Nemyslím Modlitbu pro Martu, jejíž text v roce 1968 napsal Petr Rada na základě 19. kapitoly Komenského Kšaftu umírající matky Jednoty bratrské z roku 1650. Ta, na kterou jsem si vzpomněl, je původní. Pochází z roku 2016 a zazněla v oblíbeném vánočním filmu Jiřího Stracha Anděl Páně 2. Pamatujete? Zpíval ji Vojtěch Dyk.
Modlitbu napsal Ondřej Gregor Brzobohatý přímo pro tento film. S hotovou hudbou se obrátil na slovenského básníka Ľubomíra Feldeka, dlouholetého přítele jeho otce, herce Radka Brzobohatého, a Feldek napsal text rovnou v češtině. Podobně jako Miro Žbirka kdysi bilingvní Tento song.
Ve filmu má Modlitba zvláštní roli. Režisér při premiéře vzkázal divákům, aby neodcházeli při závěrečných titulcích. Dykova píseň totiž přichází až úplně na závěr. Mělo to neuvěřitelný efekt.
Strach Modlitbu natočil také zvlášť, v podobě videoklipu. Nesmírně jednoduchého. Dyk, tentokrát ne v roli párkaře, ale sám za sebe v kožešinovém kabátě (film se odehrává v zimním prostředí), si stoupne před prázdnou betonovou zeď, jako vášnivý kuřák odloží skoro celou cigaretu a v detailu kamery odzpívá Modlitbu. Jako kdyby si odskočil od natáčení, jen tak se na chvíli pomodlit. Víc nic? Ale ano, odchází bez cigarety. Možná ta Modlitba měla přece jen nějaký účinek.
V době svého vzniku se Modlitba výtečně ujala. Zvláště dětské sbory si ji oblíbily. Vzpomínám si, že na jedné jihočeské přehlídce dětských sborů ještě v době před covidem ji z pěti zúčastněných souborů zpívaly tři. Ani mně, ani ostatním posluchačům to vůbec nevadilo. Brzobohatého a Feldekova píseň se uchytila u některých českých gospelových souborů a známe dokonce velkoorchestrální aranžmá a provedení s operními zpěváky.
Nicméně mám pocit, že v poslední době zní Modlitba mnohem méně než dřív, a někdy si říkám, že v době nenávistného chatování internetových anonymů nám tady její přítomnost chybí.