V pátek 8. srpna slunce pere do ranveje a pojezdové plochy trenčínského letiště od rána. Máme už za sebou předkrm v podobě úvodní vatry, u níž se sešli první návštěvníci i hudebníci, ale až teď se otvírá celý areál. Zahájení je velkolepé, stejně jako vrchol dne – francouzský taneční kult Justice.

Třetí den festivalu Brutal Assault se podepisuje naplno. Nohy jsou těžké jako olovo, někteří návštěvníci mají kůži spálenou doruda a každý nádech přináší do plic jemný prach, který se vznáší nad pevností jako neviditelný závoj. Ale chuť na další koncerty? Ta je pořád obrovská.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v srpnu roku 1995?

Druhý den osmadvacátého ročníku prestižního metalového svátku Brutal Assault ukázal, že i když si myslíte, že už vás nic nepřekvapí, Josefov vás rychle vyvede z omylu. Vedle očekávaných gigantů jako francouzská Gojira, domácího fenoménu Gutalax nebo hvězdně obsazeného projektu Blood Fire Death, který oživil odkaz Quorthona a legendárních Bathory, přišla i dávka nečekaných zvratů, momentů naprosté euforie a pár studených sprch.

Nic naplat, není nad to, když hiphopera doprovází živá kapela. Všechno je najednou víc autentické, víc kontaktní, víc barevné, víc energické. Kato a jeho Prago Union patří už nějakou dobu mezi průkopníky trendu, v němž umělé beaty nahrazuje funkující parta, ve které se kromě základní čtveřice muzikantů najde místo i pro DJe a saxofon.

Trenčínské letiště pod hradem Matúša Čáka Trenčianskeho, dominantou středního Pováží, uvítalo 14. ročník festivalu Grape. Každý rok akce vyhlašuje festivalové téma. Letos je mottem, které určuje i dobrovolný dresscode návštěvníků heslo GO GO GO! tedy sport. Tím se festival, který odstartoval 7. srpna setkáním u ohně, liší od ostatních.

Když olomoučtí Dirty Old Dogs skončili, jejich frontman Tomm si zvolil neobvyklý způsob truchlení – založil kapelu Dead Dog Legacy a z „mrtvého psa“ udělal novou partu. Výsledkem je projekt na pomezí rocku a elektroniky s důrazem na osobní výpověď. Debutuje albem, jež by nemělo uniknout vaší pozornosti.

První den 28. ročníku jednoho z nejprestižnějších metalových festivalů v Evropě a předchozí warm‑up party jsou minulostí. Oba dny byly vskutku hudebně výživné i bohaté na zážitky.

Ťupíci. To slovo mě praštilo do očí ve frontě v samoobsluze. Čekám na placení a projíždím titulní stránky časopisů u pokladny. Nejdřív se usměju na Báru Polákovou, která je na obálce vytisknutá po boku Marka Adamczyka a Jana Ciny, pak přihazuji časopis k nákupu.

„Jéžíš, ta má prdu,“ zahýkala nadšeně asi padesátiletá sousedka, když se písničkářka a šansoniérka Rozálie dostavila na pódium ve svých typických samodomo šatech ze záclonoviny. „A hele, von ten jeden s ní hraje na pilu!“ Pak už mlčela a bylo znát, že ji Rozáliiny písně berou.