V několika rozhovorech se The Murder Capital netajili tím, že s předchozím albem Gigi’s Recovery nejsou úplně spokojeni. Utrpělo „přepsaností“ – zdlouhavým devítiměsíčním skládáním songů na venkově ve Wexfordu a poté dalšími třemi měsíci v Londýně. Na novince se proto vydali opačným směrem.
Pětice, která je dnes roztroušena po několika evropských městech, se sešla v Dublinu a za
10 dní napsala 12 songů. 11 z nich potom během několika dní nahráli v Los Angeles pod producentským vedením Johna Congletona. Vše prakticky živě, bez předběžných demosnímků, v intenzivních a rychlých nahrávacích frekvencích, pokud možno na jeden zátah. Výsledkem je neuhlazená, bouřlivá nahrávka bez příkras, která vás chytne a 40 minut nepustí.
Jako by kapela chtěla tento staronový přístup prezentovat hned ze startu alba, otevírá ho s maximální intenzitou song Moonshot, který lze považovat za synonymum slova energie. Skladba začíná stěnou motorových pil kytar a hyper rychlými frenetickými bicími, k nimž se přidává krkolomný roztřesený chraplavý zpěv Jimmyho McGoverna. Ale celé album takové není, vedle energických postpunkových vypalovaček na něm najdeme disonantnější kousky i tišší balady. První zklidnění přichází již ve druhé skladbě, ponuré mollové Words Lost Meaning s hlubokými kytarami, rozplizlou basovou linkou a podmanivou protimelodií kláves. Ten song zní tak divně a výstředně, až je zničující. Za mě jednoznačně nejlepší pecka alba! Na následující Can’t Pretend to Known nás album vrací k postpunkovému tempu a tou divoce chytlavou melodií evokuje souputníky Fontaines D.C.
Přestože The Murder Capital na albu zcela neopustili svůj základní zvuk, o čemž svědčí již zmíněné songy Moonshot, Can’t Pretend to Know nebo jejich punková pocta Shaneu McGowanovi Death of a Giant hnaná zajímavým kytarovým riffem, najdeme na něm i řadu úkroků. Například nezvykle krásný zpěv Jamese McGoverna a práci s dynamikou ticha a hluku v Born Into the Fight, funky groove v zádumčivé A Distant Life nebo kombinaci energie s divokou bezstarostností v That Feeling s teskným vokálem a trhanou zreverbovanou kytarou, která v závěru vybuchne erupcí kontrolované kakofonie.
Za další dva vrcholy alba považuji songy Love of Country a následující The Fall, které však nemohou být odlišnější. Love of Country je nikam se neženoucí a nikam se nerozvíjející šestiminutová brilantní caveovsky laděná skladba postavená na akustické kytaře, která zní, jako by ji našli na smetišti a prohnali kombem s prokopnutým reprákem. Se zpěvem, za nějž by jistě již zmíněný Shane MacGowan dal z nebeského baru palec nahoru. The Fall je oproti tomu vzrušující nasraná pecka, ve které se skřípavý kytarový riff, drnčivé perkuse a zlověstný refrén spojují v dokonalém chaosu.
Verdikt: 85%
Přestože by albu Blindness bylo možné vyčíst jistou nesourodost, vyvažuje ji nakažlivá naléhavost a autenticita. Je to fascinující hravé album odrážející neklidnou povahu jeho tvůrců oscilující mezi tíhou a jemností. The Murder Capital se na něm snažili očistit od setrvačnosti, nezůstat stát na místě a hledat svoji novou cestu. Bráno touto optikou je Blindness albem kapely, která tu cestu našla. The Murder Capital jsou zpět silnější než kdy dřív.