Považuji za důležité zmínit, že i když se kapela často potýká s nepochopením, či dokonce odsuzováním rockových fanoušků kvůli své podobnosti s některými rockovými legendami, zejména Led Zeppelin, má dnes na světové scéně pevné místo, které jí už nikdo nevezme. Pokud bychom ji měli zařadit do škatulky jakéhosi retro rocku v moderním kabátě, kterému se věnují kapely jako The Struts, Rival Sons nebo The Darkness, jsou Greta Van Fleet z hlediska úspěchu rozhodně nejdál.
O jejich popularitě svědčí i pražská O2 arena, kde si tato čtveřice odbude tuzemskou premiéru napřesrok v květnu. A to by se nikdy nestalo, kdyby šlo o nějaký laciný revival. Greta Van Fleet jsou totiž neskutečně talentovanou kapelou, v níž zejména dvojčata Josh a Jake Kiszkové představují neustálou přehlídku obrovského talentu od pánaboha.
Album Palace for the People skupina pojmenovala podle koncertního prostoru Alexandra Palace v Londýně, který byl původně koncipován jako Palác lidu, kde se měla setkávat široká veřejnost. Lví podíl na nahrávce má producent Mike Elizondo, jehož profesní portfolio sahá od Eminema až po Turnstile. Celá nahrávka má špičkový zvuk a na rozdíl od předchozí desky Starcatcher ubylo pompézních pasáží a kudrlinek. Na Palace for the People se tak soustředíme primárně na hard rock, stále ovšem v silném retro hávu.
A to je ostatně první výtka, kterou bych desce adresoval. Na tomto poli už kapela prokázala, že je zdatná a schopná nabídnout mnoho skvělých skladeb, proto bych očekával, že pánové, kteří teprve nedávno oslavili třicítku, budou mít větší ambice se umělecky posunout. Na druhou stranu dává smysl, že právě jejich vrtání se ve zvuku sedmdesátých let je důvodem, proč je lidé mají tak rádi.
Skladby jako Heart and the Beat nebo Field of Stars jako by vypadly ze stroje času, zato úvodní Tear It Down s rytmem připomínajícím tryskajícího koně je výborná, osobitá skladba, která bude jistě skvěle fungovat na koncertech. Právě ona kapelu posouvá do 21. století. Stejně tak Saw You Stand je krásná balada, v níž Josh ukazuje svůj obrovský hlasový rozsah a zároveň máte pocit, že zde skupina definuje svůj budoucí zvuk. Žádná nostalgie po starých časech a zároveň ani náznak podbízení se aktuálním trendům – právě tyto dvě skladby považuji za vrchol desky.
Play Your Games má hravý nádech a okamžitě si ji zapamatujete, i když Joshův vokál v refrénu trochu připomíná člověka, který šlápl na připínáček. Album uzavírá Born into This, kde opět můžeme cítit trochu zdravého experimentování s vlastním zvukem. Nechybí harmonika, perkuse ani orchestr a celé to završuje geniální kytarové sólo Jakea Kiszky.
Bohužel, než se dostanete k tomuto skvělému závěru, musíte si vyhradit téměř hodinu čistého času, což je i na rockové album poměrně hutná stopáž. A to je ostatně druhá hlavní výtka, kterou bych vůči Palace for the People vznesl. Poslech je to skutečně dlouhý a mám pocit, že by pročištění alba o některé méně zajímavé písně výsledku jen prospělo.
I přes tyto vady na kráse máme v rukou velmi kvalitní desku, která sice mohla Greta Van Fleet definitivně posunout do nových vod a vzít všem haterům vítr z plachet, místo toho však až na pár výjimek opatrně přešlapuje na místě. To ale nemusí být pro kapelu nijak limitující, vzhledem k tomu, že se z ní i tak stává jedna z největších rockových skupin současnosti.
VERDIKT: 79 %
Deska Palace for the People nabízí tučnou kolekci třinácti skladeb, jejichž poslech vám zabere bezmála hodinu času. I když si zde kapela párkrát zaexperimentovala s vlastním zvukem, do zcela nových vod se zatím nevydává. Škoda. Pokud ale máte rádi hard rock ve stylu sedmdesátých let, Greta Van Fleet patří i v roce 2026 mezi kapely, které jej dokážou zahrát nejlépe na světě. Škoda, že zůstávají v bezpečných mantinelech.