První dvě desky Sour a Guts podle Rodrigo popisovaly mladistvou lásku s veškerou její naivitou. Do písniček se propsal sladkobol, drzost i jistá teatrálnost dospívání. Novinka You Seem Pretty Sad for a Girl So in Love je ale deníkem prvního dospělého vztahu: od zamilování se až po vystřízlivění. A ty protichůdné emoce jsou na desce doslova hmatatelné. S otvírákem Drop Dead nastupuje nakažlivá euforie, která postupně opadává, až ve finále Cigarette Smoke zůstane jen prchavá vzpomínka postupně mizící jako onen cigaretový kouř.
A stejně jako se v posledních letech změnila sama Rodrigo, prošel jistou transformací i její styl, respektive se písničky oblékly do nového kabátku. Namísto oprsklého pop punku, který předchozí nahrávce Guts dominoval, nabízí zpěvačka zasněný popík i shoegaze. Ne nic vyloženě éterického a nekonkrétního, kytary jsou na desce pořád důležitým prvkem. Ale stejně tak nahrávku definuje filmovost. Zejména pomalejší a citlivější skladby v sobě mají až nostalgický nádech. Do popředí vystupuje také vrstevnatost a zvuková pestrost.
Je evidentní, že ani tentokrát se zpěvačka neopírá o trendy, ale zachovává si svou staromilskou duši. Inspiraci nachází třeba v britských The Cure; koneckonců má na desce i duet s Robertem Smithem.
Rodrigo stále dokáže ukázat ostré lokty, ale nebojí se zkoušet nové věci a trochu riskovat. I za cenu, že u některých posluchačů narazí. „I kdyby moje album totálně propadlo a nikomu se nelíbilo – pokud budu cítit, že je to opravdové, že jsem to já a jsem přesně tam, kde mám být, pak to budu brát jako úspěch,“ komentovala hudebnice před vydáním novinky. Deska rozhodně autenticky působí, ze všech dosavadních je patrně nejvyzrálejší a nejrozmanitější. Na druhou stranu to neznamená, že by ty dvě předchozí najednou ztratily punc výjimečnosti.
Třeba Guts se i přes o něco menší žánrový záběr zařezávala hlouběji a byla až trestuhodně zábavná. You Seem Pretty Sad for a Girl So in Love má také fantasticky melodické písničky, které umí tnout do živého, ale není to tak přímočará bomba. Rozvíjí se spíše postupně, respektive při opakovaných posleších. Horská dráha to není jen z hlediska rozebíraných emocí, ale i celkové stavby alba a gradace. Některé úseky jsou klidnější, jiné ostré a divoké, na některé vrcholy je potřeba pomalu vystoupat a počkat si na ně.
Jedním příkladem za všechny budiž třeba Stupid Song, který začíná jako nenápadná klavírní balada o pobláznění láskou. Postupně ale nabírá na intenzitě, sílí, staví zvukové stěny, až nakonec skoro utíká. Euforické aranžmá kontrastuje s osobním textem o tom, jak láska dokáže člověka přivést až k nepříčetnosti. „Chci tě víc, než kdy vyjádří jakákoli hloupá písnička,“ pálí Rodrigo do vlastních řad.
V postupném vrstvení je nakonec jistá zdrženlivost, potřeba nevypálit úplně všechno najednou. Ilustruje to zpěvaččin tvůrčí růst, odklon od mladistvé impulzivnosti k dospělejšímu promýšlení a ke snaze překračovat vlastní stín. A Olivia Rodrigo každou další nahrávkou dokazuje, že místo na výsluní rozhodně nepokládá za samozřejmost a že chce nejen bavit fanoušky, ale zároveň se i neustále vyvíjet. Zatím se jí to daří výborně.
VERDIKT: 85 %
Olivia Rodrigo s třetí deskou potvrzuje, že patří k největším talentům své generace. Novinka sice nemá až takový wow efekt jako předchozí Guts, ale tvůrčí vývoj je na ní patrný. A pokud takhle zní pop pro rok 2026, není se vůbec čeho bát.