Kae Marigold
Country na lince A (singl)
Nejprve mě napadlo, že dělat písničkařinu s uměleckým jménem Marigold je u nás věru nevděčné. Žerty o Zaklínači ale nechme stranou. Budu zlý a řeknu to rovnou: druhý singl Kae Marigold mě hned v úvodu rozesmál. Když něžně zpívá: „Sedím ve vlaku metra linky A / to je ta zelenááá,“ měl jsem pocit, že jde o nějakou hudební anekdotu od Sklepáků. Nejde. Je to vážně míněno.
Kae Marigold zpívá hezky, snaha jít cestou country si taky zaslouží ocenit, ale zní to jako bizarní reverzní country, v němž je venkovanka okouzlena pražskou hromadnou dopravou místo toho, aby Pražák zpíval o konících na lukách. Je to dobře nahrané, slušně zprodukované, ale hudebně průměrné a textařsky tak špatné, že mi nezbývá, než popřát Kae Marigold a jejímu týmu štěstí do budoucna, protože potenciál v sobě tato zpěvačka jistě má. Ale píseň Country na lince A vezme málokdo vážně.
Jarda Konáš
In My Exile
Bonsai Crusade (album)
Tříčlenná parta ve složení kytara, basa, bicí vydává svou první desku. In My Exile původně hledali zpěváka a nakonec zjistili, že jim to ve třech vyhovuje, a album tedy nahráli instrumentálně. Žánrově se pohybujeme v tvrdším rocku, místy s náznakem progresivního rocku či crossoveru.
Deska obsahuje jedenáct písní a hned první skladba s názvem Jungle Safari mě překvapila pevným zvukem. Silnou stránkou kapely je rozhodně instrumentální jistota. Samozřejmě by neuškodil producent, který by nahrávku ještě více dotáhl, ale na první příspěvek do rybníčku české rockové hudby je to vykutané solidně. Bohužel se nemohu ubránit myšlence, že solidní zpěvová linka by kapelu vystřelila o několik levelů výš. Ať už melodický zpěv, či growl, cokoli. Po nějaké době působí hudba monotónně. Ačkoli třeba píseň Kingdom of Megacabbanos se instrumentálně odlišuje. Ale i té by slušel nějaký decentní vokál. Tak třeba kluci čtvrtého člena najdou a na příští desce se posunou zase o něco dál.
Štěpán Kordík
https://www.youtube.com/playlist?list=PLVoUapAlWsC2Z4_sLjiJEcFigyFiE0qC8
Phobia Journal
Take a Stand (singl)
Je to dobrá náhoda, ale vzpomínám si, že s metalovou skupinou Phobia Journal jsme v minulosti vystupovali na společné akci na pražské lodi Kamina Boat – ještě s mou bývalou kapelou. Už tehdy mi tahle parta připadala technicky velmi vyzrálá, což koneckonců ukazuje i její nejnovější singl Take a Stand. Kapela se v rámci něho zřejmě inspirovala symfonickým, i možná lehce progresivním metalem. Díky hlavní vokalistce vám navíc při poslechu okamžitě naskočí dvě obří jména světové scény: Nightwish a Jinjer – fúzí obou kapel by zřejmě vzniklo něco, jako je právě Phobia Journal. Ostatně tahle kapela má nemalý potenciál oslovit více než undergroundovou bublinu. Má hlavně svébytnou tvář. Jen to chce víc tvořit a asi i propagovat se. Překvapilo mě, že právě tento jimi zaslaný singl je už více než rok starý…
Lukáš Rešl
Jack the Hipper - Doporučujeme
Sun (EP)
O této brněnské kapele už psal Marek Reinoha ve své rubrice Lokál (kterou doporučuji číst – najdete tam vždycky parádní tipy) a na konci si trošku postěžoval: „I přes poměrně dlouhou dobu existence jsou Jack the Hipper stále ještě v podstatě brněnskou lokální kapelou a mimo domovské město koncertují pouze sporadicky.“
Nyní vydávají kluci z Brna čtyřpísňové EP s jednoduchým názvem Sun a počítám, že by jim to mohlo pomoct změnit to, co Marka trápí. Kapela Jack the Hipper si našla nového bubeníka a na nahrávce s ním se pokoušela hledat nový zvuk a přidat do kapely více elektroniky – čisté DIY, žádný producent. A musím říct, že jsou to šikovní kluci. Výsledkem je velmi příjemný mix post punku a shoegazeu, přesně to, co mám já jako posluchač rád. Zpěvák a kytarista Martin Musil teskně zpívá hlubokým hlasem někde z oparu z kytarových vazeb. A jasně – není to nic nového, co bych nikdy neslyšel, ale je to poctivě zahrané a příjemné na poslech. Samozřejmostí jsou skvělé repetitivní basové linky a přesné bicí. Elektroniky je za mě akorát – poslech vám zabere necelých 20 minut a já si říkám, že chci víc. A že bych rád viděl kluky třeba i na našich Headliner Pontonech a udělal tak radost sobě i Markovi. Tohle je fakt dobrý!
wlado
https://www.youtube.com/@maxtej
Fly to Mars
Na okraji spektra (album)
Na okraji spektra je druhé album kapely Fly to Mars z Ústí na Labem postavené kolem autorské dvojice Lucie Podrápská a František FaKing Podrápský. Nejsou to žádní nováčci, jelikož kapela funguje už asi dvacet let a v její sestavě se vystřídala různá zajímavá jména z ústecké scény. Kapela nám o sobě napsala, že nesleduje hlavní proudy a vždy se pohybuje „na okraji hudebního spektra“. Odtud tedy název alba. Bráno čistě jeho optikou, je to pravda pouze napůl. Přestože jejich muzice nelze upřít jistou snahu o experiment a nápaditost, zejména v oblasti práce se synťáky, jsou to povětšinou v podstatě přímočaré písničky na pomezí indie rocku a indie popu s vlivy elektroniky. Je tu i trocha folkové estetiky a české texty. Je to solidní, soudržná nahrávka, ze které je slyšet, že se jedná o zkušené muzikanty. Je to dobře zahrané, má to atmosféru a o zvuku není třeba říkat nic jiného, než že nahrávka vznikla pod dohledem Honzy Brambůrka v Tajném studiu a o mastering se postaral Andy „Hippy“ Baldwin z londýnských Metropolis Studios. Potud vlastně v pořádku. Ale prospělo by více odvahy, kontrastů a momentů překvapení. Takhle ty písničky, až na několik výjimek, splývají, což je škoda.
Marek Reinoha
Redstone
Závod (singl)
Přátelé, je mi to líto, ale tady nevím, za co chválit. Tohle je přímo esence toho, jak to nedělat. Kapela Redstone nám do Feedbacku poslala svůj čtvrtý singl společně se zjevně AI generovanou tiskovou zprávou, což se pozná už podle titulku, ve kterém „otevírá novou kapelní etapu“. To je totiž vskutku zásadní sdělení o skupině, o níž drtivá většina lidí v životě neslyšela. Lepší to není ani na dalších řádcích, kde se dozvídáme hluboký lidský příběh songu. Ten vypráví o tom, jak frontman Přemek Holub běžel půlmaraton, ale skončil na kapačkách. Jeho nevlastní syn mu potom poradil, aby svou píseň o tom, jak to nezvládl, opatřil refrénovým sloganem „to zvládneš“. Zatím to zní jako recenze tiskové zprávy, bohužel úplně stejně blbě a genericky působí i výsledná píseň. Nechci napovídat, ale Mirai z poselství Emila Zátopka zvládli udělat obrovský hit už před lety. Měl jsem k němu svoje výhrady, ale oproti téhle interpretačně, hudebně a obsahově bezradné věci, je to klenot. Tohle se zkrátka nepovedlo.
Honza Vedral
Endless - Doporučujeme
Shattered Mirrors (singl)
Ostravští Endless se na domácí scéně pohybují už více než třicet let a o to příjemnějším překvapením je jejich nový singl Shattered Mirrors, který je odrazem současného metalcoru. Tedy především toho melodického. Moc se mi v písničce líbí závěrečná kytarová gradace a je také znát, že kapela za ty roky už prostě ví, jak pracovat v takovém žánru s dynamikou.
Fajn je i samotný mix skladby, v níž jsou i elektronické podklady, a celkově tak píseň má trochu nádech té úspěšné metalcorové éry kolem roku 2010. Právě pěkný a silný refrén dává singlu tu správnou sílu, díky němuž vám písnička ještě chvíli po poslechu bude znít v hlavě. Chytrý a chytlavý zvuk, a hlavně upřímně znějící text dávají celku navíc určitou autenticitu, která je nejen u nás vzácná. Tady jasný palec nahoru!
Lukáš Rešl
Brutální jahoda
Srdce z ledu (singl)
Hele, co se hraje v Kamenici nad Lipou! Srdce z ledu je chytlavá poprocková písnička postavená na silné melodii a výrazném refrénu. Navíc obsahuje přesně ten druh sloganu, který není blbý, dokonce je i poetický, ale zároveň si nehraje na umění. „Pořád nedovedu vysekat tvý srdce z ledu a nechat ho tát“, to je dobrý. Co by za to dali Chinaski! Kapela je hudebně samozřejmě někde jinde, pěkně šlape (naživo to musí být určitě ještě lepší a nejspíš i ostřejší) a její sound je korunován houslemi, jež se uprostřed písně blýsknou zajímavým, byť trochu mimo celek znějícím sólem. Klip ukazuje správně rockersky vypadající týpky, o něco drsněji vypadajícími, než jak působí frustrovaně milostný obsah jejich skladby. No, jestli má kapela ještě pár stejně chytlavých, ale různorodých kousků, dalo by se s nimi něco dělat.
Josef Vlček
On the Riverbank
Last Winter (EP)
Jak se kolem něčeho mihne Jánošík (samozřejmě Adam, bubeník), je to pro mě okamžité znamení k tomu nastražit uši. A opět jsem se nezklamal. Parta muzikantů z Vrchlabí, co se na open mic večeru na náplavce prostě nějak dohodla, přichází s nahrávkou, která zní jako z ostrovů Velké Británie. Vokál skotského zpěváka Jonathona Harveye obyčejně zahranou
rockovou muziku samozřejmě vystřeluje úplně někam jinam než nahrávky českých kapel s vokalistou, který má za sebou čtyři roky gymnaziální jazykovky.
Ale nejde jen o vokál, EP je celé jednoduše a chytře zahrané a natočené, jde přímočaře
za svým, pevně stojí na rytmice, kytarové party hrnou spíš feeling než nějakou exhibici,
mimochodem otevírá to nádherná akustika v Back Home. Slyším tady spoustu vlivů kapel, které mám rád. EP má atmosféru rockových klubů, je dobře nabrané, smíchané a poslané ven. Tady se nedá nic vyčíst, nabízí se snad jen otázka: Co jste udělali pro promo, pánové,
že já se o tomhle musím dozvědět pomocí rubriky Feedback?
Dany Stejskal