Závěr osmadvacátého Brutal Assaultu přinesl nezapomenutelné momenty. Opeth se vrátili k deathmetalovým kořenům a připomněli Ozzyho Osbourna, Karnivool ohromili progresivní energií. Festival nabitý emocemi, kde nezůstali pozadu ani legendární Envy či elektrizující Moaan Exis.

V Praze odjakživa porůznu vznikaly lokální hudební scény. Nejslavnější byla samozřejmě ta bluesově orientovaná hanspaulská kolem hospody Houtyš, která dala české scéně Ivana Hlase, Ondřeje Hejmu, Bluesberry, Krausberry a řadu dalších.

Skatepunkoví Rabies působí na české klubové scéně už šestnáctým rokem a nová deska High on Sugar naznačuje, že jejich punk rozhodně ještě nezemřel. Vyvezli ho až do Japonska.

Poslední den letošního Brutal Assault festivalu začal pro mě neuvěřitelně brzy. Přestože to byl závěr celé akce, právě tenhle den přinesl nejvíc překvapení a emocí, ze kterých budu – troufám si tvrdit nejen já – čerpat ještě dlouho. Zážitků bylo tolik, že reportáž z posledního dne přinášíme na dvě části.

Čas letí jako bláznivý / Já nechytím ho ani vy / Tak zbývá nám jen vzpomínání / Jež do písní se skrylo nám.

Pravé jméno mi řeknete? – Ne. Věk? – Taky ne. A ví už někdo z fanoušků, jak vypadáte? – Ne. A proč si vlastně říkáte Slavíček? – Protože až si půjdu pro toho Slavíka, tak mi „Slavík“ přišlo moc prvoplánové.

V rubrice Feedback redakce Headlineru postupně recenzuje všechny vaše nahrávky, které nám pošlete na e‑mail feedback@headliner.cz. Dnes dáváme doporučovací štempl metalcoristům Falsebound, sudetskému folku Filipa Koryty, písničkáři Janu Hilarovi. Reverend Killjoy jsme rovnou pozvali na Ponton 9. 7. Pokud vás zajímá náš názor, těšíme se i na vaši hudbu!

V pátek 8. srpna slunce pere do ranveje a pojezdové plochy trenčínského letiště od rána. Máme už za sebou předkrm v podobě úvodní vatry, u níž se sešli první návštěvníci i hudebníci, ale až teď se otvírá celý areál. Zahájení je velkolepé, stejně jako vrchol dne – francouzský taneční kult Justice.

Třetí den festivalu Brutal Assault se podepisuje naplno. Nohy jsou těžké jako olovo, někteří návštěvníci mají kůži spálenou doruda a každý nádech přináší do plic jemný prach, který se vznáší nad pevností jako neviditelný závoj. Ale chuť na další koncerty? Ta je pořád obrovská.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v srpnu roku 1995?