Když jsem dostal za úkol oglosovat nový singl kapely Škwor, tušil jsem dopředu, že si o tom budu myslet to samé, co před měsícem o Na hraně, prvním singlu z chystané stejnojmenné desky. A bohužel jsem se nemýlil. Na druhou stranu Škwoři jsou holt spolehlivá kapela, která fanouškům vždycky doručí, co čekají. To je naprosto legitimní přístup k tvorbě a produkci.
„Netušíš, že na poslední míli / zabloudíš, začnou docházet síly / naivní, trochu zklamanej blázen / odchází ten, kdo chtěl by žít,“ zpívá se hned v první sloce nového singlu Klíč. Je to typická škwoří poetika. Potemnělá, drsná, s trochou toho tvrďáckýho moralizování: „Neseme svůj osud, každej ho má / zbytečný nosit klíč od zbořený brány.“
Tohle jsou přesně obraty, kterými si frontman a textař Petr Hrdlička našel k publiku cestu už před lety. Dá se namítnout, že Škwoři jsou textově (a hudebně) stejně předvídatelní jako Chinaski nebo Kryštof, ale ruku na srdce, proč by na své muzice něco měnili, když jim to funguje? Už teď mají velkou komunitu, to, že Klíč k nim nezaujatého posluchače nepřitáhne, protože coby „iniciační písně“ už měli silnější singly, jim vadit nemusí.
Platí v podstatě to samé, co jsem napsal před měsícem o Na hraně. Škwoři si hrají zkrátka dál to samé a Klíč z jejich tvorby ničím nevybočuje. Nejzajímavější na něm je, jak málo prostoru dostaly sloky, zatímco refrén nese prakticky celou píseň až do outra, a oproti Na hraně sledujeme o dost zajímavější klip. Jeho režisérem je Jáchym Belcher a tříminutové video pojal vlastně jako kraťoučký dokument ze života kapely, kde kromě nahrávání třeba řeší grafiku chystané desky nebo si ladí vercajk. Takové (byť hodně decentní) pohledy do kuchyně jsou vždycky divácky vděčný materiál.