Krásný zasněný hlas a poklidná, vzdušná hudba v naší uspěchané době může působit až léčivým dojmem. Možná je trutnovská zpěvačka s rusko‑německými kořeny Barbora Mochowa opravdu léčitelka, možná ne, ale její druhé album Will O’the Wisp má na citlivého posluchače opravdu zklidňující účinek.

Skupina Jelen oslavila deset let existence springsteenovsky opulentním tříhodinovým show. Lišilo se od ostatním koncertů v O2 Aréně tím, že kapela nepřenesla do velkého sálu své obvyklé koncertní show, ale postavila ze svého repertoáru do detailů vymyšlený nový koncertní program. Někdy bylo i na muzikantech znát, že jsou překvapeni tím, jak to funguje.

Kdo by neznal Vladimíra Mertu. Klasik českého folku, dokonce přední představitel první velké generace českých písničkářů. Možná dokonce nejvíc inspirující osobnost písničkářského sdružení Šafrán ze sedmdesátých let. Neustálý hledač. Pro mnohé dokonce velký český básník…

Tohle že je česká deska? Tomu se nedá věřit! Je to anglicky zpívaná, autenticky znějící black music v provedení samo domo, oplývající kreativitou, ale zároveň dodržující pravidla daného žánru.

Po nečekaném vyřazení ve Stardance si Tereza Mašková spravila chuť při nedělním koncertě v pražské Lucerně. Podle její úvodní řeči se zdá, že to byl pro ni debut v tak velkém sále. Přestože z počátku na ní byla znát nervozita, vystoupení se proměnilo v triumf před publikem, které z devadesáti procent tvořily dívky a ženy všech věkových kategorií, které ji vnímají jako svou hrdinku.

Přestože třeba v českých televizních pěveckých soutěžích tvoří dívky dvě třetiny uchazečů o finále, v konečném výsledku je na naší scéně až neuvěřitelně málo zpěvaček. Pro každou, která jde natvrdo do showbyznysu, je proto start snazší alespoň v tom, že má jen malou konkurenci. To je i výhoda Pam Rabbit.

Ve tři a půl hodinovém programu Redl přehrál nejen všechny své nejslavnější písně, ale navíc představil celou plejádu hostů, kteří mu pomohli z koncertu v pražské Lucerně vytvořit oslavu poctivého muzikantství, kreativity a lásky k národnímu hudebnímu odkazu.

Album pro ctitele Hammondových varhan a kláves všeho druhu vůbec. Osu kapely tvoří klávesisté Ondřej Pivec a Jan Steinsdőrfer. Bez kytary, což někdy trochu vadí, protože hudba není tak barevná a pestrá, jak by si zasloužila. I tak je to příjemně poslouchatelná deska, která svým stylem patří spíš do minulého století, kdy fusion jazz nejvíc letěl. Dnes ji až na několik pamětníků ale nejspíš využijeme jako příjemnou zvukovou kulisu.

V omšelém prostředí odjakživa špatně nazvučitelné Lucerny oslavila Jana Uriel Kratochvílová v pořadu Illumination 17 své sedmnáctiny. Už po třiapadesáté. Nutno ale říct, že co se týče energie a živelného výkonu, její vystoupení by každou zpívající sedmnáctku srazilo na kolena. Možná, že fór byl i v tom, že většina hostů večera neměla daleko k sedmdesátce nebo dokonce osmdesátce, takže její výkon měl s čím kontrastovat.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v listopadu roku 1993?