S Honzou Vedral probíraly neviditelnou práci, bez níž by hudební kariéry českých muzikantů nevypadaly tak, jak je známe. Dojde na nezaplacené koncerty, ego umělců, sexismu v branži, hledání sponzorů i na otázku, jestli o úspěchu rozhodují hity, koncerty, nebo roky poctivé práce. I na historku o tom, jak Meky zkoušel jednoho svého fanouška ze hry na housle.
Headliner půda #10 s tématem Manažerky se konala 25. května v Galerii Malostranské besedy. Záznam z akce můžete poslouchat v podcastu Headliner CZ.
Co během večera zaznělo?
„Ženský jsou základ týhle branže. Bez nás byste byli úplně vyřízení.“ Větu Ludmily „Dydly“ Karlíkové provázel smích v sále, který rychle vystřídal souhlasný potlesk. Debata s Kateřinou Žbirkovou, dlouholetou manažerkou Mekyho Žbirky a dnes Lenny, a písničkářkou Rozálií totiž ukázala, že práce hudebních manažerek je mnohem víc než domlouvání koncertů a telefonování s pořadateli. Je to psychologie, diplomacie, krizový management i schopnost být tím, koho občas nemá rád vůbec nikdo.
„Já jsem prostě byla ten zlej člověk. Řekla jsem fanynkám, že dneska nemáme čas, že nebude autogramiáda nebo že už musíme jet. Myslím si, že je to úloha manažera. Mně to nedělalo problém. Klidně budu za tu zlou,“ tak Kateřina Žbirková popisuje roky po boku Mekyho i současnou spolupráci s Lenny. Podle ní je úkolem manažera především chránit umělce – někdy před fanoušky, jindy před vlastním přetížením.
Stejně složité je ale přesvědčit interpreta, že vedle skládání písní existuje ještě něco jako propagace.„Každý umělec ví, že je potřeba udělat promo, rozhovory nebo televizi. Ale je to takové nutné zlo. My víme, že když se zavře a jen tvoří a nikdo o tom neví, tak je to k ničemu. Najít ten balanc je těžké,“ podotýká Žbirková. A přidává zkušenost z praxe. „Musíte odhadnout správný okamžik. Když má umělec dobrou náladu, dá si drink, tak je potom hodnější.“
Ženy dělají branži
Dydla následně otevřela jedno z citlivých témat večera, které se během podobných debat příliš často neprobírá. Jak obtížné to je se pro „holky“ prosadit v „klučičím“ prostředí, jakým hudba bezesporu je? „Na ženský v té branži je dvojí metr. Každá moje kolegyně ví, o čem mluvím. Každá z nás někdy zažila chování, které by si k chlapovi nikdo nedovolil,“ říká Dydla.
Nezůstala přitom u obecných formulací. „Když mi pán nezaplatil za koncert, protože si pořídil zoo a neměl za co krmit zvířata, peníze z něj dostal až můj manžel. Se mnou se prostě nebavil.“
Přes podobné zkušenosti přitom podle Dydly drží velkou část hudebního provozu pohromadě právě ženy. „Chtěla bych všem pánům říct, že ženský jsou základ týhle branže. Ať jsou manažerky, stage manažerky, produkční nebo novinářky. Bez nás byste byli úplně vyřízení. Jestli se chcete mít dobře, buďte na nás milí, laskaví a džentlmenští. My nic jiného nepotřebujeme.“
Kateřina Žbirková má vzhledem k tomu, že se starala o popovou hvězdu zkušenost přeci jen o něco mírnější. „Nemůžu říct, že bych měla nějaký zásadní problém. Ale čím dál radši spolupracuju s holkama. My na sebe nevyskakujeme, kdo je lepší. Prostě spolupracujeme,“ říká.
Těžké pořízení s umělcem
Když přišla řeč na vztahy mezi manažerem a kapelou, Dydla popsala, jak dlouhá cesta vedla k dnešní důvěře, kterou se svou kapelou Vypsaná fixa má. „Na začátku mi shodili skoro všechno ze stolu. Pořád jsem se prosazovala. Dneska už se to neděje. Kluci vědí, že neudělám nic, s čím by nesouhlasili nebo co by necítili.“ Podle ní se podobný vztah nedá uspěchat a stojí za to na něm pracovat. „Musím dobře vyargumentovat, proč zase děláme větší koncert nebo proč posouváme hranice. A oni mi věří.“ Stejnou logiku podle ní mají i úspěchy Vypsané fixy v posledních letech. „Máme to vymakaný. Je to práce celý kapely. Kdyby každá kapela měla tak pracovitého lídra, jako máme my, fungovalo by to všude. Když se kapela nezapojí, tak to prostě nepůjde.“
Co vlastně znamená úspěch?
Na otázku, co rozhoduje o úspěchu, zazněly tři různé odpovědi.
Dydla byla nejpřímočařejší.„Úspěch je návštěvnost. Jestli se tím chcete živit, musí na vás lidi přijít. Když nepřijdou, mějte to jako koníček a dělejte práci, která vás uživí.“
Katka Žbirková připomněla filozofii Mekyho: „Vždycky říkal, že koncert je bonus. Vyprodaný koncert je super, ale je to jeden večer. Když natočíš dobré album, může si ho někdo pustit za dvacet nebo třicet let. To zůstane.“
Rozálie oba pohledy spojila. „Pro mě je tvorba úplný základ. Ale když se povede koncert, ten zážitek ve mně může zůstat třeba rok. Někdy je to víc než album nebo rádio.“
Ukaž, jak hraješ
Celý večer přinesl i řadu historek, které pobavily celý sál. Jednu z nich přidala Kateřina Žbirková. Byla o bohatém podnikateli, který si přál, aby mu Meky zahrál na narozeninách. Jenže zpěvák, který podobné akce neměl příliš rád, si dal jednu podmínku. Doslechl se totiž, že oslavenec hraje na housle. „Tak to si ho musím vyzkoušet,“ vyprávěla Katka. „Přijeli jsme do jeho firmy, Meky ho normálně zkoušel a až když zvládl 22 dní, tak mu šel na ty narozeniny zahrát.“
Podobně otevřeně mluvila Rozálie o tom, že po zablokování svého instagramového účtu zjistila překvapivou věc.„Jsem bez něj druhý měsíc a mám se krásně. Samozřejmě ho budu muset obnovit, ale jde to i tak.“
Diskusní večer Headliner půda přináší netradiční pohledy do zákulisí české hudby. Vzniká za podpory Ministerstva kultury, Ochranného svazu autorského a Městské části Praha 1. Další Headliner půda se koná 21.9. 2026 opět v Malostranské besedě, jste srdečně zváni.
