V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v srpnu roku 1992?

Zpěvák a autor textů souborů a projektů Čínská čtvrť, Vanessa, 2 Amigos, Zlatá kozačka a Bruno Ferrari je dnes už klidný člověk, který miluje odpočinek na chatě uprostřed voňavých, borovicových lesů a v soukromí si rád užívá pohled na pomalu se rozrůstající sbírku vycpaných a pěkně nazdobených krys a žab. „Nechci je mít živý, já bych se o ně neuměl starat,“ říká jeden z nejdivočejších úkazů tuzemské hudební scény.

Když spolu rocková a filmová hvězda natočí album předělávek, nemusí to být nutně průšvih. I když album 18 neskrývá mnoho překvapení.

Deváté album moravské folkrockové skupiny s dlouhou tradicí se jmenuje Stará dobrá škola a obsahuje patnáct coververzí známých světových folkrockových hitů sedmdesátých až devadesátých let s českými texty. Trefili se do trendu, ale zůstali doslovní.

Jeho jméno zná každý. Spolutvůrce fenoménu Jára Cimrman, scenárista několika oblíbených českých filmů, herec, autor řady knih a bůhvíco ještě patří samozřejmě také mezi nejlepší české textaře. Zejména spolu s Jaroslavem Uhlířem napsal řadu písní, které tvoří jedny ze základních kamenů české hudební kultury posledních padesáti let.

Všetice jsou vesnička mezi Týncem nad Sázavou a Neveklovem, kousek od Slapské přehrady. Každý rok kolem 13. srpna tu probíhá na nádvoří místního statku, přeměnného v hotelový rezort, dvoudenní hudební festival Krásné ztráty live pod patronací Michala Prokopa, který tu slaví své narozeniny. Letos byly sedmdesáté šesté.

Nadaná zpěvačka Naty Hrychová ukončila éru, kdy v písních jako Nehledej Růženku nebo Moje matematika a hlavně na Holky sobě předstírala, že je žákyní základní školy, a zaútočila na území mezi rockem a šansonem.

Gojira je francouzská metalová kapela s obrovskou reputací, jejíž oprávněnost potvrdila svým druhým fantastickým koncertem v Praze.

V pravidelném seriálu Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se v hudebním tisku psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká scéna v červenci roku 1992?

Když se někdy kolem roku 1983 objevil na české folkové scéně zpívající právník Ivo Jahelka, české publikum s nadšením uvítalo jeho neobvyklý repertoár. Nikdy se netajil tím, že i když jsou jeho písničky „ze soudních síní a předsíní“ ze současnosti, mají své kořeny hluboko v minulosti. Sám říká: „Předobrazem mé tvorby jsou kramářské písně. Na nich jsem se učil, jak příběhy pojmout a prezentovat.“