Podcast začíná známou příhodou, která dobře vystihuje Hladíkovo průkopnictví. V šedesátých letech přinesl s Matadors do rozhlasového studia efektovou krabičku, kteoru získal od švýcarské kapely Les Sauterelles. Dnes e jí říká booster, ale tehdy ji muzikanti nazývali pěkně česky "prďák". Podle Vedralova vyprávění techniky ve studiu její zvuk vyděsil natolik, že ho odmítali nahrávat a Radima vyhodili ze studia.
V následujícím desetiletí se k nedůvěře vůči rockové hudbě přidaly normalizační překážky. Blue Effect musel měnit název, aby nebyl anglicky, a režim mu zakazoval nahrávání skladeb, ve kterých se zpívá. Paradoxně. Za hranicemi přitom dokázal oslovit velké publikum. „A zatímco doma nesměly skoro nic, třeba v Polsku byly za normální regulérní hvězdy,“ připomíná Dany Stejskal. Dokladem zahraničního ohlasu Blue Effectu jsou také nahrávky Clara a Armagedon, které v první půlce sedmdesátých let vyšly na východoněmeckých kompilacích Hallo vydavatelství Amiga.
Podcastovou revue NOTY VOLE poslouchejte každý pátek na Seznam Podcastech.
Ještě krkolomější cestu do světa otevřela Nová syntéza. Blue Effect na ní spojil síly s Jazzovým orchestrem Československého rozhlasu a v roce 1971 vznikla první z nahrávek, které propojily rockovou kapelu s velkým jazzovým tělesem. Součástí alba byla i Radimova "životní" skladba Má hra. Právě její melodie se o tři desetiletí později stala základem skladby, kterou znali i lidé, kteří by si československou jazzrockovou desku sami nejspíš nepustili.
Francouzský projekt One-T + Cool-T na ní vystavěl The Magic Key. Původní motiv dostal nový rytmus, přidal se rap a animovaný videoklip. A ze staré československé melodie byl rázem celoevropský hit. „Oni se tehdy do Radima úplně zamilovali,“ říká Vedral. Nezůstalo přitom u jedné písničky. One-T na svém webu výslovně uvádí, že Má hra ovlivnila vznik alba The One-T ODC a její samply použil skoro ve všech skladbách. „Ale nutno říct k jejich cti, že to měli s Radimem domluvený, všechno vyclearovaný a vždycky mu vzdávali velkej hold…“ podotýká Honza Vedral.
Právě tady dostává vyprávění o světovém Hladíkovi konkrétní podobu. Nahrávky z československého alba ze sedmdesátých let se dostaly před docela jiné publikum a začaly žít vlastním životem. Další hudební stopa vede do amerického hip hopu, především k The Alchemistovi. „Alchemist, to není žádnej nazdárek, ale jeden z nejvlivnějších amerických hiphopovejch dýdžejů a producentů,“ připomíná Wlado. V podcastu se vedle sebe ocitají Třiatřicet a Life Instructions rappera Curren$yho se Smoke DZA nebo Vysoká stolička, dlhý popol a Alchemistova Take a Look Back. A kde se vzal základ rapových songů, je najednou nadmíru jasné. Při takovém srovnávání se debata přirozeně stáčí k autorství a k tomu, jak se s původní hudbou zachází. „Alchemist je velké jméno. Je to oficiální dýdžej Eminema, nechápu, že ten sampl nikde nepřiznal," podotýká Honza Vedral.
Poslechové pátrání pokračuje i u Čajovny: Vedral ji staví vedle skladby Check to Check rappera Apathyho, kterou produkoval Evidence z Dilated Peoples. „Myslím, že Evidence Čajovnu před produkcí tohohle songu… minimálně slyšel,“ poznamenává ironicky. Rozhodující ukázku si tu může v podcastu každý porovnat sám.
Nejpřekvapivější jméno si speciál Noty vole nechává na závěr. Ve skladbě na posmrtném albu Michaela Jacksona, které dostalo název Michael, totiž při poslechu můžete slyšet kytarový motiv v Česku notoricky známý z písně Slunečný hrob. Hit, který napsal Vladimír Mišík a stal se charakteristický Radimovou citlivou hrou, se tu dostává do nečekaných souvislostí. Byla to jenom shoda okolností, nebo v tom mohla být nějaká inspirace? A proč vlastně Michael Jackson za svého života píseň Much Too Soon nikdy nedokončil? Aktuální epizoda Noty vole končí řadou otázek, odpovědi na některé z nich posluchači najdou i v knize Má hra, ze které vychází.