Zpívají ve vymyšleném jazyce a jejich desky jsou naléhavé a přitom nádherné, že se to ani nedá popsat. Jedna z nejpodivuhodnějších islandských kapel zahraje 9. října v pražském O2 universu. Jaké je to být osmadvacet let se Sigur Rós, vypráví baskytarista Georg Hólm.
Mají doporučení od Iggyho Popa, který řekl, že „tihle týpci jsou cool“. A to Moon Hooch jsou. Spolu s fanoušky sází stromy a sní o hustém lese. Především ale se dvěma saxofony a bubeníkem dokážou rozjet pořádnou party. „Je to show, která do vás vlije energii, povzbudí vás a vy si nedokážete pomoci a budete tancovat,“ láká Michael Wilbur na nadcházející koncerty v Olomouci a v Praze.
„Jsem na tu desku už nedočkavá,“ prohodí hned na začátku Lenny. Scházíme se dva dny před vydáním jejího třetího alba, na kterém dala průchod své vášni k rockovým kytarám a natočila pouze jedinou, zato srdcervoucí baladu. „Tohle je můj popisek k naší generaci,“ říká o albu pojmenovaném Heartbreak Culture.
Lubomír Tichý je pravděpodobně nejbizarnější postavou mezi českými písničkáři. Písničky, které píše, nekloužou po povrchu, ale dráždí a provokují. Hrabal by je nazval rabiátskými. Jejich humor není pro každého, Baumaxa se často vyjadřuje, jak se říká, natvrdo. Dovede se dívat kolem sebe a to, co ho dráždí, umí glosovat.
O americké zpěvačce Maggie Rogers se právem hovoří jako o jedné z nejnadějnějších popových hudebnic posledních let. Její druhá deska Surrender je důkazem, že umí napsat nevtíravé a vkusné písně, kterým nechybí silná vnitřní energie a zejména naléhavost.
Po minulém výběru, který tvořily výhradně kapely z jedné strany Atlantiku, tentokrát přeplujeme na jeho druhý, severoamerický břeh. Šestice dnešních tipů pochází z USA a Kanady. Spojují je kytary, nasazení i nová hudba, ať už vydaná, nebo ohlášená.
