Začíná koncert, zpěvačka musí na pódium a ve spěchu zanechává vzkaz své drahé polovičce: „Ozvu se později.“ Jenže show skončí a protagonistka zůstává sama, začínají se ozývat ohlušující myšlenky a sílí v ní i pocit nejistoty. Sedá proto do taxíku a míří nočním městem domů. Vyhlídky na brzký spánek ale halí pochybnosti a chorobné přemýšlení, které nedovoluje hlavě vypnout. „Jsem dost dobrá? Makám na sobě dostatečně? Neměla bych se víc snažit? Neuniká mi čas, který mi už nikdo nevrátí?“ I takové otázky si zpěvačka pokládá, dokud nepřijde vytoužený spánek. Ale ani ráno není nakonec moudřejší večera.
Marii April a kubmatovi se na pouhých šesti písních (necelá čtvrt hodina) podařilo zhmotnit malý příběh, který je sevřený, a přesto dýchá. Skladby na sebe plynule navazují, přelévají se jedna do druhé, každá další je pokračováním té předchozí. Sice obstojí i samy o sobě, ale vzájemná provázanost je ještě povyšuje. Pod povrchem se pak odehrávají vztahové turbulence příslušníků generace Z, jsou ale prosty naivity i příkras.
Soudržné ovšem není jen téma, ale i hudební zpracování: silné melodie, vkusné aranže s důrazem na elektroniku, to vše tíživou atmosféru jen podtrhuje a činí ji návykovou. Čeština, sem tam s nějakým anglicismem, Marii April pak velmi sluší. I když se v sólové tvorbě přiklonila k angličtině, rodný jazyk zní v jejím podání absolutně přirozeně, což nebývá vždy standard. Tady není ani kus křeče.
Ípíčko Usínání je na první pohled nenápadnou nahrávkou, která by ale neměla v žádném případě zapadnout. Není to projekt vytvořený na míru trendům nebo kvůli masové poslechovosti a zároveň ani neukočírovaný experiment. Jeho největší devizou jsou právě vkusnost a nevtíravost. Mladý český pop je v zatraceně dobrých rukou.