Přestože je stále známější jako herec, na svém druhém albu Igor Orozovič dokazuje, že bravurně zvládá jak intimní promluvy, tak pop‑folkovou lehkost. A že si umí vybrat skvělé spolupracovníky a zároveň má skvělý cit podávat i zamyšlené písně tak, aby vše neskončilo jen trapností, kýčem a patosem.

Sláva americké pětice už pravděpodobně definitivně patří k devadesátým létům, ale pánové jsou stále schopni napsat příjemné rockové album se silnými melodiemi a chytrými písničkovými nápady. Jejich soulem nasáklý alternativní rock se na novince dokáže ohlížet, ale i držet krok se současností. A emotivní zpěv Grega Dulliho kraluje nad energií i písničkářstvím nahrávky, která svou sevřeností skvěle potvrzuje, že albový formát má i v dnešní době ještě smysl.

Temná zpěvačka Chelsea Wolfe v minulosti spolupracovala s celou řadou kolegů na nejrůznějších jednorázových projektech a originálních coververzích. Na novém albu se to ale výrazně otisklo i do její vlastní tvorby a bez váhání lze poprvé mluvit o autorsky otevřeném albu. Udržuje si lehce zasněnou, melancholickou i hutnou atmosféru s rozptylem od doom folku až po postrockové a postmetalové stěny a opět se daří naprosto přirozeně celé album dovést k monumentálnímu finále.

Zpívající kytaristka a klávesistka Magdalena Fendrychová, která si říká Kvietah, je bezesporu jedním z nejviditelnějších a nejvýraznějších jmen na nezávislé české písničkářské scéně. Na svém třetím albu, obklopena už delší dobu stabilní plnohodnotnou kapelou, poprvé zkouší i zhudebněnou poezii a opět potvrzuje svůj talent.

Písničkové zjevení z Ostravska jménem Moře dní vydalo těsně před prázdninami druhé album Barevná továrna. Po třech letech od debutu je to hotová kapela, která už bere spoustu věcí jinak. A je jim jasné, že jen zazářit nestačí. „Cíleně jsme chtěli udělat ‚pořádnou desku‘,“ říkají.

Nové album po pětadvaceti letech od toho předchozího je asi událost u libovolného interpreta. U tak kultovní formace, jakou texasští Butthole Surfers rozhodně jsou, to pak platí tuplem.

„Tohle není láska, to je přímá konfrontace,“ vzkazují alternativní popaři něco něco v jedné z nejlepších skladeb nového alba. Kytary na něm vítězí nad syntezátory, rozpustilost nad seriózností, energie nad náladami, tanečnost nevylučuje sdělení a skupina jako by se přestala stydět a taky si konečně ujasnila své místo i postoje.

Vzpomínáte na doby, kdy pojem „elektronická hudba“ znamenal průkopnické Kraftwerk nebo nápadité Depeche Mode? Agresivitu EBM? Anebo je to už jen cosi z dob vašich rodičů a vás spíš provázely beaty hyper‑popu či jen na zábavu a výdělek cílícího K‑popu? Na novém albu veteránů ze Slovinska to najdete všechno.

Na nové nahrávce spojuje v Praze usazená slovenská zpěvačka objevené mladé talenty s osvědčenou produkcí Olivera Torra a Aid Kida, opět zdařile míchá jazzové nálady se současným popem i soundem, znovu překvapuje češtinou a především naplno ventiluje své pochybnosti. O sobě, o světě kolem nás, o reálné šanci cokoli změnit.

Ctib, disco‑ego-punker z Rožnova, patří k nejzábavnějším i nejživelnějším interpretům, které můžete na našich pódiích potkat. Na třetím albu ale znovu dokazuje, že jeho písničky s propracovanou produkcí a studiovou mnohovrstevnatostí neztrácejí na energii a mohou dobře fungovat i studiově a bez vizuálního vjemu.