Wanastovi vjecy jedou promošňůru k Divnoalbu a Divnoknížce. Za předkapelu mají Dorotu B.B. ◆ Skupina Našrot byla v kutnohorském klubu Kotor úplně našrot. Dobová zpráva sděluje: „Jouza se místo bubnování věnoval lahváčům, hojně mu podávaným z řad přítomného vojenstva, a Hraboš v závěru už vůbec nezpíval, anébrž pouze tančil s lahví vína po stolech a padal do diváků. Jediný kytarista Ceemek se snažil zachránit zoufalou situaci.“ ◆ A na pódiu řádí i Vanessa v pražském klubu Belmondo: „Dan Rodný vypadá, že nebýt keyboardu, kterého se víceméně stále drží, už by sebou několikrát praštil o zem. Samir během Prokopat se ven se asi nějak naštval na svůj mikrofon, který pak na několik sekund kašle na Samirovu funkci zpěváka. Karel Hron je skrčený v rohu pódia a klidně si hraje s videoprojekcí. A bubnující Zoran vypadá, že každou chvíli sežere svůj nástroj i s paličkama.“
Liberecký Solomon Bob hlásí, že i když se jejich zpěvák a kytarista Martin Červinka upsal nové Garáži, kapela bude pokračovat dál. ◆ Z Rootu odešel kytarista Mr. Dan a na jeho místo nastoupil muž, říkající si Sadness (Petr Šudák), kdysi člen vyškovského Darku. ◆ Skončila plzeňská hardcorová parta Ferat. Členové se rozběhli do různých místních kapel a zpěvák Ota Husák postavil zbrusu novou kapelu Saxana. ◆ Přichází soumrak pražských rockových klubů – kvůli rekonstrukci končí klub Repre, Belmondo nemá na nájem a Petynku dostaly řádové sestry, které do ní chtějí přestěhovat přestárlé jeptišky. ◆ Na konci listopadu vydává Popron první české porevoluční vánoční album. ◆ Pavel Vítek dostal od Janise Sidovského k narozeninám sportovní Alfu Romeo. ◆ Někdo jiný než jsem já se jmenuje nový projekt Pavlíny Jíšové a skupiny Weekend. Není to jediná deska, na níž se Jíšová právě angažuje – už je roztočeno i její společné album s Druhou trávou.
Vyškovská skupina Here vystupovala v Anglii a její nahrávky se dostaly i do programu slavného rozhlasového DJe Johna Peela. ◆ Bára Basiková natočila album Viktorie královská za doprovodu skupiny Basic Beat. V Řecku připravovala s kameramanem Vladimírem Holomkem videoklip k písni Dreams of Sphinx. ◆ Také skupina Shalom se vrátila ze světa. V Izraeli pořizovala filmové záběry pro tři klipy z připravovaného nového alba.
Vladimír Merta vzpomíná na své začátky na konci šedesátých let: „Mě v životě nenapadlo propagovat kapitalismus nebo nějakej převrat, to byla moje tragédie, že jsem si neuvědomil, že ten systém je nereformovatelnej. Byl jsem vychovávanej velmi tolerantně, s křesťanským ideálem, a kapitalismus, jak jsem se ho snažil během těch čtyř měsíců v Paříži pochopit, byl plochej a nudnej. Měl jsem proti jiným písničkářům obrovskou výhodu, že jsem v něm chvíli žil. Když máš svý první elpíčko Ballade de Prague v podpaží a jdeš Paříží a myslíš si, teď se změní svět, a vono to nic neznamená. Já jsem zažil obrovskej boom a současně vystřízlivění během strašně krátké doby, dá se říct v ideálních podmínkách. O Československo byl zájem a já na Západě neviděl svou parketu. To je ten obrovskej rozpor, asi nejenom můj: zůstávám utajenej socialista, ale jak dát najevo tomu organizovanýmu zbytku levičáků, že s prasatama nehodláš být u jednoho koryta. Tenhle imprint získáš v dětství a pubertální četbou a zážitkama, toho se nezbavíš. Což je základní paradox levicového intelektuála: bejt poblíž hnutí, ale nenechat se jím schramstnout, znamená většinou celoživotně jen přicmrndávat.“ ◆
Novou hvězdou mezi písničkáři se stává původně pouliční zpěvačka a harmonikářka Radůza: „Když jsem přišla do školy v Praze do sedmý třídy, tak si děti myslely, že jsem cikánka, protože jsem se právě vrátila z Bulharska, byla jsem opálená a měla černý vlasy. A tak si pro mě vymyslely takovou hezkou přezdívku: Radůza-Medůza-Čůza-Protéza v aspiku… No, a protože jsem nevěděla, jak se zbavit tý nešťastný Radůzy, začala jsem si tak prostě sama říkat.“
Vojta Kiďák Tomáško prý připravuje nové album Země upírů. ◆ Brněnská skupina Venus Kugeln (Venušiny kuličky) přidala do své sestavy klávesy a saxofon. ◆ Vzniká album, které bude poctou Katapultu. Na desce 13 fláků od Kaťáků hodlají zpívat Vilém Čok, Fanánek, Kabát, Krucipüsk, Yo Yo Band a další. ◆ Petr Kožený se stal leaderem jihlavské skupiny The Four’s. Má to být na Jihlavsko netypická kytarovka anglického střihu. ◆ František Sahula byl zatčen ve Futuru pro neplacení alimentů. Monitor chtěl na jeho podporu vydat kazetu Průša je v báni, ale než se k tomu ve firmě rozhoupal, Sahulu pustili.
Teplická skupina Hlahol radí novináři: „Napiš tam: Nezpíváme o lásce a nikdy nebudeme!“ ◆ Dan Landa, na jehož albu Valčík se objevuje husitský chorál Ktož jsú boží bojovníci, vysvětluje, co ho na husitství zaujalo: „Samozřejmě atmosféra středověku. Já bych strašně rád chtěl točit film o středověku, ale takovej temnej. U nás vyrostlo s husitstvím něco nesrovnatelného, vybuchla ta vlna, jaká je v malejch zemičkách neobvyklá.“ ◆ I Jana Kratochvílová má cosi společného s husitstvím – jeden z jejích dědečků byl spoluzakladatelem Církve československé husitské. ◆
Album Mňágy a Žďorpu Radost až na kost produkoval Laco Lučenič. Na obalu je napsáno, že „toto album neobsahuje žádné pozitivní vibrace“. ◆ Na otázku, co si myslí o tom, že Mňága je androši označována za komerční kapelu, odpovídá její šéf Petr Fiala: „Částečně jsme si to zavinili sami, když jsme šli do nějakejch debilních televizních pořadů. Já si myslím, že komerční je to, co se hodně prodává, a hodně záleží na tom, co pro to děláš. Pokud se necháš vyfotit s nějakejma harvardskejma fondama, je to něco jinýho, než když hraješ třicet koncertů měsíčně, abys vstoupil do povědomí.“
Kritik Ivan Šiler označil obal alba Dr. Maxe Jen blbni! za nejohavnější cover století. ◆ Brutus vydali živé album Somráci Live: „Alkoholový opar a kouřovou clonu v sále žádný hudební nosič zprostředkovat nedokáže,“ konstatuje recenzent. ◆ Lucie hrozí, že když nenajde vhodného/vhodnou basistu/basistku jako náhradu za P.B.Ch., tak skončí. ◆ Pavel Hannig došel k zajímavému pohledu na showbyznys: „Hvězda se snad dá udělat z kdekoho, skutečná superhvězda však pouze z toho, kdo na to opravdu má. A na tyhle lidi já mám čich!“ ◆ Předvánoční nálet nových alb právě začal. Do krámů přicházejí desky Vladimír Mišík: Jen se směj, Zuby nehty: Utíkej, Sto zvířat, Yandim Band: Vášeň, Yo Yo Band: Karviná, Robo Grigorov: Z extrému do ekstrému, Vilém Čok: Čokovy fláky nebo České srdce: Srdce z Avalonu. To všechno jen od jedné jediné firmy, od Bontonu.
Petr Kumandžas odpovídá za Jolly Joker and The Plastic Beatles of the Universe na otázku, jak jeho kapela chápe pojem tvrdost: „Pro mě je tvrdost určitá intenzivnost zvuku nebo stylu hry. Jde o reakci na dobu, která je stále tvrdší a tvrdší, a muzika tomu musí odpovídat. Jestliže člověk chce bejt zrcadlem doby, nemůže vytvářet věci, jejichž reálnej předobraz neexistuje. Tvrdost však hodně spočívá i v sehranosti. Je to tvrdost i vůči sobě samému, naučit se hrát na nástroj, sehrát se s ostatníma spoluhráčema a vytvořit tak kompaktní a přesvědčivej celek.“
Myšlenka na závěr bude tentokrát patřit Ivanu Královi: „Tenhle rok strašně utekl – už zase budeme platit daně.“