Ani v klubu MeetFactory, kde Red Leather 22. srpna zahraje, publikum jeho obličej neuvidí. Nahusto tkané třásně na klobouku zajišťují muzikantovi z Rena anonymitu. Ohromný zájem o jeho koncerty v Evropě potvrzuje, o jak velký fenomén jde. V Praze bude hrát uprostřed léta, na obalu jeho aktuální desky je ale obrázek zcela zamrzlého jezera Tahoe.
Začátkem roku jste vydal své druhé album Tahoe. Jak se liší váš vztah k němu ve srovnání s debutovým Renem?
Jsou to tak trochu sesterské desky. Pocházím z Rena, což je malé město tady v Nevadě. Říká se mu největší malé město na světě. A Lake Tahoe, což je něco jako národní poklad, je asi čtyřicet pět minut od Rena. Debut vznikal celý v době, kdy jsem byl ještě závislý. Jsem totiž bývalý narkoman. Je v něm proto hodně chaosu, je zaprášenější, pouštní a je v něm spousta boje se závislostí.
Tahoe jsem napsal úplně střízlivý. Prostředím, do kterého jsem desku zasadil, je jezero uprostřed hor. Celkový pocit je mnohem víc introspektivní, protože Tahoe je hlavně o tom, že jsem se po vystřízlivění snažil najít sám sebe. Chtěl jsem přijít na to, jak pracovat s emocemi, které jsem předtím dlouho jen otupoval.
Řekl jste ‚tady v Renu‘. Myslela jsem, že žijete v Los Angeles?
Pendluju mezi Renem a Los Angeles.
Proč jste se vlastně někdy na prahu dospělosti přestěhoval do LA?
Hlavně abych si šel za svým hudebním snem. Myslím, že v Renu už jsem si tehdy trochu vypotřeboval kredit. Pohyboval jsem se mezi špatnými lidmi, hlavně kvůli drogám a podobně. A chtěl jsem se opravdu věnovat hudbě. Když jsem tam přijel, strávil jsem víc než rok buskingem na Hollywood Boulevardu. Prostě jsem hrál na ulici v Hollywoodu. A tam vlastně všechno začalo. Když sjedete úplně dolů na mém TikToku, uvidíte první video právě z Hollywood Boulevardu v roce 2021.
Jak jste se z ulice dostal k nahrávací smlouvě?
LA pro mě prostě bylo místo, kde se s mojí hudbou možná může něco stát. A po tom všem dření na Hollywood Boulevardu jsem opravdu potkal pár správných lidí a začal nahrávat. Jsem vděčný za to, že jsem nakonec vystřízlivěl, protože právě tehdy se všechno začalo obracet v můj prospěch.
Je to vlastně opačný příběh, než mívá hodně muzikantů… Často člověk prorazí, začne jezdit turné a tehdy teprve přijdou problémy. Jak to zvládáte naopak?
Máte pravdu, že jsem to měl opačně než většina známých hudebníků. Většinou se říká, že umělci nejdřív získají slávu a pak přijdou drogy. Já měl nejdřív drogy. Tak se to prostě v mém životě stalo. Bohužel jsem se do toho všeho dostal už hodně mladý. Ale teď je pro mě střízlivost největší požehnání, protože mám pocit, že mám díky ní stabilnější život i kariéru.
Není úplně jednoduché být na turné mezi vším tím pařením a podobně, ale já mám jasno v tom, kdo jsem a kde stojím. Navíc jsem se během střízlivění stal hodně duchovním člověkem. Takže když jsem na cestách, necítím se ohrožený ani nervózní. Jsem tam proto, abych hrál svou hudbu.
Když se začalo rýsovat, že vaši hudbu uslyší víc lidí než kolemjdoucí na Hollywood Boulevardu, zvažoval jste, jestli jít ven s celým svým příběhem?
Rozhodně. Hudba, která pro mě nejvíc znamená, je většinou hudba, která říká něco skutečného. Měl jsem pocit, že když skrze hudbu budu vyprávět svůj příběh, bude to něco jako terapie. Způsob, jak pochopit všechny ty špatné věci a temnotu, ve které jsem se ocitl.
Můj první singl The Only Time It Rains in Hollywood byl hodně doslovně o tom, jak jsem hrál na ulici v Hollywoodu. První sloky jsou o lidech bez domova, které jsem tam potkal, a třetí sloka je o mně – o klukovi, který hraje na ulici. Vyprávění příběhů je pro mě důležité. Myslím, že právě to je na hudbě zábavné.
To mi připomíná váš aktuální hit z nové desky Last Call. Je o dost pravděpodobně nejtemnějším okamžiku vašeho života. Chtěl jste si tehdy vzít život. A přitom k němu na sociální sítě točíte videa, která jsou zábavná. Dokážete ten příběh sdílet bez tíhy, která by z toho normálně zůstala. Chci tím říct, že si myslím, že váš přístup je skvělý. A zajímá mě, jestli jste opravdu někdy nelitoval, že jste tak otevřený. Protože pak vznikají takové situace, že vám volá novinářka z druhé strany planety, ptá se vás na závislost, kterou jste prošel, a taky na chvíli, kdy jste stál na střeše a chtěl z ní skočit.
Má to několik aspektů. Zaprvé mi hodně pomáhá anonymita. Mám pocit, že mezi mnou a publikem existuje určitý štít, takže nemusím čelit tolika soudům. To mi opravdu pomohlo. A ano, jsou to těžká témata. Jsem rád, že s vámi ta videa rezonují a že se jim dokážete i zasmát. To je vlastně můj záměr. Chci sdílet svůj příběh způsobem, který se dá přijmout. Doufám, že někdo, kdo třeba přemýšlí o sebevraždě nebo prochází něčím opravdu těžkým, uvidí nějaké z mých videí a zamyslí se nad tím. Třeba si pak půjde s někým promluvit nebo někoho osloví a pomůže mu to.
Myslím, že právě proto je hudba krásná. Umožňuje mluvit o věcech jinak než slovy. Když o emocích mluvíme jen přímo, je to někdy moc tvrdé, moc syrové. Nepřenese se to správně. Hudba ale dokáže lidi přimět něco cítit mnohem přístupněji. Proto to dělám. A nelituju, že svůj příběh sdílím. Protože slyším příběhy od lidí, kterým to pomohlo. A z toho mám radost.
Říkáte o sobě, že jste býval hodně egoistický člověk. Nemáte někdy chuť sundat klobouk a být viděn? Chápu všechny důvody, dává to smysl, je to navíc skvělá umělecká persona. Ale neříkáte si někdy: přál bych si, aby mě lidé znali?
Když jsem byl ještě tou starou verzí sebe sama, tak jsem si to rozhodně říkal. Když jsem ještě pil, bral kokain a podobně, moc jsem chtěl být slavný. Chtěl jsem, aby všichni znali moje umění i mě samotného. Toužil jsem po tom dlouho. A mám pocit, jako by mi Bůh říkal: ne, tohle se ti nestane.
Pak ale přišlo moje předávkování v Las Vegas a byl to moment absolutní smrti ega. (V roce 2021 Red Leather v důsledku předávkování utrpěl infarkt, pozn. red.). Zároveň to byl nejvíc osvobozující okamžik mého života. Poprvé mi bylo jedno, jestli budu slavný, jestli uspěje moje hudba nebo cokoli jiného. Chtěl jsem jen žít. Pamatuju si, že jsem si ten den říkal: jediné, na čem mi dnes záleží, je přežít. A jestli už se nikdy nic dalšího nestane a nikdy nebudu slavný, tak je to v pořádku. A doslova třicet dní poté moje hudba začala mít úspěch.
Jak už jsem řekl, jsem duchovní člověk, takže věřím, že je to součást nějakého vyššího plánu. Myslím, že tohle je moje lekce pokory. Nemá to být o mně, myslím, že mi to pomáhá zůstat nohama na zemi.
Přesuňme se na chvíli k jezeru Tahoe. Jezdíval jste tam často?
Jo, jasně. Vždycky to pro mě bylo místo klidu a krásy. Když jsem se tam v dospělosti a střízlivý vrátil, získalo to nové významy. Stalo se z toho místo uzdravení.
Kdy je tam nejkrásněji? Na obalu alba je jezero zamrzlé. Je tam hezčí zima, nebo když můžete plavat?
Oboje je skvělé. V zimě můžete lyžovat a v létě plavat. Miluju obojí. Album Tahoe ale mělo představovat spíš cestu do divočiny. Proto jsem zvolil fotky a videa na sněhu.
Do Evropy přijedete v létě…
Minulý rok jsem v Evropě odehrál svých prvních deset koncertů. Všechny byly vyprodané, což bylo skvělé, i když to byly jen malé kluby. Takže se letos vracíme do o něco větších prostor a jedeme celé turné. Tentokrát mám osmnáct štací a tři festivaly, což bude téměř nová zkušenost. Po pravdě jsem v Evropě větší než ve Spojených státech, což mě dost bere.
Na festivalech bude asi náročné se pořád skrývat za krempou s třásněmi…
Na turné musím dělat spoustu věcí navíc, abych zůstal anonymní. A někdy to může být trochu otravné. Ale tenhle život jsem si vybral, takže si rozhodně nebudu stěžovat.
Seznamte se
„Jsem moc mladý, abych zemřel sám, tisíc mil od domova / než půjdu, ještě jednou si zavolám, potřebuju, abys zvedl telefon.“ Red Leather v písni Last Call popisuje, jak mu poslední procento baterky v telefonu zachránilo život, který si chtěl vzít. Dovolal se kamarádovi, dobře to dopadlo. Stejně jako když se předávkoval a zastavilo se mu srdce. Nejtěžší chvíle života zpracovává v altrockových písních, kterými postupně získává posluchače. Vypráví svůj životní příběh, rozhodl se ovšem nevydat se fanouškům napospas kompletně – vystupuje anonymně. V roce 2023 vydal debut Reno, letos navázal deskou Tahoe. V Praze zahraje 22. srpna v klubu MeetFactory.