Redakce Headlineru sestavila svoje tradiční hudební best of. Jaké podle nás bylo české album roku 2024? V naší anketě došlo k nečekanému ale radostnému patu. Stejný počet hlasů si odneslo album Rozálie Láska, hlína, rýč a Vladimír Mišík a jeho Vteřiny, měsíce a roky. Dohromady přinášíme 22 tipů na skvělá česká alba.

Píseň 99 Luftballons zná téměř každý. Zpěvačka Nena, která její pomocí na začátku osmdesátých let rozjela kariéru, ale nikdy nespoléhala jen na ni. Průřez svou tvorbou představí 1. října 2025 v Sasazu v Praze.

„Na třídě Milady Horákové, tehdy ještě Obránců míru, stával malý obchod s gramofonovými deskami, který jsem svého času hojně navštěvoval,“ vypráví Josef Vlček v pravidelné pondělní glose.

Prosím, nezaměňovat s brněnskou hardrockovou kapelou podobného jména! Tamto je Divá Bára, pojmenovaná podle povídky Boženy Němcové, zatímco tady bude řeč o Divě Baaře, jinak Báře Vaculíkové, známé z Yellow Sisters a Mateřská.com. Řekněme si upřímně, že její pseudonym je to jediné, co je vtipné na hrsti písní jak ze sedmdesátých let, které by klidně v té době mohla zpívat její matka Petra Černocká.

„Ahoj, jdeme teď zdobit palmu,“ loučí se Jordan Haj po hodině našeho povídání na ose Praha–Bali. Na začátku prosince mluvíme nejen o jeho prvních dvou albech. Loni totiž zároveň vydal anglicky zpívaný debut The Ultimate Playlist for the End of the World a české EP Bez jména a příjmení. Proč se na nich rozhodl zahalit do krásných aranží a melodií apokalyptické vize?

Bylo to jedno z překvapení konce roku. Marie Puttnerová vydala album Zelená oblaka, růžové stromy, na kterém připomněla písně Zuzany Navarové. Dvacet let po odchodu úžasné zpěvačky citlivě připomněla její tvorbu. „Třeba naši nahrávku uslyší někdo, kdo písně Zuzany Navarové tolik nezná a najde si k ní cestu,“ říká.

Se začátkem nového roku se jako vždy ohlížíme za muzikanty a osobnostmi hudební branže, kteří nás v uplynulých měsících opustili. Věnujte jim vzpomínku poslechem jejich hudby.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v lednu roku 1995?

A pak že lidi nikam nechodí! Oslava pětašedesátin Jaroslava Olina Nejezchleby měla být původně jednovečerní, po bleskurychlém vyprodání se přidal druhý termín a po zopakování stejné situace ještě třetí. Tři vyprodané večery v Malostranské besedě.

Málokterý muzikant má za sebou tak pestrou kariéru. Umně střídá žánry a za více než šedesát let na scéně byl svědkem prakticky všeho, co se v britské hudbě za tu dobu odehrálo. A ještě se nezastavil - loni hrál v pražské O2 areně a letos ho mimo jiné čeká prestižní „legends slot“ na Glastonbury.