Yungblud, vlastním jménem Dominic Richard Harrison, jenž loni potvrdil svůj status rockové hvězdy albem Idols, zažil v posledních letech a měsících řadu úspěchů, které by si mnozí nedokázali ani vysnít. Zároveň přímo z pódia Bludfestu velmi otevřeně mluvil o tom, že vždy nejde jen o jednu velkou radostnou jízdu. Jaké to je stát po boku vycházející hvězdě?
Měl jste strach přesunout Bludfest z Británie do jiné země, nebo jste se na tu změnu jen těšil?
Řekl bych, že někde mezi strachem a nadšením se nachází stav, kdy jste stejnou měrou soustředěný, nervózní a zároveň nadšený. Vím, že festival musíme neustále posouvat dopředu a že se nesmíme bát, zároveň se ale musíme soustředit, protože při pořádání takové akce je potřeba zvládnout mnohem víc věcí než při pouhém managementu jednoho umělce. Nejde jen o to, jak velká jsou jména na plakátu a podobně.
Musíme mít jasno v tom, jaká je vize festivalu. Tou je komunita: místo pro každého bez ohledu na kulturní rozdíly a další věci, to je pro nás opravdu důležité. Pak je tu také otázka bezpečnosti. Je potřeba udělat správně spoustu věcí. My musíme pokračovat, dál budovat značku. Česká republika byla ideální, protože jsme už dříve byli headlinery Rock for People. Máme rádi zdejší tým, areál je úžasný, a měli jsme pocit, že jsme v dobrých rukou.
Českému týmu jste museli opravdu věřit.
Ano, naprosto. Byli neuvěřitelní. Máme ale také skvělý vlastní festivalový tým.
Čeští pořadatelé mi říkali, že byli ohromeni, jakou pozornost věnujete každému detailu.
Protože ve své podstatě jde na prvním místě o umělcovu vizi. Je to náš způsob, jak se na trhu odlišit. Musíte být jiní. Proč by jinak měli lidé chodit právě na Bludfest? Není to jen v line-upu. Chceme, aby šlo o komunitu, skutečnou komunitu. Chceme zajistit, aby tu bylo místo pro každého a každý mohl vyniknout svou osobností.
Minulý rok jste toho s Yungbludem prožili hodně. Vyšlo album Idols, dostalo Grammy, Yungblud zazářil na Ozzyho koncertu Back to the Beginning, nahrál EP s Aerosmith. Letos absolvoval mimo jiné velké americké turné a nahrává nové album v Los Angeles. Co je pro vás největší výzvou a máte vůbec čas spát?
Někdy i mám. Upřímně řečeno, výzvy přicházejí neustále. Myslím ale, že když je o umělce, jako je Dom, tak velký zájem, musíte si stále připomínat, že každý váš krok musí především chránit celek a dlouhodobou perspektivu. To je výzva.
Spousta lidí po vás pořád něco chce, ale naléhavost jejich požadavků ještě nutně neznamená, že je to skutečně důležité. Důležité je neustále chránit jeho samotného, celkovou vizi, kariéru a značku.
Všechno jsme nastavili tak, abychom jednali záměrně. Každá věc má svůj účel. Když se něčeho účastníme, něco vydáváme, zahajujeme projekt nebo rozjíždíme podnikání, vždy přemýšlíme o tom, proč to děláme a kam to zapadá v našem časovém plánu.
Musíme také zajistit, abychom vždy mysleli na své publikum, protože bez něj nejsme nic.
Je mi jasné, že vy, Yungblud i celý tým jste opravdu pracovití lidé. Musí v tom být ale ještě něco dalšího. V čem je Dom výjimečný?
Je opravdu mimořádný. Musím to říct. Žádný jiný umělec jako on neexistuje. Myslím to vážně. Neuvěřitelně mu záleží na jeho fanouškovské základně. Velmi mu záleží na lidech obecně.
Když vstoupí do místnosti, kde je dítě, všimne si ho dřív než kohokoli jiného. Pamatuji si, že když se o Yungbluda začal zajímat hudební průmysl, což nějakou dobu trvalo, Dom se v nahrávací společnosti nejprve spřátelil s recepční. Stejný přístup zastáváme i my.
Každý, kdo pro Yungbluda něco dělá, je stejně důležitý. Tvrdě pracujeme, protože milujeme, co děláme, a nebereme to jako samozřejmost. Dosáhnout v hudebním průmyslu jakéhokoli úspěchu je velmi těžké. Takže si prostě říkáme: Pojďme pokračovat a pořádně to rozjet.
Vzpomínáte si na okamžik, kdy jste si řekl: Chci s ním pracovat?
Když jsme se setkali poprvé. Myslím, že mu bylo šestnáct. Nebylo to ale díky hudbě. Bylo to proto, jaký byl jako člověk. Byl to neobyčejný kluk, neuvěřitelně ambiciózní a cílevědomý, který měl jako mladý člověk pocit, že mu nikdo nerozumí. Řekli jsme si tedy: Pojďme se prostřednictvím hudby pokusit najít mladé lidi, kteří se cítí stejně jako ty.
Který okamžik z poslední doby byl pro vás ten nejradostnější?
Myslím, že vydání alba Idols. Celá myšlenka Idols a její uvedení do světa. Osvobodili jsme se od hudebního průmyslu a od představ o tom, co funguje a co nefunguje, a nechali se vést jen hudbou a tvůrčí vizí.
Bylo také úžasné sledovat, že to funguje způsobem, který přinesl něco důležitého rokenrolu. To jsem opravdu oceňoval.
Vždycky jsme chtěli posouvat rockovou hudbu dopředu a myslím, že se nám to s Idols podařilo. S dalším projektem to dotáhneme ještě mnohem dál.
Nemůžu se dočkat, až to uslyším. Vlastně nevím, jestli už bylo stanoveno datum vydání. Kdy vyjde příští album?
Někdy příští rok. Je ale ve skvělé fázi. Dom ho začal psát už před nějakou dobou a je to opravdu něco. Bude to pořádná pecka.
Musí být těžké navazovat na Idols.
Když o tom příliš přemýšlíte, jen vás to zpomaluje. Musíte si říct: Pojďme prostě udělat tu nejlepší hudbu, jakou právě teď dokážeme, pokračovat dopředu a přijmout, že to bude jiné. A to je v pořádku.
Na neúspěch se díváme tak, že nikdy neprohráváme. Buď vyhrajeme, nebo se poučíme. Je to heslo Nelsona Mandely, které jsem slyšel jako dítě, a velmi mi pomohlo začít riskovat, protože prostě musíte ty dveře otevřít a podívat se, co je za nimi.
Zvenčí to právě vypadá, že jen vyhráváte.
Ne, rozhodně ne. Prohráváme neustále. Desetkrát denně prohrajeme a jednou vyhrajeme. To je ale opravdu důležité, ne? Protože strach ze selhání je kravina. Myslím, že zejména mladí lidé by se neměli bát neúspěchu. Je součástí života. Je opravdu důležitý. Z úspěchu se nic nenaučíte. Z neúspěchu se naučíte strašně moc.
Když Yungblud například spolupracuje s lidmi ze Smashing Pumpkins na skladbě Zombie nebo na EP s Aerosmith, jste vy tím, kdo takové věci zařizuje?
Ano, částečně. Je to kombinace práce nás všech. Vizi ale určuje Dom a jeho tým mu pomáhá propojovat jednotlivé body. Protože jsme Yungbluda vybudovali mimo systém, naučili jsme se, že nejprve musíte mnohokrát slyšet „ne“. My si každé „ne“ vykládáme tak, že znamená „později“. Myslím, že neexistuje žádný šílený nápad, který by se neměl vyzkoušet, abyste zjistili, zda se dá proměnit ve skutečnost.
Co na své práci právě teď milujete nejvíc?
Hudba mě pořád vzrušuje stejně jako dřív. Od doby, kdy jsem byl teenager, jsem v hudebním průmyslu vykonával mnoho různých profesí. Pořád miluji ten byznys a hudbu. Miluji skutečnost, že se každý den a v kteroukoli chvíli může stát malý zázrak. Je v tom nejistota, že může nastat něco magického. Právě možnost, že vznikne kouzlo, mě pohání. A pak také miluji lidi. Miluji umělce, s nimiž pracuji, svůj tým. Způsob, jakým nás vede Domova vize, je do značné míry týmovým úsilím.
Nejde o mě. Jde o všechny lidi kolem projektu, kteří chápou, že Yungblud je důležitý a že změní svět způsobem, který daleko přesahuje hudbu. Zásadní je vážit si toho, chápat to a přikládat tomu význam při každém našem dalším kroku.
To je vlastně nejspíš odpověď na vaši předchozí otázku, co mě na tom opravdu baví. Miluji to, čím se Yungblud stal pro tolik lidí. Představuje pozitivitu, inkluzi a povzbuzení.
Na druhou stranu nevím, jestli je možné o tom otevřeně mluvit, ale jak ho chráníte před veškerou láskou, pozorností a všemi fanoušky? I to musí být obtížné.
Je to velmi obtížné. Opravdu velmi, protože mu na tom všem tolik záleží. Je to těžké. Cítí obrovskou zodpovědnost vůči svému publiku a vlastně vůči všem. Je to ale něco, co řešíte den po dni. Prostě to zvládáte každý den zvlášť.
Někdy musíte udělat změny. Občas je potřeba změnit něco, co jste naplánovali před devíti měsíci, abyste ochránili celkovou vizi a projekt jako celek.
Například koncert v Norsku. Museli jste ho zrušit, abyste zachránili tento… (Po Bludfestu Yungblud zrušil ještě koncert na festivalu v Kanadě.)
Ano, přesně tak. Vrátíme se tam. Uděláme to jindy. Myslím ale, že nejdůležitější věcí pro manažera je vědět, že nemůžete předvídat každý výsledek.
Nejde ho předvídat. Můžete ale v potřebné chvíli chytře zareagovat a rozpoznat okamžik, kdy je nutné něco změnit. To je někdy těžké.
Spousta lidí nerada vede obtížné rozhovory s promotérem, agentem, umělcem nebo kýmkoli jiným. Je ale opravdu důležité dokázat si říct: „Dobře, tohle musíme změnit.“ A pak musíte jednat. Myslím, že právě v tom spočívá rozdíl mezi dobrým a alespoň slušným manažerem.
Mimochodem, jaká byla vaše první práce v hudebním průmyslu?
Byl jsem umělec, i když ne příliš dobrý.
Nechybí vám to?
Ne. Miluji být na této straně hudby. Také jsem vedl nahrávací společnost. Pracoval jsem v A&R. Pracoval jsem ve filmu a televizi. Věnoval jsem se získávání financí pro hudební start-upy.
Pracujete stále také s dalšími umělci?
Ano. Především provozujeme hudební vydavatelství. Máme několik úžasných manažerů, kteří pracují s dalšími umělci a producenty.
Jednou z hlavních věcí, které jsme se naučili při seznamování světa s Yungbludem a budování publika kolem něj, je důležitost vyprávění příběhů. To je teď skutečně nejdůležitější.
Naším obchodním modelem není honba za hity. Chceme rozpoznávat a nacházet publikum, rozvíjet ho a pak ho oslovovat prostřednictvím skvělé hudby, autenticity a vyprávění příběhů. Pro Yungbluda máme neuvěřitelný obsahový tým, který vede Jules a který se věnuje rozvoji publika a sociálním sítím. Původně byla fanynkou. Dnes pod sebou vede tým, který má tady na místě, myslím, deset lidí.
Když se podíváte na Domovy sociální sítě, právě ona založila Yungblud Army. Byla ještě teenagerka a vybudovala z ní pravděpodobně největší platformu na sociálních sítích, která má z hlediska zapojení publika větší dosah než naše oficiální účty. Myslím, že právě důraz na vyprávění příběhů nám pomohl ještě více podpořit explozivní růst, který jsme zažili.
Seznamte se
Britský hudební manažer, festivalový promotér a podnikatel Tommas Arnby je zakladatel společnosti Locomotion a generální ředitel společnosti pro management umělců Special Projects. Matador v oblasti A&R, vydavatelství, managementu a pořádání živých akcí spolupracuje s Yungbludem od jeho začátků.