Ve čtyřech epizodách, které jsme v uplynulých týdnech zveřejnili, se postupně všichni členové kapely v rozhovorech s Honzou Vedralem vrátili k celé kapelní historii. Došlo na příběhy důležitých alb a písniček, kapelní krize, největší hity i pohled do budoucna. Celou minisérii si můžete poslechnout v rámci podcastu Headliner CZ na Seznam Podcastech.
A samozřejmě i na milovaný i proklínaný Svaz českých bohémů. Tady je pět historek, o kterých byla mimo jiné řeč. Banány připravit, jdeme na to. A všechno nejlepší, Wohnouti!
1. Písně o lásce
Matěj: Písně o lásce jsou v kapele tabu. To si nikdo nedovolí ani přinést na zkoušku. Mě to irituje i v osobním životě, v rádiu to přepínám. I u kapel, který nebudu jmenovat, ale jsou to moji dobrý kamarádi. Mě to normálně nasírá, často u toho bouchám do stolu. Fakt. Musím to přepnout. Je to klišé na klišé. Padesát let, co se ty písničky o lásce skládají, se furt autoři motají ve stejných výrazech, slovech a rýmech. Téma je daný. A samozřejmě to furt funguje. Možná, kdybychom udělali písničku o lásce, tak se taky dostaneme do hal. Ale za to nám to nestojí. Lásky se od Wohnoutu nikdy nedočkáte!
2. Producent je HUH!
Matěj: Na produkci alba HUH! jsme se domluvili s Michalem Skořepou, který je jednak dobrej kamarád, ale taky jsme s ním točili dlouho klipy a nějak jsme prokoukli, že je i geniální muzikant. Navíc nás má rád a naladili jsme se na podobnou vlnu. Tehdy jsme si poprvé řekli, že bychom si vzali na celou desku producenta. Ne proto, aby nám pomáhal skládat písničky, to ani nepotřebujeme. A Michal to splnil. Prostě se hned pustil do práce a hned jsme s ním řešili, co jsou dobrý nápady a co nejsou. Byl v tom velice aktivní. Na reakce jsme nečekali dny. Většinou přicházel s řešením hned.
Fenek: S Michalem se dělalo dobře, on je neuvěřitelnej živel. Podle mě je hyperaktivní, protože ze sebe neustále něco chrlí. Někdy jsem si říkal, že už bych byl rád, kdyby třeba chvilku držel i hubu… Ale nemyslím to špatně! Ale to je jedno, když je nás tolik, já se můžu sebrat a jít se projít někam pryč.
Matěj: Byli jsme ve studiu Sono a on si to vzal celý na starost, čímž se nám trošku ulevilo. Jinak jsme si vždycky všechno hlídali sami.
Fenek: A měli jsme čas třeba na to vymyslet název desky.
Matěj: Písnička, která se jmenuje HUH!, se totiž původně jmenovala jinak. Ale uprostřed je před sólem takový místo a my řešili, jestli do něj něco neřekneme, aby se to sólo líp odpálilo. Někdo tam pak jen tak z legrace prásknul: HUH! Přišlo nám, že to vlastně není špatný. Celou kariéru máme dlouhý názvy a většinou je v nich několik slov. Tak jsme si řekli: Pojďme jednou udělat něco, co bude mít jedno slovo a bude to výrazný. Takže z momentálního nápadu před sólem vznikl název písničky i celý desky.
3. Odhad na Kocovinu
Matěj: Odhad na písničky a jak se budou líbit nemáme.
Fenek: Třeba Kocovina. Tu mám rád, protože je tam zatěžkanej, krásnej kytarovej riff. To mě na tom baví.
Matěj: Je to vlastně reakce na Svaz českých bohémů. Taková odvrácená stránka... Natočili jsme na ni klip a počítali jsme s tím, že bude v základním koncertním setu z desky. Riff je jasnej, k tomu legrační text o kocovině, takže by to nemuselo bejt špatný.
Fenek: No a ta písnička prostě nezafungovala.
Matěj: To už podle živýho hraní dokážeme poznat, co nebude fungovat dlouhodobě. Buď si říkáš: Písnička je hotová, máme na ni klip, budeme ji hrát celou šňůru, těch dvacet koncertů. Anebo si řekneš: Sorry, to jsme neodhadli. Sto tisíc za klip je v háji, dvakrát jsme si ji zahráli naživo – a teď ji šoupneme do šuplíku a vrátíme tam Banány. A to byl případ Kocoviny.
Fenek: Potom se nám to stalo s Kopřivama.
Matěj: To je jedna z našich nejnovějších písniček a historicky asi nejvíc propadla. Po týdnu jsem se podíval na klip a nemělo to vůbec žádný čísla. Ale vůbec! Což je divný… Když se ti to stane poprvý a jako autor si myslíš, že se písnička povedla, srovnáváš se s tím těžko. Pak už víš, že jednou to vyjde, příště zase třeba ne. Něco míň, něco víc. A takhle to asi bude až do konce.
4. Vánoce s Fixou
Matěj: Myslím, že s Vypsanou fixou jsme si trošku podobný. Pro mě je to každopádně nejlepší česká kapela. Doufám, že tohle nebudou číst, aby jim nenarostl pardubický hřebínek. Takže musím dodat, že když jsem je viděl poprvý, bylo to asi v roce 1998 v Rock Café, byl to jeden z mála koncertů, kde jsem se po třetí písničce otočil a řekl: Já to nedávám. Márdimu nebylo přes vlasy vidět do obličeje a něco si tam mumlal a připadalo mi, že si hraje na Cobaina. Pítrs běhal po pódiu a mlátil do činelů a ostatní vypadali, jako by byli na heroinu. Říkal jsem si: Ty frajeři jsou úplně vyndaný, hrajou si na Nirvanu, já tady u toho nebudu. Pak jsem je viděl podruhý na Sázavafestu a říkal jsem si: To je ta samá kapela? Začalo se mi to líbit a dneska je to na český scéně můj favorit.
Fenek: Vypadá to, že my s Jirkou do nich furt a neustále šijeme. Ale to my se bráníme, protože oni nám jednou vypnuli elektriku na koncertě. Od té doby po nich trochu jdeme.
Matěj: Protože se máme rádi, proběhlo mezi náma hodně povedených kanadských žertíků. Zmíním ten, kterej se nepovedl. Nechali jsme vyrobit vánoční billboard s nápisem: Vaše oblíbená skupina Vypsaná fixa z Hradce Králové vám přeje krásné Vánoce. Pověsili jsme ho v Pardubicích kousek od Márdiho bydliště. A ti šupáci si ho jako naschvál vůbec nevšimli. To byl skandál!
Fenek: Ale provádíme toho víc. Občas uděláme upoutávku na koncert, kde Fixu záměrně zesměšňujeme. A potom jim říkáme, že jsme to nebyli my. Že to dělá někdo jinej.
Matěj: Ale přitom se máme rádi.
5. Oslavy a nová deska
Matěj: Oslavy třiceti let jsou v pohodě, akorát si člověk uvědomuje, že čtyřicítka už bude fakt asi bolet. Ovšem se slavením jsme ještě neskončili. Pracuje se na dokumentu o kapele a vyvrcholením bude koncert 18. listopadu ve Velký Lucerně.
Fenek: Deska Pedro se vrací má příští rok výročí, takže máme v plánu i koncerty k ní. Je to naše třetí deska, jedna z našich nejoblíbenějších desek, znovu vyjde na vinylu. A tak tomu uděláme jarní šňůru. Taky bychom chtěli udělat nějakou akustickou šňůru. Vrátit se k tomu konceptu, kterej vždycky kapelu oživí. Já to mám rád.
Matěj: Ale rozhodně víme, že by to chtělo udělat novou desku. Myslím, že je to v plánu na příští rok nebo dva. Při deseti albech už není nutný vydávat další každý dva nebo tři roky. Ale pět let pauzy je už zase docela dlouhá doba, takže bychom se mohli trochu kopnout do zadku a něco udělat. Už máme venku tři písničky i s klipama. Myslím, že takhle budeme postupovat dál. Vždycky něco doděláme, natočíme na to klip a zveřejníme to. Až bude pohromadě kolekce nějakých deseti kusů, tak ji vydáme. Zatím je to jenom můj plán. Ale teď už to ví díky našemu povídání i Fenek.
Fenek: Já to jenom potvrdím. Vlastně jsem rád, že to říkáš, protože je opravdu čas, abychom něco novýho vydali.
Matěj: Fenek to teď odpoledne řekne klukům a už to budou vědět všichni. Ale myslím, že i tak kapela cítí, že je zase čas zalézt do zkušebny. Já mám nápady, Honza má nápady, takže na nich začneme pracovat a brzo zase něco vyplivneme!