Možná je opravdu zatím příliš pod jejím vlivem. Má ovšem na to, aby se v příštích letech vynořila z jejího stínu a vytvořila svůj vlastní písničkářský styl.
Nejdůležitějším rysem téhle Orlice je schopnost psát o sobě tak, že se s ní může ztotožnit skoro každá mladá žena mezi patnácti a pětadvaceti. Zpívá o sobě a věří, že tím zpívá i za jiné. Ale může se líbit i stejně starým mužům, kteří milují něžné, jemné a srdečně naladěné typy. Adéla je ve svých písničkách jemná a neagresivní. Schopná v Hrdinovi říci svému příteli povzbuzující slova, v Buď tu se mnou mu sdělit, že se jí po něm stýská – a co je úžasné, dokonce mu vyjádřit své výčitky s takovým šarmem, že jsou spíš pohlazením.
I rozchod v Oba víme má v sobě něco laskavého. Adéla miluje dobré časy se svým partnerem, ale ví, že ne vždycky přicházejí. Slibuje být v takových horších chvílích pevnou osobou po jeho boku: „Dej mi svůj žal, dej mi svůj kříž. / Budu tě hřát, budu tvá skrýš. / Dej mi svůj žal, dej mi svůj kříž. / Budu tu stát, až se probudíš.“ No, není to krásné?
Adéla na svém debutu zpívá víceméně jen o lásce a pocitech, které jsou s ní spojeny. Vůbec nic složitého, ve svých textech nepoužívá žádné složité obrazy, neobvyklá slova nebo košatá přirovnání, má talent popsat všechny své pocity tak jednoduše a srozumitelně, že víme, co chce říci, hned na první poslech. Sílu této prosté poetice dodává její zářivý hlas. Je v něm naivní, ještě dívčí upřímnost.
To, co dává desce opravdové kouzlo, není ale jenom tahle mladá žena, ale také citlivá producentská práce Martina Ledviny, kterému se podařilo minimálními prostředky dosáhnout komorní atmosféry. Dvě violoncella v úvodní písni a v Hrdinovi jsou okouzlující. Prostý klavírní doprovod v Oba víme, v písni o bolestném rozchodu, vygradovaný jakoby vzdálenými smyčci, obsahuje v sobě neméně velkou emocionální sílu. A společná píseň s Jelenem Tak hrej má zase naopak potenciál hitu.
Otrlý recenzent, kterého podobné citovky obvykle moc neberou, při poslechu obou posledních zmíněných skladeb konečně pochopil, co ho na té desce tolik baví. „Ptám se, jaký to je, vypít moc piva.“ (Hodná holka) „Můj drahý, zdá se mi, že jsi vodou opilý.“ (Oba víme) „Dopíjíme druhou láhev vína…“ (Tak hrej). Ano, na desce se v druhém plánu docela sympaticky pije! Z vlastní zkušenosti totiž ví, že tohle holky z Brna vždycky dovedly.
VERDIKT: 77 %
Bude moc zajímavé sledovat Adélinu další dráhu. Jakpak asi do jejích příštích písní začne pronikat víc každodenní reality, v níž na lásku a přehrabování se v citových problémech nezbude tolik času jako teď? Jak zachytí ve svém budoucím písničkaření kruté facky a rány, které občas dostáváme? Ale ať to zatím zůstane takové, jaké to je.