„Tento seriál nemá ambici postihnout vše, nicméně snaží se být jednoduchým „návodem“ jak na to, případně souhrnem toho, čeho je lepší se vyvarovat… A pro sichr, autor si nemyslí, že by věděl vše, natož že by to věděl nejlépe na celém světě, neb na to toho ještě stále napsal moc málo…“
Už minule jsem se s tímto seriálem dostal na tenký led, neb pro příklady sahám i k provařeným hvězdám. Ale jelikož čeština je krásná, je třeba poukazovat i na podobné věci. A to i s vědomím, že to jeden patrně dostane backhandem zpět. A pro sichr podruhé, neznamená to, že si kolegů nevážím, natož že jim cokoli závidím. Fakt ne. Tak do toho.
Nelogismy…
Na kom si podobnou zhůvěřilost ukázat nejlépe, než na tom, koho „národ“ vyvolil za poklad titulem Zlatého slavíka. Že je jinak většinou ztracený v přízvucích, nechme tentokráte být. Dnes je řeč o nelogismech.
Nejhorší jsou pády z oblaků
vzduchem letíš bez padáku
ve vzduchoprázdnu zemi hledáš…
Refrén jednoho hitu, který ještě nedávno rotoval tuzemským éterem jako Margaret Thatcherová v hrobě poté, co jistý Klaus prohlásil, že je konzervativcem. Tak, co je tady špatně? Nevíte? Tak si to zkuste přečíst ještě jednou a zapojte nejen cit, ale i znalosti ze ZŠ. Třeba z fyziky.
Opravdu to ještě nemáte? Dobrá, pojďme na to. Lze souhlasit, že pády z oblaků mohou býti nejhoršími, byť pád z druhého patra na beton mívá většinou stejně fatální následky. Leč padá-li jedinec z oblaků nikoli o své vůli, dá se předpokládat s pravděpodobností hraničící s jistotou, že padák nemá. Autor nás tedy vlastně pouze utvrzuje ve směřování příběhu. Je to sice klišé, ale také to je víceméně v pořádku. Navíc klišé, jako jednomu z dalších textařských hříchů, se budeme věnovat v některém z budoucích dílů. Zpět ke ztracenému refrénu. O jistoty nás autor záhy připraví dalším veršem, v němž tvrdí, že ve vzduchoprázdnu zemi hledá.
Vážně? Pojďme se zkusit zamyslet. Prosím. Aspoň trochu. I přes to, že tady na myslícího posluchače zjevně mířeno nebylo. Tedy: Náš hrdina letí vzduchem bez padáku, ačkoli ve vzduchoprázdnu zemi hledá? Ještě nic? Co jsou to vlastně oblaka? Oblaka jsou viditelné shluky mikroskopických vodních kapiček nebo ledových krystalků vznášející se v zemské atmosféře. Mohou ve vzduchoprázdnu býti oblaka, milé děti? Nemohou…
Přemýšlivého jedince napadne následná logická otázka: Funguje vůbec padák, z principu založený na odporu vzduchu, ve vzduchoprázdnu? Počkat… Ne, nefunguje, milé děti. Leda by ono vzduchoprázdno bylo plné oblaků, což býti nemůže. A jestli nevěříte, optejte se své AI. Ta vám řekne: „Padák zpomaluje pád pouze díky odporu vzduchu. Jeho otevřený vrchlík se musí zaplnit molekulami plynu, které vytvoří brzdící sílu a odpor. Ve vakuu (tedy vzduchoprázdnu, kde žádný vzduch není) nemá co klást odpor, látka by se tedy nenafoukla a padající těleso by dál volně padalo.“ Spojit tudíž oblaka, padák a vzduchoprázdno do jednoho útvaru je dost liché a váš fyzikář by vás patrně nechal opakovat ročník. Padák ve vzduchoprázdnu prostě nefunguje. A to ani jako metafora, protože tento nelogismus prostě nelze obhájit jinak než jako potřebu poskládat říkanku tak, aby zněla co nejvíce filozoficky a lehce pompézně zároveň.
No nic, nelogismy zkrátka neobhájíte ani básnickou licencí, neb říkanky na úrovni šesté třídy základní školy pro předčasně vyvinutou spolužačku Novotnou mají s poezií společného asi tolik, jako 99 % tuzemského popu s uměním. Promiň Marku, upřímně mě to mrzí, ale muselo to ven.