„Co je to za zk***enej festival?“ hřímal nasupeně šestašedesátiletý herec a rapper Ice‑T z největšího pódia Rock for People. „To byl nejubožejší mosh pit, co jsem v životě viděl,“ opíral se do fanoušků. A ze své role nejtvrdšího z nejtvrdších nevystoupil po celou hodinu koncertu.

Stačí si na YouTube pustit Lost in the City, první singl z alba From Cradle to Coffin od skupiny Livin’ Free, a budete přesně v obraze toho, co se odehrává na celé čtyřicetiminutové desce. Slyšíte hutný rockový sound, který zachycuje přesně ten okamžik, kdy se blues rock zkoušel prolnout s artovými a hardrockovými tendencemi. Čili Léta Páně cca 1972.

Jednou z tradic festivalu Rock for People jsou pravidelná vystoupení Vypsané fixy. A za tradici lze považovat i to, že si pardubická kapela pokaždé připraví něco speciálního. Letos v souvislosti s třicátým výročím svého založení skupina pozvala řadu hostů.

„Co je to za zk*rvenej festival?“ hřímal nasupeně šestašedesátiletý herec a rapper Ice‑T z největšího pódia Rock for People. „To byl nejubožejší mosh pit, co jsem v životě viděl,“ opíral se do fanoušků. A ze své role nejtvrdšího z nejtvrdších nevystoupil po celou hodinu koncertu.

„Rock For People je náš nejoblíbenější festival,“ říkal mi během rozhovoru pro Headliner v dopoledních hodinách zpěvák a kytarista Sam Matlock z kapely Wargasm. Ta Hradci Králové hrála již v roce 2022. Letos dokázala publikum dostat do varu už krátce po poledni.

Jedna z nejzásadnějších metalcorových kapel současnosti vydala šestou řadovou desku s titulem Self Hell. Ambiciózní nahrávka jim možná přinese řadu nových posluchačů, ty skalní ale spíše odradí.

To nejzajímavější se na festivalech často odehrává mimo hlavní scény a časy. Přinášíme alespoň střípky zážitků, dojmů a doporučení na skvělé kapely z prvního dne Rock for People podle redaktorů Headlineru.

Hlavní hvězdou prvního dne hradecké přehlídky byli britští průkopníci taneční hudby The Prodigy. Na Rock for People přivezli podobný program jako loni do Prahy. Emotivní moment patřil vzpomínce na Keitha Flinta a jeden se odehrál i mimo záběry kamer. Publikum řádilo, i když to s ním kapela měla místy těžké.

Britská kapela The Smile, která vešla ve známost především coby boční projekt veteránů z Radiohead a dvěma úspěšnými deskami se pevně zaryla do srdcí fanoušků, zahrála pro pražské publikum méně nesměle, než by se dalo očekávat. Lidé dostali svého Thoma Yorka, jestli se mu však povedlo vlézt jim pověstně pod kůži, už nechávám na nich.

Třetí deska Billie Eilish z hudebního hlediska zcela věrně opisuje svůj název. Hit Me Hard and Soft umí být vzletná a jemná jako vánek, ale i zvukově tvrdá a hutná. Není to samozřejmě žádné nezmapované území, na kterém by se hudebnice pohybovala prvně. Tentokrát jde ovšem ještě víc za hranu popu a zkouší, co dalšího mainstream unese.