Norská kapela a‑ha je známá hlavně díky písni Take On Me. Byla by ale chyba považovat ji za skupinu jednoho hitu. Její dopad na hudební scénu byl mnohem větší a hold jim vzdávají Coldplay, Metallica či Ed Sheeran. U nás po odkladech vystoupí 1. května v pražské O2 areně.
Vydavatelství Galén pokračuje ve svém bohulibém uvádění desek – historických dokumentů, které mapují polooficiální scénu sedmdesátých a osmdesátých let. V případě Mišíkova alba s výstižným názvem Na okraji se pokouší zachytit okamžik první fáze přechodu budoucího klasika českého rocku od hardrockového Flamenga na ambicióznější sólovou dráhu.
Neměli žádné velké plány prorazit. Ale pak jejich tvorbu náhodou na internetu objevil americký hledač talentů a londýnským Dry Cleaning se přes noc změnil svět. Inspirací jsou jim Led Zeppelin a Black Sabbath a bývají přirovnáváni k Joy Division a The Smiths. A 26. dubna se poprvé představí i u nás v pražském Futuru.
Ostravská kapela Nedivoč je na české hudební scéně pořád tak trochu v ústraní. Přesto jejich alba stojí za pozornost. Mají popový přesah a přitom je natáčí muzikanti s vášní pro syrovou hudbu bez studiových úprav. Moc podobných úkazů u nás není. Platí to i o jejich aktuálním albu Svítá.
Teprve jednadvacetiletá zpěvačka s debutem Půlnoc rozhodně nijak nepohořela. Jedenáctka skladeb nabízí několik opravdu dobrých kousků, které dokazují, jakým potenciálem disponuje. Zbytek sice neurazí, ale ani nenadchne. V celkovém součtu deska trochu nudí.
V českém okruhu new romance se Petr Hons těší pověsti autora, který má schopnost navodit svými obrazy poetická, často tajemná poselství. Stojí za specifickou náladou textů Oceánu, Shalomu a podílel se i na sólové kariéře Petra Muka. V posledních čtyřech nebo pěti letech o něm ale nebylo moc slyšet.
