Na americkém festivalu Coachella došlo k nečekanému momentu, který spojil dvě generace hudebníků – i dvě hudební epochy. Během svého setu přizval americký zpěvák a skladatel Benson Boone na pódium legendárního kytaristu skupiny Queen Briana Maye, aby spolu odehráli Bohemian Rhapsody. Technicky silné vystoupení si ovšem u publika vysloužilo jen vlažnou reakci.

Již 24. dubna se v českých kinech poprvé spouští remasterovaná verze slavného filmu Pink Floyd: Live at Pompeii z roku 1972. Zachycuje velký koncert rockové skupiny v římském amfiteátru i autentické záběry ze studií Abbey Road Studios, kde skupina točila svou nejúspěšnější desku The Dark Side of The Moon.

Kanadská metalová skupina v čele s vokalistkou Courtney LaPlante vydala druhé album s titulem Tsunami Sea. Přestože si na něm udržela svůj signifikantní zvuk, po skladatelské stránce se posouvá o kus dál. Jestliže doteď marně sahala po Grammy, nyní může konečně prolomit prokletí.

Koncert Terezy Balonové v Lucerna Music Baru byl průřezem zpěvaččiny dosavadní tvorby. Hrála s kapelou, chvílemi sólově i s přizvanými hosty. S naprostou lehkostí odehrála famózní koncert, na kterém mimo jiné představila nový song. A prozradila, že se fanoušci můžou těšit na nový klip i desku.

Co by za takový úspěch jiní dali. Španělskou zpěvačku Valerii Castro přesto stáhl do stavu pochybností o sobě samé. Proto prý musela natočit autoterapeutické album El cuerpo después de todo a hned v úvodu prohlásit: „Řeknu vám raději všechno.“

Na začátku byla parta, co propadla kouzlu třetí vlny ska. Kdesi mezi kazetami s Voodoo Glow Skulls a mixem punku, ska a hardcoru si řekli, že tohle je přesně ono. Vymetali pódia doma i v zahraničí, na velikosti nikdy nesešlo. A za dvacet let se z pubertální fascinace stal zavedený projekt. Kapela Jet8 právě vydává páté album Break the Silence, svoje životní.

Občas se člověku poštěstí navštívit koncert, ze kterého odchází jak omámený. Vystoupení Stingova kytaristy Dominika Millera v klánovické Besedě byl přesně ten typ jedinečného zážitku.

Od dob filmu Hoří má panenko mají české plesy trochu jinou image než třeba plesy ve vídeňské opeře. U nás jich bývalo odjakživa hodně. Pro své maturanty je pořádaly střední školy, konaly se plesy národnostních menšin, hasičů, sportovních jednot. Prostě, plesala kdejaká zájmová skupina.

Petr Janda je velký bourák. Ve svých třiaosmdesáti vede už dvaašedesátý rok Olympic, ba co víc, vydal s ním i nové album Bombarďák. V diskografii kapely je trochu chaos, takže odhadem je zhruba třiadvacáté. Ale o množství nejde. Podstatná je úroveň – vzdor už trochu stařeckému, občas kňourajícímu hlasu a ne vždy plynulému frázování je každá z dvanácti skladeb vysoko nad úrovní většiny českého pop rocku. V čem to je?

Co znamená v roce 2025 uspět na hudební scéně? Je klíčem virální skladba, dobře zacílené PR nebo vytrvalá práce v zákulisí? A co všechno musí umělec udělat poté, co natočí novou píseň nebo album? Právě těmto otázkám se bude věnovat třetí večer ze série Headliner Půda, který se uskuteční v pondělí 14.4 v galerii pražské Malostranské besedy.