální zkušenosti a z rádia hrála ta či ona skladba či se na ni ploužil na zábavách a diskotékách. Druhým parametrem bude jistota, že celý večer uslyší pouze prověřené či provařené hity, u kterých se bude moci jen bavit a nepřemýšlet nad ničím jiným než nad dalším pivem případně dvojkou vína. Takový několikahodinový detox od každodenní reality boje o žvanec a dostatek peněz na složenky. A za třetí v tom budou jako vždy i ty peníze, protože vyrazit na takovou partičku je záležitost maximálně pár stovek (včetně konzumace), zatímco koncert originálu může vyjít i na pár tisícovek, a to pouze za vstupenky. V zásadě to tedy lze vlastně celkem jednoduše pochopit, protože nostalgie je hrozná mrcha a pokud někdo svou drahou prvně svedl za doprovodu Nenapovídej, Jede, jede mašinka nebo Brikety jdou, tak do toho půjde vždy znovu a znovu, ačkoli se jinak zaklíná tím, že hudbu ke kolotočům nesnáší a metal je Satanův vynález. Tím bychom se vypořádali s posluchači.
Co k tomu ale vede muzikanty? Prvně je to dle jejich slov vidina plných kalendářů pravidelného hraní. V druhém sledu pak fakt, že je to hraní za peníze, ačkoli vám budou ze všech sil tvrdit, že o peníze jim nikdy nešlo. Ehm, nevěřte tomu. O peníze jde vždy až v první řadě a všichni bez výjimky to v konečném efektu dělají pro prachy. Třetí věcí pak je ego, protože z většiny z dotázaných vždy vypadne, že nejenže toužili hrát veřejně a vystupovat co nejvíce, ale hlavně chtěli hrát před plnými sály. Co na tom, že záhy vyměnili sály za parkety. A vzápětí dodají, že je to hrozně baví. Pokud jste šťoura a ptáte se dále, pak také většinou zazní, že ty převzaté věci byly a jsou „skvělé a kvalitní“ (inu, u leckterých se o tom dá úspěšně pochybovat, ale to je spíše otázkou osobního vkusu), takže už je vlastně nikdy nenapadlo vracet se k vlastním věcem. Mimoděk vám tak přiznají vědomou a naprostou rezignaci na jakoukoli tvůrčí snahu. Vlastně se tím sami degradují z umělce na řemeslníka. Příměrem je to jako rozdíl mezi Picassem a malířem pokojů, že? A tahle kombinace uspokojení ega, lehce dostupných peněz a absence touhy po sdělení vlastní výpovědi je nejen naprosto upřímná, ale též zcela strašidelná. Jeden by to pochopil u dechovek či plesovek, že? Ale u rocku či popu…
A jak je to s vlastním hraním podobných uskupení? Parkety a letní taneční zábavy už jsme probrali a je jich v sezóně všude plno. Nicméně budete-li sledovat různé lokální festivaly, většinou na nich místo originálů nakonec najdete nějaký revival. Chápu, že dát milion za Kabát na fest Za stodolou (pokud by chlapci vůbec přijeli) je sci-fi, takže ten revival bude o dost lacinější, lidem to bude jedno… Hlavně jich dorazí násobně víc než na něco, co nikdo nezná, nebo to v lepším případě párkrát slyšel v autě z rádia a nemůže po pěti kouscích vyřvávat milionkrát omletý slogan. Samostatnou kapitolou jsou pak městské slavnosti, kam si politici zvou místo někoho „s názorem“ právě podobné revivalové kýče, protože jejich voliči budou alespoň chvíli šťastni a vůbec jim nedojde, že ač měli vstup zdarma a pivo za polovic, tak to celé zaplatili z vlastních daní. A politik si mne ruce, jak voliče ojebal bez lubrikantu, za jeho vlastní peníze, a ještě má kampaň zadara. A to se vyplatí, že?
A jak to máte vy? Vyrazíte raději na něco, co vám může (ale nemusí samozřejmě) vyrazit dech svou originalitou a silou výpovědi, nebo půjdete raději za dvě stě padesát na revival revivalu revivalu, laciné pivo a krabicové z jižního tanku? Je pro vás originalita důležitá, nebo se spokojíte s napodobeninou, jako s fejkovým trikem z tržnice? Je pro vás muzika zážitkem, nebo jen kulisou? A chodíte ještě vůbec někam za muzikou, nebo už jen doma z telefonu pouštíte náhodné playlisty generované umělou inteligencí? Samé otázky…