Jejich hudba není běžná. A platí to i o jejich koncertech. Jedna z nejúdernějších polských kapel současnosti se staví proti úzkoprsé polské společnosti, zákazům potratů i násilí. S radikálními názory i hudbou se díky ocenění od listu Polityka dostali i do mainstreamu. A svůj vztek i sarkasmus letos vykřičí i u nás.

Posledné veci jsou citlivá a přitom odvážná deska. Povědomá pro fanoušky a současně úplně jiná a objevná. Přesně, jak to Meky Žbirka zamýšlel, když její produkci svěřil svému synovi Davidovi. Už teď se o ní píše jako o albu roku, protože při opakovaném poslechu odhaluje vrstvy netušených detailů a neznámých souvislostí. Rozhodli jsme se je společně s Davidem odkrýt.

„Tlačím tě k zemi, chci tě anektovat jak Rusko,“ popisuje kladenský rapper jednu ze svých sexuálních fantazií v duetu Mám na tebe chuť, který vlastně duetem není.

Jakub Kaifosz se rozhodl opustit staré nerdství pro nové. Místo kytar se obklopil synťáky a se svým projektem Lazer Viking přichystal elektronickou desku. První singl Yr Body dává tušit, že je na co se těšit.

"V jednu chvíli mi přišlo, že jsem vytvořil atmosféru Twin Peaks. Ale Ondřej Ježek mi povídá: No, to je spíš jako Eva a Vašek," popisuje Márdi okamžik z nahrávání desátého alba Vypsané fixy, které dostalo název Kusy radosti.

Po odkladech vstupuje do kin snímek Každej ví kulový režiséra Pavla Bohoňka o skupině Chinaski. Není tradičním pomníčkem oblíbené kapely. Ukazuje stinnou stránku showbyznysu i to, co v tuzemských podmínkách obnáší udržet se na vrcholu popularity.

Když u nás byly naposled, Praha jim učarovala stejně jako ony učarovaly Praze. Jejich jižanské harmonie, tvrdé kytarové riffy a smysl pro hrubost i něhu blues hlavnímu městu voněly. Před dvěma lety vydaly sestry Rebecca a Megan Lovellovy dvě alba a od té doby se nemohou dočkat, až s nimi vtrhnou na pódia. Ten čas právě přichází. Dvakrát.

Nejočekávanější české a slovenské album roku právě vychází. Novinka Mekyho Žbirky je v mnoha směrech unikátní. A to nejen svým soundem a příběhem.

"To je skromný, ne?“ směje se Michael Kocáb v rozhovoru s Honzou Vedralem. „Ale myslím to vážně.“

Márdi postává na pardubickém nádraží a přes hlavu si rovná sluchátka. Lidi kolem spěchají na vlak nebo prchají za svým někam do města. V tom ruchu dopoledne působí jako tečka klidu. I když ta sluchátka, no, z blízka vypadají trochu rozkřáple. „Ráno jsem byl v kremáku,“ pronese jen tak mezi řečí.