DDuckies
Ta holka je art (singl)
Mladoboleslavská trojice DDuckies je krásně čitelná, protože si na nic nehraje. Pop punk ve stylu blink-182 a nazdar. Hraje od roku 2023 a píseň Ta holka je art je debutový singl, kde není co řešit. Kluci zkrátka zapojili aparáty a snaží se znít co nejvíc jako „blinkáči“. Nic proti tomu, na tuzemskou kytarovou scénu se poppunkových kapel ještě vejde… Navíc těch opravdu špičkových tu moc nemáme, takže pokud se vyhrají, klidně můžou nabrat publikum a zajímavé festivalové sloty. Mezitím ale doporučuju zamakat na textech. Aspoň se naučit trefovat do slabik, ať pak frontman nezpívá „Prvni cooo jseeem si řekllll“, to fakt tahá za uši. A rýmování „Úsměv od ucha k uchu má / přesně tak jak rád to mám / na první pohled nevinná / já myslím, že rád ji mám“ zavání prvními textařskými pokusy zamilovaného puberťáka. To už není ani pověstný Cimrmanův absolutní rým, jen opakování tvaru. Tohle dobrousit a bude to sympatický pop punk s potenciálem.
Jarda Konáš
Jakub Eden
Jizvy a čas (SP)
Wow. Tak tohle je nesmírně intenzivní po všech stránkách. Moc pěkný text, jemná aranž s fantastickou trubkou a křídlovkou, komorní atmosféra jazzové skladby: jsem okouzlen. Od předchozího, mírně post grungeového singlu Moonshione, o kterém psal Jarda Konáš ve Feedbacku 02/2025, je tohle daleko vyzrálejší věc. A pokud je tenhle singl předzvěst alba, které má vyjít na konci roku 2026, máme se na co těšit. Práce s češtinou není pro Jakuba neznámou, má za sebou velmi povedenou básnickou sbírku Dialogy s ozvěnou, tedy s textem pracovat umí, což je věc, nad kterou v této rubrice lkám den co den. Verše jako „s výhledem na Krista bláznů a tři paneláky, odcházíš s pocitem bez záruky, stmívání ve dvou…“ je poetika, která mi na tuzemské scéně moc chybí. Škoda, že když už ti mladí lidé píší takové krásné texty, neumí je zadat do metadat na Spotify nebo AppleMusic.
Dany Stejskal
Chasing the Avalange
Before the Avalange (EP)
Poppunková formace ze západních Čech Chasing the Avalange vydává své první EP s názvem Before the Avalange. Dle jejich slov kombinují emocionálně zatížené texty s energickými melodiemi a v písních promítají osobní příběhy. Čtyři písně na EP mají rychlý spád a musím říct, že je to chytlavé a nahrávka má i vcelku přesvědčivý zvuk. Kromě punkových kytar a přímočarých bubnů je v písních klíčovým prvkem ženský vokál a zpěvačka má pro tento žánr tu správnou barvu a drzost v hlase, to se mi líbí. I backing vokály pod hlavní melodií fungují dobře. Jen bych si dovedl představit trochu měkčí výslovnost v angličtině, aby hlas ještě více zapadl do celku. Slušné EP, přesvědčivý vstup na scénu.
Štěpán Kordík
Kinitawi
Dejchej (EP)
O poděbradské kapele Kinitawi toho na webu nelze moc zjistit a ani nám toho o sobě moc nenapsala. Uvádí pouze, že se jedná o „rock/HC smečku kamarádů, která funguje cca rok“. Podařilo se mi pouze zjistit, že v ní zpívá Pavlína Záhorová ze skupiny Kamafutra a že ani ostatní členové kapely nejsou žádnými nováčky, což je z jejich nahrávky slyšet. Do Feedbacku nám zaslali svoje debutové třípísňové EP Dejchej. Nejsem úplným znalcem hardcoru, ale ten vlastně kapela Kinitawi nehraje. Spíše se jedná o mix posthardcoru a alternativního rocku a kapela se nebojí ani inspirací v jiných odnožích kytarové hudby. A to je za mě velmi dobře. Baví mě ta proměnlivá struktura skladeb a kontrast mezi tvrdými pasážemi s intenzivním vokálním projevem. Dává to skladbám výbornou dynamiku. A Pavlína Záhorová má krásnou barvu hlasu a výborně zpívá, trochu mi svým výrazem evokuje Janu Kratochvílovou. Navíc jsou texty v češtině. Kinitawi mají potenciál zaujmout nejen fanoušky tvrdé hudby a mě hodně baví.
Marek Reinoha
Dream of the Sun
What God Has Taken Once, He Can Always Take Twice (album)
O kapele Dream of the Sun už nějakou dobu vím, také tuším, že teprve nedávno absolvovala svůj první veřejný koncert. Příprava tohoto projektu byla očividně dlouhá, přičemž kapela nenápadně vysílala do světa před vydáním debutového alba pár singlů, které by se daly srovnat se zahraniční konkurencí. Kapela v podstatě naprosto profesionálním způsobem představuje moderní rockovou, nebo chcete-li možná i trochu metalcorovou desku, která je pestrá a zábavná i díky žánrovým odchylkám, jež jsou nejvíce slyšet ve frázované písni Drowned. Klukům moc gratuluji, držím palce, ať si deska své posluchače najde. Zejména v nabité zahraniční a anglicky zpívané muzice tohoto ražení to ale bude mít těžké…
Lukáš Rešl
Šamat
Poste restante (singl)
Hele, i ve Valašských klobúkách existuje hard rock, a soudě podle elektrické kytary Josefa Drgy dokonce docela dobrý. Nejnovější singl Šamatu těží z toho, že hardrockových kapel s vokalistkou je opravdu jen málo. Veronika Čadová má zajímavý hlas, dá se jí věřit, ale interpretačně mnohem silnější je jako součást sborových partií. Vedle Drgovy kytary, která táhne celou skladbu, je totiž společný zpěv Šamatu tím, čím asi dovedou na svých vystoupeních nejvíc zaujmout. Má tah. Při všem tom rockovém nasazení zní celek příjemně civilně. Šamat? Proč ne!
Josef Vlček
August31
Sunset Boulevard (singl)
Velice letní překvapení! Pražská parta August31 je na scéně jen pár měsíců, ale pětici to spolu hraje, jako by už měla za sebou na pódiu strávené roky. Píseň Sunset Boulevard obejme měkkým, staromilským a hřejivým zvukem, pod nímž je podepsané studio Wombat. Je to prosluněná, ale přitom barová záležitost jak ze sedmdesátých let. Kytara jede v pozadí jemný funky rytmus, posluchače hladí piano rhodes a rozverná rytmika. Příjemný vokál zpěvačky Evy Pašuld je do muziky zabořený jako do měkkého, soulově ošoupaného křesílka. Zkrátka všechno dobře, ale hlavně nic na sílu. Pokud se ještě kapele v dalších singlech podaří udělat krok mimo svoje vzory a trochu se zestručnit k dnešku, může vyrůst ve velkou věc.
Honza Vedral
Expost
Pulse a Memory Tissue (Singly)
Pardubická altrocková skupina Expost nám zaslala své poslední dva vydané singly a musím říct, že mě moc příjemně překvapuje. Nejenomže zní naprosto aktuálně, ale ještě baví decentním využitím elektroniky, která řízný kytarový celek doplňuje. Kapelu bych trochu přirovnal k jiné domácí partě Ludens, o níž jste si v Headlineru mohli přečíst celou story. Prezentují se podobně špinavým a zároveň hutným zvukem. Pokud bych měl zmínit jen nějaký drobný nedostatek v obou písničkách, tak je to práce s dynamikou zpěvu. Nemyslím si, že by kapela měla začít místy vyloženě screamovat, ale v tomto stylu zkrátka více výšek a celková energie hlasu v (zejména) refrénech by jí slušela. Jinak ale smekám, za mě super práce.
Lukáš Rešl