Josef Mysliveček žil celé dospívání v neustálém napětí mezi tím, po čem toužil, a k čemu ho nutila jeho rodina; otec byl bohatý měšťan, mlynář a člen mlynářského cechu. Teprve po jeho smrti, to bylo Josefovi dvanáct, se mohl hudbě oddat naplno.
Už jako dvanáctiletý platil Mysliveček za dobrého houslistu a ve čtyřiadvaceti začal studovat hudební kompozici u českého skladatele a pedagoga Františka V. Habermanna. Pokračoval u varhaníka týnského chrámu Josefa Segera a už v roce 1762 napsal svých prvních šest sinfonií. Kde se zdokonalovat dál? Cizina byla pro Myslivečka jedinou cestou, a tak se na podzim roku 1763 vydal do italských Benátek.
Prostý muž a božská hudba
V Benátkách se zpočátku živil jako houslista a hudbu studoval u varhaníka a skladatele Giovanniho B. Pescettiho. Jeho první kantáta Zmatek na Parnasu (Il Parnaso confuso), uvedená v Parmě roku 1765, slavila nebývalý úspěch. Toto hudební dílo odstartovalo jeho hvězdnou skladatelskou kariéru a nadšení Italové o něm začali mluvit jako o Il Boemo – božském Čechovi.
Myslivečkova první opera Semiramide riconosciuta (Semiramis rozpoznaná) zazněla roku 1766 v Bergamu. Poté si u něho objednal hudbu neapolský vyslanec, a tak vzniklo skladatelovo vrcholné dílo: opera Il Bellerofonte. Uvedena byla o rok později ve dvorním divadle San Carlo v Neapoli.
Sopránový part tu zpívala vynikající Caterina Gabrielli. Byla to pěvecká virtuozita, která vedla Myslivečka k napsání dalších operních partů pro tuto divu, nebo milostné vzplanutí? Jejich vztah ovšem nebyl rovný: ona slavná, on stále závislý na zakázkách. Nejvíce Myslivečka ranilo, když se provdala za knížete Filippa Savelliho a odmítla zpívat v jeho dalších operách. Ublížila mu tím i profesně, protože jako hvězda první velikosti měla v tehdejším operním světě velký vliv. Je jisté, že tím přispěla ke skladatelově úpadku.
V roce 1768 zemřela Myslivečkovi matka. Musel se vrátit do Prahy, aby urovnal rodinný majetek, splatil dluhy a bratrovi přenechal rodinnou usedlost. V divadle oddirigoval představení Il Bellerofonte a řádu křižovníků slíbil, že jim pošle k provedení svá oratoria. Po návratu do Itálie pokračoval v intenzivní práci. Kromě oper psal od roku 1770 zmíněná oratoria, která mu přinesla obrovskou popularitu. Přicházely objednávky z celé Itálie včetně Boloně, kde se v roce 1770 poprvé setkal s mladým Wolfgangem Amadeem Mozartem, jenž jeho tvorbu obdivoval. Spřátelili se a toto přátelství trvalo téměř do konce Myslivečkova života.
Mezi prací a vášní
Mysliveček zemřel roku 1781 ve třiačtyřiceti. Co se stalo? Roli v jeho úpadku jistě hrál fakt, že nedokázal oddělit soukromý a profesní život. Charismatický, pohledný a společensky žádaný Mysliveček měl mnoho příležitostí k navázání pevnějšího vztahu, žádná z nich ale k sňatku nevedla.
První zlom v kariéře přinesla zmíněná nešťastná láska s Caterinou Gabrielli, pak ale přišly další aféry. Se sopranistkou Annou Luciou De Amicis sice nešlo o tak bouřlivé city; v jeho operách zpívat nepřestala a Mysliveček pro ni psal lyrické role, z čehož se dá usuzovat, že měli daleko vyrovnanější vztah. Vedle toho prý udržoval poměr s o generaci starší altistkou Vittorií Tesi Tramontini, zde šlo ale pravděpodobně „jen“ o obdiv a citovou náklonnost. Dochovaly se i zmínky o krátkých záletech s aristokratkami, které ho finančně podporovaly a pomáhaly mu získat zakázky.
Druhý zlom přinesl rok 1777, kdy Mysliveček odjel na pozvání bavorského vévody Maxmiliána I. Josefa do Mnichova. S úspěchem tu uvedl své oratorium Isacco, figura del redentore, ale také se tu naposledy osobně setkal s Mozartem, jenž ho navštívil na klinice. Mysliveček trpěl syfilidou, tehdy rozšířeným a neléčitelným onemocněním, což v Mozartovi vzbudilo zděšení a upřímný zármutek. Mozartův otec později kritizoval Josefův způsob života, obvinil ho, že si nemoc přivodil nevázaným milostným životem, a nepřál si, aby se s ním jeho syn nadále stýkal.
O Myslivečkově finálním úpadku rozhodla nešťastná událost – nehoda kočáru, při níž skladatel utrpěl vážné zranění v obličeji. Lidé se mu pak začali vyhýbat, přestali ho zvát ke dvoru a on tak ztrácel společenskou prestiž. Oslabovalo to nejen jeho tvůrčí energii, ale i psychiku. Vrátil se sice do Itálie, kde s úspěchem dirigoval své opery, nákladná milánská inscenace Armidy v prosinci 1779 ale skončila neúspěchem.
V dubnu následujícího roku pak v Římě uvedl svou poslední operu Antigonos. Postupující nemoc mu přivodila chronické bolesti, únavu a celkové oslabení organismu. Pod vlivem ztraceného společenského postavení podléhal úzkostem a depresím, přidaly se finanční potíže. Poslední rok života strávil v ústraní, ve velké bídě a v osamění. Pohřbili jej v Římě u kostela San Lorenzo in Lucina.
Fakta
Hudba Josefa Myslivečka (1737–1781) vytvořila můstek mezi barokem a klasicismem. Opustil složitý kontrapunkt, zdůraznil jasnou formu, citovost a dramatičnost. Psal melodické árie a hudbu přizpůsoboval hlasovým možnostem pěvců. Některé Myslivečkovy postupy navíc ovlivnily rané Mozartovo dílo.
9. března uplynulo od jeho narození v Praze 289 let. Zemřel 4. února 1781 v Římě.