Ale těch důvodů přitvrdit bylo víc. „Potom, co jsem začal hrát se 7krát3, ze mě, co se The Atavists týče, vyprchala ‚popová ambice‘. Samovolně jsem začal psát mnohem zatěžkanější věci,“ vysvětluje hned na úvod Krofian. Zbytek kapely pak začal spontánně spolupracovat a aranžovat nové skladby. „S novým bubeníkem Martym navíc kapela dostala nový vítr, zejména ve studiu,“ pokračuje frontman.
Slova o heavy zvuku potvrdí hned úvodní skladba I’m Coming Home s nekompromisní stopáží přes sedm a půl minuty. „Je vybraná záměrně. Je to pro mě statement o tom, jak to teď mám uvnitř, a taky o tom, jakou transformací kapela prošla během posledních let,“ vysvětluje Adam. „Je mi jasný, že to každý neskousne. No a co. Takhle jsem měl tu desku v hlavě od chvíle, kdy jsme poprvé postavili nástroje ve studiu.“
Na stejné myšlence stojí také obal alba, který vychází z fotky známého podchodu v centru Hradce Králové. „Když se ke mně dostala zpráva, že se to místo uzavře a předělá k nepoznání, donutilo mě to zkusit jeho genius loci nějak zachovat,“ popisuje Adam, jak se s baskytaristou Hugem Trkalem v předvečer dne, než podchod oficiálně uzavřeli, vypravili nafotit poslední chvíle místa, jímž Adam coby Hradečák procházel celý život. „Je to takové memento. Ostatně téma návratu se na albu opakuje i v dalších detailech,“ pokračuje Krofian. „Hudební vize byla natočit víc syrovou desku. Trochu se vrátit energií k debutu.“
Špína i filmovost
Aby dosáhli požadované zvukové kvality, rozhodli se The Atavists natočit všechny základy v legendárním studiu Sono. Bubny, basa i kytary se natáčely živě, aby kapela zachovala svůj organický zvuk. „Největší radost mám z toho, jak dobře je ta deska nabubnovaná. Na většině je vše tak, jak to bylo zahrané v místnosti s minimem editace. Nechali jsme tam i nějakou tu přeslechovou špínu, průpovídky a podobně. Hlavně to moc nevyčistit. Když všichni Suno, tak my SONO,“ říká Krofian. Přesto další práce s nahrávkami trvala další rok a finiš byl horečný. „Obrovsky nám pomohl Matěj Belko, který za mé režie nahrál za jedno odpoledne chybějící klávesové party do půlky skladeb, už nám hořely deadliny a vlastními silami bychom to dělali další týden,“ vypráví Adam pobaveně. „A taky nahrál ty sbory ve stylu Alexandrovců do písně Sun.“ Na výsledné zvukové podobě desky se kromě Belka podíleli zejména Adam Karlík, který nabíral živé nástroje v Sonu. Důležitý podpis má taky producent Dušan Neuwerth, jenž nové písně smíchal. „A smíchal je tak, že podle mě žádná nahrávka, na které jsem se kdy podílel, nezní tak dobře,“ pochvaluje si Krofian.
„Když jsem na nových věcech pracoval, snažil jsem se do nich dostat určitou filmovou atmosféru,“ přibližuje celkovou náladu nahrávky. „Měl jsem na to takový mentální cvičení, při aranžování jsem si představoval soundtrack nějaké smyšlené filmové scény. A myslím, že Dušanovi se to tam opravdu povedlo nějakým způsobem nejen dostat, ale ještě to zesílit.“
Žádné singly předem
The Atavists se letos připomněli pětiskladbovým EP Hit So Hard, z něj ale na novém albu nebude jediná skladba. „Na Coming Home budou všechno novinky. Zveřejníme je až najednou 13. listopadu. Jinak to neumíme,“ říká Krofian. Jedinou z již slyšených nových písní, která se objeví na chystaném vinylu, je tak duet Eye of the Storm, jenž už vyšel také na novém albu Lenny. Čtvrté album The Atavists pokřtí v den vydání 13. 11. v Paviján Pubu v Hradci Králové. Chystá se i pražský křest, termín ale ještě nebyl zveřejněn. Nedočkaví fanoušci však mohou ochutnávku z nového alba dostat už 7. 11. v dejvické Klubovně.