Už na minulé desce z roku 2019 dokázali Lanugo promlouvat srozumitelným, ale zároveň nebanálním jazykem. Byla to nahrávka vyzrálá, chytrá i citlivá a netrpěla ani chladnou sterilitou, kterou může pojem „inteligentní pop“ často asociovat. Na to kapela navazuje také tentokrát, i když zase s trochu jiným přístupem.
Pokud minulou nahrávku definovalo skoro filmové a aranžérsky rozmáchnuté pojetí, tak novinka je meditativnější, intimní a uzemněná.
Stále se sice otírá o mnoho vlivů – jsou tu třeba ozvěny flamenca, synthpopu, skoro trapových beatů i jazzu – ale jako celek je mnohem subtilnější. Žonglování se žánry desku nijak neštěpí, naopak jí dodává na barevnosti a rozmanitosti, protože vše rámuje sympatická civilnost a nevtíravost. A pak samozřejmě hlas Markéty Foukalové, který je jednak technicky skvělý, ale hlavně umí s přirozenou lehkostí předávat emoci.
Deska o šestnácti skladbách by se dala podle kapely rozdělit na dvě kontrastní poloviny. Jedna je zadumaná a temná, a proto dostala pracovní název Nokturna, druhá je hudebně i textově rozsvícená a funguje jako takový záchranný kruh. Osobně celé album vnímám spíše jako hloubavou noční hudbu, která klade důraz na pečlivě vybudovanou atmosféru, ale melodrama a teatrálnost v ní zároveň ustupují sympatické obyčejnosti.
Lanugo totiž vyprávějí o běžných věcech, bez limonády a patosu. „Je štěstí, že jsi se mnou, je štěstí, že tě znám a že na tom světě nejsme každej sám,“ zpívá Foukalová v písni Štěstí a dodává, že štěstí jsou i ty „obyčejný věci, který s tebou prožívám“. Anebo je tu Tramvaj o dobíhání rachotící… tramvaje. Je to dobře přístupný pop s hezkými netriviálními melodiemi, tedy žádná alternativa, nad kterou by blahem hýkali jen hudební kritici.
Nové písně se pod taktovkou klavíristy a producenta Viliama Béreše sice rozvíjejí o něco pomaleji než na minulé desce, ale nakonec kvetou bohatě a posluchače za trpělivost odměňují barevností. Lanugo tak dál zvedají vlastní laťku a jejich novinka má rozhodně potenciál být stejně jako posledně jednou z nejzajímavějších tuzemských desek roku.
VERDIKT: 90 %
Lanugo se po sedmi letech vrátili s deskou, která je rozmanitá, proměnlivá, ale hlavně civilní. Není to jen precizní řemeslo, ale srozumitelný pop s duší.