V říjnu 2026 ožije Jablonec nad Nisou hudbou s dalším ročníkem Harmony Festu. Harmony Fest ale není jen tak obyčejný festival, jaký najdete v každém druhém městě, neb krom „dospělých“ hvězd hrajících večer, je součástí programu též hudební soutěž pro děti do osmnácti let, která na festivalovou stage přivádí z regionálních kol vzešlé hvězdy budoucí, hrající vlastní autorské skladby. Jasně, všichni mají před sebou ještě mraky práce, ale vidět a slyšet entusiasmus, s jakým se do všeho vrhají po hlavě, aniž by řešily desetistránkové ridery, složité stage plány, nebo hitový potenciál, je velmi osvěžující. A odzbrojující zároveň, protože díky absenci autocenzury jsou schopny říkat věci, které dospělým přijdou nemístné, či řekněme trapné. Jim je to ještě stále jedno a hrnou z pódia v textech věci, které si třeba odmítáme připustit jako problém, zatímco pro ně jde o naprosto zásadní životní věci… Fakt to stojí za shlédnutí, protože díky tomu si uvědomíte, že vy se svými problémy s tím či oním politikem, rozhodnutím samosprávy, nebo jen rozhodnutím, jestli pojedete domů za ženou a dětmi, nebo do vedlejšího města za milenkou, nejste pupkem světa a možná budete dětem více naslouchat, protože ač chcete, či nechcete, ony jsou nejlepším barometrem vašich činů a rozhodnutí. A pokud tam vyrazíte, někde kolem budou kmitat Štěpa Kašparová a Alena Schernstein, které to mají celé na svědomí a bude fajn, když jim řeknete, že to dělají dobře, páč krom toho, že dokáží na dva dny dát dohromady nejen sociální skupiny, ale i rodiny a generace, je naprosto neuvěřitelné. Navíc výtěžek z dobrovolného vstupného podpoří činnost spolku AstronAUT a Klubu cystické fibrózy, které obě dámy podporují, neb jak s autismem, tak s cystickou fibrózou mají osobní zkušenost…
Druhý projekt, který zmíním, je mnohem sofistikovanější. Jmenuje se Muzikanti do škol a se SAI v zádech za ním stojí Ondra Škoch se svým týmem. Vše spočívá v tom, že tým ve složení hudebník, producent, textař, … přijede na pozvání do vybrané základní školy, přiveze s sebou spoustu nástrojů, nahrávacích zařízení, efektů, a podobných hraček a pak s žáky celý den tvoří. Třída se rozdělí na ty, kteří pod dohledem zkušeného textaře píší text, jiný tým vymýšlí, jak na promo či PR pro jejich nově vznikající band, další hledá groove, akordy, melodické linky, aby to nakonec všechno poskládali dohromady. Každý podle toho, na co se cítí a v čem je dobrý. Pánové si to následně odvezou do studia, kde vše dostane profesionální péči a výsledek putuje na YouTube kanál Muzikanti do škol, kde si jej může poslechnout kdokoli. Sekundárním efektem pak je prozření učitelů oné školy, že se i tak tradiční (čti v zásadě nudný) předmět, jakým je hudební výchova, dá dělat naprosto jinak. Největší škodou tak je to, že takový projekt uniká pozornosti ministerstva školství, protože pokud by toto probíhalo nejen s žáky ZŠ, ale třeba i s budoucími pedagogy, mohla by výuka v dohledné době nabrat konečně podobu vhodnou pro jednadvacáté století…
A proč o tom tak dlouho plkám? Inu, třeba pro ty v předchozích glosách zmíněné excesy s umělou inteligencí, které kreativitu zabíjí v přímém přenosu. Tahle cesta je mnohem náročnější. Na čas, vynaloženou energii, na vložené finance, protože udělat takový festival, nebo zorganizovat podobný vyučovací den stojí mnohem více než měsíční poplatek za Ai agenta. Věřte ale, že každá takováto investice se každému z nás vrátí v mnohem výhodnějším kurzu, než sebedokonaleji „vyžehlená“ fotka, nebo lépe poskládaná tabulka. Třeba v tom, že drtivou většinu podobně zasažených dětí nikdy nenapadne střílet světlice do davu na stadionu, nebo vymlátit dlažební kostkou výlohu, protože ony o tom raději napíší píseň… Jan Švankmajer kdysi prohlásil: „Všechnu moc imaginaci!“ Pojďme to zkusit upravit na: „Všechnu moc tvořivosti.“ A zkusme podporou podobných projektů vystoupit z vlastní komfortní zóny. Tvořivý jedinec je totiž tím, který svět mění k lepšímu, nikoli nablýskanějšímu, leč kýčovitě vyprázdněnému…