Koncertní alba jsou obvykle vnímána jen jako doplněk diskografie, tak trochu archiválie, anebo pouhé zpětné důkazy, že dotyční interpreti „to uměli“ nejen ve studiu. Aktuální živák Vladimíra Mišíka to vše splňuje na té nejvyšší myslitelné úrovni, ale zároveň má v sobě mezi dalšími podobnými nahrávkami i punc výjimečnosti.

Novým albem duo sotva překvapí kohokoli, kdo už ho někdy alespoň pár desítek vteřin slyšel – opět jde o eklektický, až podbízivě pojatý mix všech myslitelných populárních žánrů, bezskrupulózně útočící na první signální. A dá se předpokládat, že už i tak značná masa příznivců s ním opět o něco naroste.

V devadesátých letech byli Slut docela slavnou skupinou, pak se odmlčeli skoro na dvacet let, aby se před dvěma lety vrátili v plné síle s novým a skvělým albem. Jeho nástupce nyní vyšel už po pouhých dvou letech. A to i přesto, že mezitím vyměnili bubeníka a tragicky zemřel jejich baskytarista. Právě jemu je deska s výmluvným názvem Soul Booster věnována.

Historie meziříčsko‑valašské kapely se blíží čtyřiceti letům existence a možná od ní už nikdo nic nečeká. O to víc může být překvapený, jak příjemné (i když ne novátorské) písničky její novinka nabízí.

Jediné slovo v názvu alba Amen nemůže být výstižnější. Valivá smršť západočeských post‑hardcorových legend je tu zpět s vláčilovskou beznadějí, po které už může přijít jenom kněz.

„Méně výrazné“ a občas pěkně „přeslazené“ – to jsou přívlastky, které lze na album Flux celkem oprávněně vztáhnout. Druhá sólovka britské zpěvačky Alison Goldfrapp je přinejmenším uspěchaná.

Slovenská herečka a zpěvačka Dorota Nvotová vydala 2. července u respektovaných Slnko records své čerstvé, pětipísňové EP Lazy. Je na něm i skladba Slovenská ľudová tieseň, jež nutí k zamyšlení. Jedním slovem je nový singl skvělý.

Hudby pro nejmladší a dorost není nikdy dost. Přesto však z novinky kapely Bombarďák i po několika posleších v hlavě utkví jen několik střípků. O většině spíš bude platit ono okřídlené „jedním uchem dovnitř a druhým zas ven“. Škoda, potenciál tu je.

Jméno Willieho Nelsona je pojmem a jedním ze synonym slova country. Ovšem i bez ohledu na fakt, že jeho nové album vyšlo doslova pár hodin před jeho dvaadevadesátými (!) narozeninami, prostě nemůže zanechat nikoho v jiném stavu než v pocitu absolutního údivu. To, že jde o nahrávku více než povedenou, pak už můžeme vnímat jen jako bonus.

Asi nejen já jsem měl zaškatulkovanou Kláru Vytiskovou jako zpěvačku inteligentního popu (The Pop se ostatně jmenovala i její doprovodná kapela). Na novém albu nejenže poprvé zpívá česky, ale navíc se vrhá i do vod retro rocku. A zatímco hudebně to funguje obstojně, v textech to až příliš často zaskřípe.